Mohla by v Česku šéfovat firmě těhotná žena?

IT firma Yahoo! je přinejmenším v problémech, v rychle se měnícím světě, kdo jednou stál, už stojí opodál. Proto dávalo velký smysl, že k její záchraně byl vybrán člověk v branži vysoce respektovaný, s luxusní předchozí kariérou, mimo jiné v Googlu. Přesto byla „odborná“ pozornost přehlušena zájmem o její osobní život – nová šéfka Yahoo! Marissa Mayer byla v době pracovních námluv těhotná, dnes je v šestém měsíci, plánuje být po porodu jen pár týdnů doma a pak se vrátit do práce.

Prý jestli zvládne řídit firmu a nebude miminko – chlapeček, který se má narodit v říjnu – trpět? A nevytváří tak tlak na ostatní ženy, aby také místo péče o děti uháněly pracovat? A proč má vůbec děti, kariéristka jedna studená atd.

Nejprve dobrá zpráva – vrcholnou pozici dostala, přestože ve firmě o těhotenství věděli. To není tak běžné na žádné pracovní úrovni, natož na vrcholu. A už vůbec to není běžné v Česku. Respekt se nedávno věnoval problémům zdejších žen, které nechtějí, aby je mateřství na léta odsunulo od práce, která je baví, a někteří čtenáři za to chtěli autorku tohoto sloupku upálit jako novodobou čarodějnici. Takže odpověď na otázku z titulku – jen těžko.

A k debatě: na výhrady lze samozřejmě namítnout, že muž by podobným otázkám nečelil, i kdyby to byl nastávající otec. Nicméně mnohem lepší je argument, že ženám se těhotenstvím, kojením, ani celkově péčí o dítě nezadře mozek. Ony otěhotní a porodí, nepodstoupí lobotomii. Autorka sloupku zná řadu takových žen: právnička dva týdny po porodu psala smlouvy, novinářka dělala rozhovory. A to když jejich děti klidně spaly a nijak tím netrpěly a jejich „autorky“ si naopak u duševní práce vlastně odpočinuly. Je jasné, že to takto nejde dělat ve všech profesích a že klíčová je svoboda volby (chceš být deset hodin jen doma a mít kupu dětí, jasně?), ale nechat „ladem“ mozky matek je zločin. Což mimochodem říkal už Masaryk.

A konečně – dotčení by měli být vlastně i muži. Jejich pracovní nasazení a to, že svoje děti nevidí, nikoho nezajímá, jakoby byla důležitá jen matka. Jenže víme, že když žena zůstane doma, tak v některých rodinách musí muž o to víc pracovat, aby rodinu zabezpečil, a řadě otcům to hodně vadí. Udření a pro vlastní děti cizinci. Rovněž psychologové dokola opakují, že šťastné dítě má šťastnou matku.

A zastánci „tradičního modelu“ by měli konečně vysvětlit, z jaké tradice tato konstelace (čili že správná péče znamená strávit s mrnětem mnoho let bez přestávky doma) vlastně vychází.