Hollande chce být Homer

V záplavě téhle méně či více vtipné filipiky zapadla jiná podstatná informace. Ve Francii právě vychází knížka novináře Erica Dupina o Hollandeově cestě do Elysejského paláce nazvaná La Victoire Empoisonnée (Zamořené vítězství), která vznikla na základě několika rozhovorů Dupina s Hollandem. Ve francouzském tisku už vyšlo několik úryvků a ty teď způsobily rozruch.

Konkrétně pasáž, v níž Hollande kritizuje Čínu. Nazývá ji svým protivníkem, nepřítelem (adversaire). „Dospěl jsem do okamžiku, kdy je, myslím, nutné jmenovat nepřátele. Označil jsem za ně finanční trhy“, cituje novinář v knize Hollanda a citace pokračuje, „a je nutné udělat to stejné v případě Číny. Číňané podvádějí. Podvádějí se vším. S měnou, s výzkumnými daty, fixlují technologie.“

V následující pasáži Hollande vysvětluje, že mu vadí čínské padělání výrobků a švindlování v obchodní soutěži. A pokračuje. „Řada evropských firem ale žije z kontraktů s Číňany a ty nám brání, abychom lépe chránili výrobky a zboží této země. Nicméně je potřeba jít do toho konfliktu, samozřejmě s podporou části evropských zemí,“ říká nový francouzský prezident a ještě dodává: „Nebude to jednoduché. Německo má v Číně velké zájmy.“

Jak si to přeložit? Hollandeovi vadí, že Číňané hbitě okopírují vše, co vzejde z Evropy - ale nejen té - a sami to pak vyrábějí laciněji. Německé, francouzské a další podniky tak vlastně na čínském trhu soutěží proti vlastním výrobkům, jen čínské provenience. Potud pochopitelné.

Dále Hollande říká, že by bylo dobré Francii a potažmu Evropu před Čínou chránit a stěžuje si, že obrovský čínský trh evropské exportéry enormně přitahuje. Tady už z něho mluví tradiční francouzský socialista, přesvědčený, že globalizaci lze „regulovat“ a uchránit se před ní tím, že se země zavře před světem - cly, kvótami, tarify apod. Jakkoli je to nemožné (kdyby se opevnila Francie, tamní exportéři budou vždycky po Číně pošilhávat) a z hlediska mezinárodních i evropských pravidel volného obchodu zakázané, Hollande se drží teze, že to lze změnit a chce právě tohle položit na stůl při další schůzce s Angelou Merkelovou.

Tady už to moc pochopitelné a hlavně realistické není. Jak chce Hollande dát francouzskému průmyslu křídla, když mu hodlá omezit obchod s hlavním světovým dodavatelem levných subproduktů? Pokud chce, aby vůdčí tandem do budoucna byl Homer (Hollande + Merkelová) a ne Humer (čínský prezident Hu + Merkelová), těžko se to stane zákazem obchodu, který se beztak bude dít nezávisle na jeho vůli. Co přesně Hollande hodlá udělat a jak si to představuje? Je z toho francouzský průmysl, tváří v tvář celoevropské - i české - honbě za čínským trhem, šťastný? Začíná se blýskat na staré, do sebe uzavřené časy? Tohle se změnou v Elysejském paláci, zdá se, bude Francie a potažmo celá Evropa řešit.

. . .

Ještě jedna poznámka. Hollande už také oznámil složení svojí vlády, což vzhledem k tamnímu prezidentskému systému, kdy je vláda servisním tělesem hlavě státu, vlastně není nijak vzrušující informace. Přesto dva lidé stojí za zmínku. Ministrem zahraničí bude Laurent Fabius. Dlouholetý člen socialistické strany, praktik politiky, člověk, kterého si v jeho pouhých 37 letech vybral Mitterrand za premiéra, později byl ministr financí, předsedou parlamentu, a tak dále. Z pohledu Středoevropana není bez zajímavosti, že Fabius je typickým zastáncem malé sevřené EU. Kdyby záleželo jen na něm, Češi, Poláci a další postkomunisté dnes v unii nejsou. V roce 2005 se Fabius postavil do čela těch socialistů, kteří vedli kampaň za odmítnutí tehdejší evropské ústavy, dnes Lisabonské smlouvy. Francouzská levice byla rozdělená a podmanivá rétorika Fabiuse říct euroústavě razantní NE podle pozdějších průzkumů výrazně přispěla k tomu, že Francouzi euroústavu v referendu skutečně odmítli. Bosna a Hercegovina, Srbsko a Albánie, které teď usilují o členství v EU, nemohou mít z nového francouzského ministra zahraničí radost.

Ministrem financí je Pierre Moscovici, rozhledem a pohledem na svět protipól Fabiuse. Moscovici je potomek rumunského emigranta do Francie a tahle část jeho krve se odráží v jeho politice. Moscovici podporoval rozšíření EU na východ a jako jeden z mála francouzských politiků měl o střední a jihovýchodní Evropě vždycky dobré informace. Chápal ji, znal ji. Dlouho byl europoslancem a na půdě unijního sněmu se jeho práce točila okolo rozšíření. Pro Středo- a Východoevropany tedy spíš dobrá zpráva.

Škoda, že si to s Fabiusem nemůžou vyměnit: Moscovici by byl šéfem diplomacie, Fabius, kapitalista mezi francouzskými levičáky, ministrem financí. Skóre je tak jedna-jedna.