Nekuřte mi do guláše, ale do kávy

Ministerstvo zdravotnictví dokončuje přípravy návrhu zákona, který by měl zakázat kouření v restauracích. Vláda o něm bude pravděpodobně hlasovat ještě letos. Konečně - chtělo by se říct. Podobné pokusy zavést praxi, které je už dnes běžná ve všech ostatních zemích Evropské unie, zatím pravidelně končily neúspěchem. Zaručenou podporu v poslanecké sněmovně samozřejmě nemá ani ten aktuální návrh, zajímavý je ovšem způsob, jakým se ji předkladatelé snaží zajistit.

Připravují zákon, který nazakazuje kouření ve všech restauracích, kavárnách a barech, ale jen tam, kde se vaří. Tam, kde se „pouze“ pije káva, servírují sendviče nebo nakládaný hermelín, budou smět cigarety hořet i dál. „Je to kompromis,“ řekl v České televizi bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger, za nějž začal zákon vznikat. V této podobě má prý v prokuřácky naladěném parlamentu větší šance projít. Zní to pragmaticky, takhle ovšem celá změna ztrácí základní smysl, který prohibice v restauracích má.

Bez obalu

Samozřejmě v zemi, kde se média v případě protikuřácké legislativy pořád ještě ptají na názor lidí, jako je Jaroslav Kubera, kteří vše vnímají výhradně optikou své nikotinové závislosti, to může vypadat jako docela rozumné řešení. U oběda se nekouří, večer v kavárně ano – a všichni jsou spokojení.

Stačí se ale podívat třeba na analýzu restrikcí různých zemí vůči cigaretovým obalům, kterou před pár dny přinesla BBC, a uvědomíme si, jak hluboce zaostalou debatu u nás vedeme.

Prohibice v restauracích mají pochopitelně hlavní cíl ochránit zdraví těch, kdo nekouří. V tomhle ohledu není vůbec jasné, proč pečovat o plíce konzumentů guláše, ale ne už o návštěvníky kavárny, jak ministerstvo navrhuje.

Při četbě BBC nám ale dojde podstatnější souvislost. Restaurační zákazy jsou jedním z promyšlených nástrojů politiky veřejného zdraví, která si uvědomila, že cigarety jsou společenský nepřítel, jehož spotřebu je nutně potřeba minimalizovat.

Nejdál šla před dvěma lety Austrálie, která (samozřejmě kromě dávno zakázané reklamy) zakázala jakýkoli originální design krabiček. Výrobci smějí své značky prezentovat jen unifikovaným písmem obloženým hrůzu nahánějícími fotografiemi následků kouření. Podobně odstrašující obrázky zavedlo od roku 2001, kdy s nimi přišla Kanada, už téměř 90 zemí světa - a nyní se čeká, zda svět podobně napodobí i australský zákaz designu. Takový záměr oznámila už Francie a Irsko; a experti si myslí, že jakmile jedna evropská země úpravu schválí, spustí se dominový efekt.

Neprůhledný lobbing

Můžeme přidat zákazy na mnoha veřejných místech, vysoké zdanění nebo zákaz kouření v autě vezoucím dítě, jaký nyní plánuje Británie – západní svět zkrátka nijak nezastírá, že se chce smrtícího zlozvyku zbavit. A že zkouší všechny tvrdé a účinné nástroje s výjimkou úplné prohibice, která – jak víme z Ameriky 30. let nebo ze zkušeností s nelegálními narkotiky - přináší víc škody než užitku.

A také se mu to daří. Dokonce Spojené státy, které stran cigaret rozhodně nepatří mezi regulační jestřáby, před pár dny oznámily, že počet jejich kuřáků klesl na historické minimum. Progresivnější země jsou na tom ještě lépe.

V Česku počet kuřáků neklesá, ale stagnuje, jak ukázala letos v létě zpráva o zdraví obyvatel. Fakt, že jsme zároveň poslední zemí EU, kde se ještě smí kouřit v restauracích, je tedy znepokojující - ale napravovat ho způsobem, jakým vymyslelo ministerstvo zdravotnictví, dává asi takový smysl, jako bychom zakázali používat jedovatý azbest při stavbě rodinných domů, ale pro paneláky by se používat směl. Smysl to nedává – leda by si ministerstvo myslelo, že hlavní problém cigaret je v tom, že kazí požitek z jídla.

Bylo by zkrátka lepší dál prosazovat normu evropského střihu i s rizikem, že ji kuberovsky naladěný parlament znovu zatípne. Pokud bude tahle česká ostuda trvat dostatečně dlouho, možná se mezitím víc dozvíme o neprůhledném lobbingu tabákových firem, které stojí v pozadí.