Poklona dceři prokurátora Vaše

Včera měl premiéru dokument Vrah z povolání, který se vrací k životu a dráze nechvalně proslulého komunistického prokurátora a soudce Karla Vaše. Film Pavla Palečka a Jana Bělohlavého ode dneška k vidění za stokorunový poplatek zde.

Vaš, který před dvěma měsíci v klidu zemřel v domově důchodců, reprezentuje nejodpudivější formu teroru konce čtyřicátých a počátku padesátých let. Těsně po válce se účastnil masakru Němců v Postoloprtech a později pak s jeho přispěním komunisté uvěznili stovky nevinných lidí a zhruba dvacet jich také popravili. Zhusta významné bojovníky proti nacistům, jako byl generál Heliodor Píka.

Autorka sloupku se před dvanácti lety s Vašem setkala během procesu, z něhož nakonec vyšel neodsouzen, a byl to podivný zážitek. Jakoby se tam potvrzovala legenda o tom, že náš zjev prý odráží povahu našich činů. Zatímco některé jeho oběti, které proti němu přijely svědčit i z dalekých končin, zestárly do příjemné, bělovlasé podoby, a přes léta v lágrech nakráčely k soudu vzpřímeně. Vaš byl naopak seschlý, pokroucený stařec a ve tváří měl pořád ten zarputilý, nenávistný výraz. A fanatické a bez jakékoliv sebereflexe byly dál i jeho postoje.

Do příběhu ovšem nyní vstoupila nová hrdinka, která si naopak zaslouží obdiv a úctu – je to Vašova dcera.

Serveru Lidovky.cz řekla, že část dědictví po otci věnuje charitě, další část poputuje na výzkum poválečného odsunu či zachycení vzpomínek obětí stalinismu. Všechny písemnosti pak poskytla Národnímu archívu a Vojenskému historickému ústavu. „Snad to bude alespoň kapka dobrého v moři nespravedlnosti, za kterou otec vždy odmítal přijmout odpovědnost,“ řekla Lidovkám dáma, která o sobě mluví jako o „nešťastné dceři Karla Vaše“ a která se s touto skutečností „těžce vyrovnává od dětství až do dnešních dnů“. Ani ve vyjádření pro server, ani v jejím prohlášení, které uveřejnili tvůrci dokumentu, není uvedeno její jméno, zjevně si tedy přála zůstat v anonymitě.

Na to má plné právo. I bez toho, aniž bychom viděli její tvář, učinila gesto, za které já patří uznání. Narodit se nějaké temné postavě velkých dějin nebude žádný med. Už jen nosit to jméno z učebnic.

Brilantně to popsala Katrin Himmlerová, praneteř jednoho z hlavních architektů holocaustu a šéfa SS a Gestapa Heinricha, ve své skvělé knize Bratři Himmlerové: Historie jedné německé rodiny. Pokaždé, když zazní její jméno, všichni okolo se na ni obrátí s nevyslovenou (a často i vyslovenou) otázkou: snad nemá něco společného s tamtím Himmlerem. A byť si své rodiče ani jiné příbuzné nevybíráme, právě těmto dětem jejich předkové zanechávají obtížný úkol: jak se postavit k jejich činům. Buď stráví život jejich obhajobou nebo je naopak čeká bolestný rozchod s vlastní rodinou.