Vládní eurofňukání

Máme pro Karolínu Peake námět na doplňující apel: vyzvat trhy, aby laskavě prodávaly a nakupovaly dluhopisy evropských vlád pomaleji, na chvíli odložily nedůvěru vůči dosavadním záchranným operacím eurozóny a když chtějí zatížit půjčky španělskému státu astronomickým úrokem, aby to včas sdělily předem. Děkujeme.

Tak jsme se pobavili a teď už vážněji. Návrhy z Bruselu skutečně chodí později než dřív, to je holý fakt.

Ten nejnovější dokument, kvůli kterému se česká vláda rozčílila a o němž se dnes a zítra povede debata, přišel všem vládám sedmadvacítky v jednu ráno z pondělí na úterý.

Byť jde jen o sedmistránkový, hodně obecný dokument, obsahuje potenciálně zásadní změny – zřízení centrálního ministerstva financí, ručení dceřinných bank za aktiva mateřských apod. Jednotlivé státy měly takto jen dva dny na jeho prostudování, což některé – Holandsko, Finsko a další – dostalo do nepříjemné situace, protože musely rychle dokument přeložit, rozeslat ho poslancům a druhý den už ucelený mandát nechat posvětit parlamentem. Pozn: Česko bylo tohoto stresu ušetřeno.

Holanďani, Švédi, Poláci, Slováci a další svorně s Čechy potvrzují, že podklady přicházejí na poslední chvíli. Stěžují si dokonce i Němci coby spolutvůrci drtivé většiny návrhů, že černou na bílé přicházejí materiály často jen několik hodin před jejich projednáním.

Krize v eurozóně zrychlila tep v Bruselu a na návrhy – strategické nebo legislativní –, které se dřív pohodlně připravovaly roky teď zbývají týdny, maximálně měsíce. S informacemi se zároveň zachází opatrněji, protože každé nepřesné nebo předčasné slovo zástupce systémově důležitého státu by mohlo v úhrnu způsobit miliardové ztráty a poškodit ekonomiku země.

Relativní informační Saharu ilustrují i úsměvné stížnosti zpravodajů v Bruselu, že často do poslední chvíle nemají co psát, neb chystané věci se neoficiálně pouštějí médiím méně než před krizí a i osvědčené zdroje vysychají, protože si řada lidí dává větší pozor na jazyk a omezuje se okruh lidí, kteří s dokumentem pracují – právě proto, aby se zabránilo únikům a potenciálně destruktivním reakcím.

Potvrdil to mimo jiné slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák. Také na jeho fórum chodí podklady k debatě často jen hodiny před schůzkou a “komplikuje to práci, chce to často noční nasazení”. Lajčák zároveň dodává, že důvodům rozumí. “Kromě faktu, že mají teď v Bruselu všichni více práce,” říká Lajčák, “je za tím částečně strategie. Zabránit různým lídrům vyjadřovat se k návrhům na základě prvotních obrysů nebo informací z tisku a znervózňovat okolí.”

Lajčák tvrdí, že návrhy z Bruselu přistávají jemu na stůl ve stejné chvíli jako Polákům či Němcům, a podobně mluví také Nečasův eurotajemník Vojtěch Belling. “Z rozhovorů s Němci, Dány, Poláky a tak dále víme, že jsme na tom všichni zhruba stejně,” říká Belling.

Pro přecitlivělé Čechy může být dobrá zpráva, že i když nejsme v eurozóně a vláda posílá do Bruselu sérii NE, země není odstavena od informačního kanálu.

Od Petra Nečase naopak není dvakrát elegantní nechat si stížnost na pozdní předkládání dokumentů napsat do mandátu. Působí to jako přiznání neschopnosti české státní správy a zejména jeho eurotýmu sehnat si potřebné informace. Což evidentně neodpovídá realitě. V případě podkladů pro aktuální summit měl Bellingův tým všechny relevantní vstupy před vlastním zveřejnění materiálu, protože ten nespadl z čistého nebe, a první verze českého mandátu byla hotova v pondělí. Když pak návrh dorazil, mandát se jenom zpřesnil.

Od vlády, která se vůči Bruselu ráda vymezuje, většinu iniciativ z tohoto místa odmítá a téma Evropy drtivou většinu jejích členů hrdě nezajímá, navíc působí stížnost na nedostatek informací trapně. Zmínění Slováci, Poláci, Němci či Holanďani si podobnou stížnost pozdní dodávky podkladů do mandátu nedali.