Úlevné titulky západních novin záhy po prvním kole prezidentských voleb daly Čechům na srozuměnou, co svět očekává od této soboty. Protože se jak Miloš Zeman, tak Karel Schwarzenberg deklarují jako proevropští, skončí desetiletá éra torpédování Evropské unie z pražských Hradčan a ve vztahu Česka ke spojencům zavládne celkové zklidnění.
Proti první části argumentu nelze nic moc namítat. Karel Schwarzenberg i Miloš Zeman se přihlásili k evropské federaci, chtějí, aby Česko, slovy Schwarzenberga, bylo v hlavním proudu unie, respektive v jejím “tvrdém jádru”, jak řekl Zeman, oba dva jsou pro náhradu koruny eurem, až přijde čas, a Klausův slovník o konci českých dějin je jim cizí. V tomto smyslu sobota úlevu přinese.
Zda však s oběma muži přijde i celkové zklidnění, zejména v dlouhodobějším horizontu, je jiná otázka.
Holubice…
Karlu Schwarzenbergovi nelze odpárat, že věří v poválečný evropský projekt jakožto sebezáchovu Evropy a členství v něm za sebezáchovu České republiky. Řekl to, žil to, svoji TOP 09 kdysi stavěl jako proevropskou alternativu ODS a tohle byla jeho podmínka Miroslavu Kalouskovi.
Posledního dva a půl roku je ale ministrem zahraničí ve vládě, která zemi systematicky vyvazuje z Unie. Sám Schwarzenberg se proti tomu většinou postavil, evropské bitvy s Petrem Nečasem ale buď prohrál – třeba spor o českou účast v paktu o fiskální odpovědnosti na pozadí vrcholící dluhové krize –, anebo je z vlastního rozhodnutí vůbec nehrál, viz třeba jednotný dozor nad bankami.
Je férové říct, že byl Schwarzenberg mnohdy jediný, kdo na vládě zvedl evropskou kartu. Nikdy však nepoložil na stůl žolíka, kterého coby předseda koaliční strany a místopředseda vlády má neustále v ruce a který by mu vylepšil vyjednávací pozici. Nepřímo tak posvětil evropskou politiku téhle země, která je v mnohém antitezí jeho vlastního života a nyní také slibů na předvolebních plakátech.
Schwarzenberg to zdůvodňoval tím, že nemá rád ultimáta. Že jen tahle vláda prosadí potřebné reformy. Že není všem dnům konec. A že tam teď sedí alespoň on. A především, že je loajální člověk a ctí hierarchii. Že když zkrátka prohraje se svým premiérem, tak se s tím musí smířit, protože premiér je premiér.
Lze předpokládat, že podobně zdrženlivý a role-ctící bude Karel Schwarzenberg i coby prezident.
… a jestřáb
Miloši Zemanovi nelze upřít zásluhu na tom, že je Česko členem Severoatlantické aliance a hlavně pak Evropské unie. Do NATO jsme vstoupili za jeho vlády a jeho odvedla největší díl práce na zdejší cestě do EU. Dost za to může sám Zeman, který jmenoval Pavla Rychetského šéfem legislativní rady vlády s pověřením dohlížet nad postupem celého procesu a pravidelně ho informovat.
Stejný Miloš Zeman, milovník Srbska, ale odmítal vydat souhlas se spojeneckými nálety na Kosovo pár dní poté, co jsme vstoupili do NATO – Češi nakonec souhlasili jako úplně poslední – a nechal svého ministra zahraničí Jana Kavana kopat NATO do kotníků česko-řeckou “mírovou iniciativou” v době vrcholící genocidy kosovských Albánců.
Stejný Miloš Zeman veřejně nazval sudetské Němce “Hitlerovou pátou kolonou” krátce před návštěvou německého kancléře v Česku, čímž ho přiměl zůstat doma, a Hitlera použil ještě jednou, když k němu k radosti všech mírotvůrců na Blízkém východě přirovnal Jásira Arafata.
Aktuálně chce Zeman vyprovodit Řeky z eurozóny, byť zbytek EU a Mezinárodní měnový fond už třetí rok napínají snahu opačným směrem, a také by po boku Izraele preventivně bombardoval Írán. Česká vláda je podle něj slabošská a pomýlená, že tak nechce učinit.
Miloš Zeman tím potvrzuje, že se nezměnil. Že nejen domácí, ale také zahraniční politiku chápe silově, machiavellisticky. Že spojenecké vazby a respektování rolí pro něj začínají a končí tam, kde začíná a končí jeho potřeba udělit lekci, poučit, ponížit. Zkrátka jeho vůle, která v té chvíli nebere v potaz nic včetně zájmu státu, který zastupuje.
. . .
Pokud volby vyhraje Karel Schwarzenberg, Česko tím získá bonus ve formě prezidenta s havlovským étosem a nastane zklidnění na lince Praha-okolní svět. Připravit o něj může tuhle zemi její vlastní špatná vláda se špatným ministrem zahraničí, jimž Schwarzenberg nebude dostatečně vzdorovat.
Pokud vyhraje Miloš Zeman, a necháme-li teď stranou riziko vlivu těch firem a lidí, kteří mu nyní financují cestu nahoru, Česko získá neutrální post-klausovský nátěr, což je samo o sobě plus. Zmíněné zklidnění ale nenastane, protože Miloš Zeman bude chtít velmi pravděpodobně velmi rychle vládnout – a to bez ohledu na vládu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
