Konec blogerského snu?

Ještě před půl rokem jste se v západním tisku mohli dočíst oslavných statí o ruském blogeru Alexeji Navalném. Různé tiskoviny - od Guardianu a New York Times, až po Foreign Policy či New Yorkeru - glorifikovaly tohoto mladého právníka za jeho odhodlaný boj proti všudypřítomné korupci v ruské státní správě i soukromých firmách. Britská prestižní London School of Economics jej dokonce nedávno hostila jako přednášejícího.

Jeho cesta ke slávě vedla přes neúnavnou ventilaci neprůhledných praktik ruských firem, ve kterých vlastnil minoritní akcie. Odkryl také zpronevěření velké sumy peněz v jedné ruské bance (profil z pera Josefa Pazderky zde). To mu přineslo velké uznání i slávu nejen v Rusku, ale i ve světě. Sám se označoval za bojovníka za práva ruské střední třídy a netajil se tím, že by jednou chtěl vstoupit do služeb veřejné správy. Zkrátka Navalnyj žil svůj blogerský sen.

Jak ale západní média naloží se skutečností, že se Navalnyj v pátek 4. listopadu, v Den národní jednoty, rozhodl objevit na tzv.

Ruském pochodu

, pořádaném krajně pravicovými uskupeními? Že je to akce, v jejíž řadách pochodovali lidé, kteří čelí obvinění z podněcování rasismu? On sám sice do pochodu vyrazil s heslem

Pryč s Jednotným Ruskem - stranou zlodějů a podvodníků

a na svém blogu si později dělal legraci z roušek, které na sobě ultrapravičáci na demonstracích typicky mívají (prý se báli chřipky), ale lidé kolem něj vykřikovali protipřistěhovalecká

hesla typu

Rusko Rusům, Moskva Moskvanům, Pryč se Židy, spaste Rusko

a do toho čile

hajlovali

.

Liberální kruhy, v kterých se Navalnyj často vyskytuje, nyní nevěřícně kroutí hlavou a jeho skalní příznivci si také neví rady, co si s jeho přítomností na Ruském pochodu počít, jak patrno v diskuzních příspěvcích pod jeho blogem. A co západní média? Budou mladého aktivistu nekriticky nadále oslavovat a pozve jej ještě nějaká západní univerzita na svou půdu, aby tam lidem kázal, jak bojovat proti korupci?