Víc než koně a vřes. Jaký vkus měla Alžběta II.

Jen na internetu si jich můžete prohlédnout přes 270 tisíc. Uměleckých artefaktů, které se nacházejí v britské Královské sbírce, jedné z největších soukromých kolekcí umění na světě. Formálně ji sice vlastní poddaní královské rodiny, dle tradice ale více než milion předmětů spravuje s „důvěrou národa“ sama hlava monarchie. Čili čerstvě král Karel III. a před ním sedmdesát let až do tohoto čtvrtka královna Alžběta II.

Jaký mělo Její Veličenstvo vkus, přitom vlastně nikdo moc neví. Jak nyní výstižně píše kunsthistorička Ruth Guilding v magazínu The Art Newspaper, královnu jsme znali pouze tak, jak nám ji bylo dovoleno znát: „Z jejího soukromého vkusu nebo estetických preferencí jsme neznali nic víc než koně, šátky a balmoralský vřes, elektrické ohřívače a karmínové koberce z fotografií a televizních vystoupení“. Alžběta II. přitom Královskou sbírku během své vlády pravidelně rozšiřovala. Celkem uskutečnila přes pět tisíc akvizic, by´t řadu z nich nicméně osobním výběrem vůbec neovlivňovala, protože je dostala darem. Včetně nepočítaně bronzových sošek koňů, kterými státníci a monarchové pravidelně zásobovali vášnivou chovatelku lichokopytníků.

Ostatně když v roce 1996 Alžběta II. poprvé navštívila Česko, jedním z jejích cílů měl být i světoznámý hřebčín v Kladrubech. Nakonec sice musela dát přednost Brnu, ale starokladrubské bělouše a vraníky si tehdy osobně prohlédl alespoň její manžel. Právě princ Filip je přitom považován za člověka, který se ve skutečnosti ve spolupráci s architektem a designérem Hughem Cassonem během vlády své ženy postaral o to, aby královské rezidence, jakými je Windsor, Buckinghamský palác, Tower či zámek Holyrood, prošly částečnou modernizací a jejich interiéry alespoň trochu odpovídaly estetickým nárokům 20. století.

Ve sbírání umění Alžběta II. navázala na staletou práci svých předchůdců a předchůdkyně. Podoba nynější Královské sbírky se začala rodit v roce 1660, kdy byla v rámci obnovy monarchie obnovována i její umělecká sbírka, již nechal jedenáct let předtím po popravě Karla I. rozprodat Oliver Cromwell. Každý z monarchů si vybíral podle svého vkusu. Jiný měl Frederik Ludvík Hannoverský, jiný Jiří III. a jiný královna Viktorie či královna Marie – lidé, kteří se nejvíc zasloužili o rozšiřování sbírky. Někteří z nich navíc významné evropské umělce zaměstnali přímo na svém dvoře, což platí i pro zmíněného Karla I., který si najal Antoona van Dycka.

Dnes proto sbírka obsahuje hned několik jeho klíčových obrazů, najdeme v ní také díla od Belliniho, Tiziana, Raffaela, Vermeera či Rubense. Server Artnews po smrti Alžběty II. zveřejnil výběr toho nejlepšího z kolekce. V čele s monumentální malbou Alegorie míru a umění od Artemisie Gentileschi z let 1635–1638. Tvorba starých mistrů pochopitelně tvoří nejcennější jádro sbírky.

A nejde jen o obrazy, mezi nimiž se vyjímá také fenomenální Rembrandtův portrét Krista s Máří Magdalenou u hrobu, jenž visí v Buckinghamském paláci. Kolekce obsahuje také 550 kreseb od Leonarda da Vinciho, včetně jeho úchvatných anatomických studií. Nebo výjimečné Michelangelovy kresebné studie a spoustu Dürerových tisků – v této části sbírky se nachází také jedna z mála českých stop, grafiky Václava Hollara, jemuž někteří životopisci připisují výuku kresby pozdějšího krále Karla II., který se zasloužil o nákup Leonardových mistrovských kousků.

Princ Albert sbíral Raffaela, jeho manželka královna Viktorie malby virtuozního portrétisty zvířat Edwina Landseera. Koho měla nejvíc ráda Alžběta II., to se snad časem dozvíme, až se někdo z jejího okolí odváží poodhalit roušku estetického tajemství. Ví se ale, že během její vlády do sbírky přibyla třeba plátna od Luciana Freuda, jednoho z nejdražších umělců 20. století. V kolekci se nachází jeho autoportrét z roku 1996. A taky miniaturní portrét Alžběty II., která pro něj Freudovi pózovala devatenáct měsíců, aby se následující léta vyrovnávala s jeho ne zrovna uctivou podobou.

Právě její vztah k tomuto obrazu zároveň naznačuje, že její vkus nebyl zdaleka tak konzervativní, jak by se mohlo zdát. Ačkoli část britské kritiky plátno ztrhala jako urážející královnu, sama Alžběta II. ho nechala v roce 2002 prezentovat na předním místě expozice, jíž se znovu otevírala Queen´s Gallery u Buckinghamského paláce.

Když královně Viktorii umřel princ Albert, věnovala z Královské sbírky Národní galerii na jeho památku dvaadvacet obrazů. Otázkou je, jak se nyní ke kolekci po smrti Alžběty II. postaví její syn Karel III.