Česko v následujících týdnech zřejmě čeká spor o to, kdo je větší pokrytec – zda ten, který hájí individuální svobody a právo spravovat soukromé léno podle svého, anebo ten, kdo zbytku společnosti nutí své normy chování a svoji definici, co je zdraví nebezpečné. Řeč je o návrhu protikuřáckého zákona, který právě dokončuje ministerstvo zdravotnictví a zanedlouho by jej měly projednat vláda a následně obě komory parlamentu.
Na zdejší poměry je návrh Leoše Hegera nezvykle tvrdý a odvážný, uvážíme-li fakt, že všechny dosavadní pokusy neprošly přes poslaneckou sněmovnu a to i když nešly v zákazu kouření ve veřejném prostoru tak daleko. Povolovaly například kouření v nočních barech a klubech a nijak ho neomezovaly venku před školami nebo nemocnicemi. Teď ministr Heger vykazuje cigaretový kouř naprosto ze všech veřejných prostor, s výjimkou dostatečně větraných zahrádek a teras, a vytyčuje také, jak daleko od škol, hřišť či školek si člověk napříště nezapálí.
Smělý pokus odráží změnu rovnováhy sil. Zatímco dříve se proti zákazu kouření v restauracích, barech a jinde stavěli kromě poslanců i samotný ministr zdravotnictví či předseda vlády, nyní se za něj naopak otevřeně berou jak Heger, tak Petr Nečas, většina vládních poslanců a také zástupci opozice.
Heger tedy využívá aktuální konstelace a dobře tak, že navrhuje rovnou velký skok (pro Čechy) a nikoli malý krok (pro lidstvo). Na našinec totiž evidentně nic jiného neplatí. Jakoby nás totiž každá trochu volnější norma nutila k rebelii – okamžitě se hledají kličky, jak se pravidlům vyhnout nebo je rovnou porušit.
Těžko říct, zda je tenhle přístup dědictvím komunismu, kdy obcházení a porušování pravidel, a vůbec kreativní přístup k nim, byly mnohdy jedinou možností, jak rudou totalitu přežít, anebo zde jsme si to osvojili už za Rakouska-Uherska. Je také únavné se stále vymlouvat na komunismus, případně na období před rokem 1918.
Holým faktem ale je, že stávající oddělení kuřáckých a nekuřáckých částí v mnohém podniku je vtip. Tělem jste uvnitř v nekuřácké části, když ale natáhnete ruku, jste už v kuřácké, a vice versa. Nebo: na dětském koupališti je značka s přeškrtnutou cigaretou, návštěvníci tam ale nerušeně potahují z cigaret. A tak dále.
Evidentně je nám, podle rčení o hrubém pytli, zapotřebí hrubější záplaty. Ukázaly to už zkušenosti u jiných témat. Například bodový systém nebo skokové zvýšení pokut za jízdu načerno. Obojí bylo sporné, kritizované, s řadou much, obojí ale přineslo kýžený efekt – snížení nehodovosti a počet černých pasažérů –, neb postihy jsou docela tvrdé a bolí. Autorka těchto řádků, mimochodem umírněnější kuřačka, proto ministru Hegerovi drží palce.
Teď by to chtělo, aby se stejně nekompromisní přístup odrazil v zákonu o veřejných zakázkách, stíhání korupce či zpronevěře veřejných peněz a všichni budou šťastní.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
