Brněnská Wannieck Gallery znovu otevřela

Nejprve krátké připomenutí, o co šlo. V polovině února dostala brněnská galerie současného umění sídlící v prostorách bývalé strojírny a slévárny - pojmenovaná po bývalém majiteli továrny Wannieck Gallery -  od města výpověď. Prostory patří městu, které je před sedmi lety na svoje náklady zrekonstruovalo. Krok zdůvodnilo tím, že provozovatelé galerie nezaplatili nájem za tři měsíce.

Což sice byla pravda, nicméně galeristé – donátor a brněnský podnikatel Miroslav Lekeš a sběratel umění Richard Adam – v Brně vybudovali galerii, jejíž pověst přesahuje nejen hranice města, ale i Česka. Ve sbírce jsou přítomni a vystavují zde němečtí, rakouští či slovenští malíři, za výstavami se sem jezdí zdaleka a opačným směrem pak jako zápůjčky míří čeští autoři z kolekce. Lekeš za šest let existence do galerie investoval přes dvacet milionů korun a za další miliony rozšířil Adamovu sbírku moderního českého umění.

Shrnuto, podtrženo: aniž město investovalo do provozu jedinou korunu (opravy a údržba prostorů se hradily z nájemného), mohlo se chlubit prestižní institucí, na jejichž ekvivalenty obvykle radnice evropských měst, jako je Vídeň, vynakládají velké prostředky.

Necelé tři měsíce po vyhazovu se rozjela jednání a situace se co chvíli měnila. Nejprve to vypadalo, že Vaňkovka definitivně skončí, pak že zase ne, pak zase ano. Nakonec se obě strany - zdá se, že v klidu -  dohodly na pokračování spolupráce a Wannieck Gallery se ve čtvrtek po měsíci opět otevřela veřejnosti.

Autorka pokorně očekává, že ji zase někdo nařkne z „naivního patosu“ stejně jako u pochvaly bezchybného zásahu u pražského výbuchu plynu. Nicméně jí to nekazí radost nad touto story s (prozatím) dobrým koncem.