Víc než jen pěkná tvář

Téměř šedesát let stačilo, rozhodl se herec Robert Redford. Rodák ze Santa Moniky, kam se v roce 1936 narodil do dobře situované rodiny účetního, oznámil v pondělí konec herecké kariéry. Posledním snímkem, v němž se podle svých slov objeví, bude kriminální komedie The Old Man nad the Gun, jejíž název výstižně propojuje s nadsázkou Redfordovy začátky i jeho aktuální věk. Redford minimálně pro dvě generace žen představoval díky své klasicky atraktivní vizáži a charisma z rodu hollywoodských hvězd Gary Grantů a Gregory Pecků sex symbol. Jeho bohatá filmografie ale ukazuje napětí za hezkou tváří.

Není překvapující, že se nad Robertem Redfordem celou jeho kariéru vedly debaty o tom, jestli je „jen“ hvězda, která hraje jen sama sebe, protože si s tím díky své vizáži vystačí. Jinými slovy, že je prostě jen blazeovaně přítomný jako obdivuhodný objekt. Nebo umí hrát natolik, aby byl hvězda-která má nepopiratelný talent. Jedna část amerických kritiků byla přesvědčená, že nestojí za nic a jeho přítomnost je jen šalebná fata morgána krásy. Druhá naopak trvala na tom, že právě naznačená nejednoznačnost, jestli je hvězdou nebo skvělým hercem, je znakem výjimečnosti, která k něm přitahuje. Redford takový dojem ještě přiživoval svou rezervovanou, individualistickou, téměř tlumenou a odtažitou přítomností na plátně, jakoby se neustále vzdaloval, přestože byl hypnoticky blízko.

To platí v podstatě pro všechny Redfordovy role – snad až na výjimku filmu, kterým prorazil, Inside Daisy Clover, kde poprvé a naposledy herecky více riskuje rolí bisexuála. Redford si ve svých rolích udržoval kontrolovaný distanc. Jeho herectví je přímočaré, zenové, jakoby v neustálém vzdorovitém dialogu s jeho fyzickým magnetismem perfektně opálené, symetrické tváře s modrýma očima, jimž přidává letmý stín tíže estetický vějíř vrásek. Redford, který hrál na střední ten nejvíce americký sport vůbec – baseball – a který vystudoval univerzitu za baseballové stipendium, představoval americký ideál privilegované vrstvy, dokonalého bílého muže s dobrým rodokmenem, který by klidně mohl být bratrem Johna F. Kennedyho.

Role konzervativního právníka v romantické komedii Bosé nohy v parku z roku 1967 (ve stejnojmenné hře se pár let předtím objevil na Broadwayi), který se musí sžít se svojí výstřední, liberální ženou v podání Jane Fonda, vystihuje jeho typ dokonale. A stejně dokonale vystihuje jeho metodu. Tři čtvrtiny filmu drží dekorum a distanc, ale v závěrečném aktu shodí zábrany a rozhodne se dokázat své ženě, že i on umí být svobodný. Elektrizující etuda vyniká dvojnásob v kontrastu s předchozí sešněrovaností a dobrým vychováním gentlemana v dobře střiženém obleku. Bosé nohy v parku byl hit a z Redforda se stává „zlatý hollywoodský chlapec“. Herec, který dokáže své filmy proměnit v hity.

Na konci 60. let je Redford víceméně nový Paul Newman. Není tak náhodou, že se s o jedenáct let starším kolegou setkávají v komediálním westernu Butch Cassidy a Sundance Kid (1969) a o čtyři roky později v pokračování o dvou podvodníčcích Podraz. Redford kvůli Sundance Kidovi odmítl roli Benjamina Braddocka v Absolventovi (zahrál si jej nakonec Dustin Hoffman) a dal přednost roli westernového renegáta, lídra zločinecké bandy, který se po nepodařené vlakové loupeži rozhodně utéct s parťákem do Bolívie. Butch Cassidy a Sundance Kid je šalamounskou reakcí studia Twentieth Century Fox na volání po svobodnějších, nespoutanějších filmech s rebelskou energií mířících na mladé publikum (např. Bezstarostná jízda), aniž by ignorovalo zbytek Ameriky, která stále od Hollywoodu chtěla „staré dobré“ žánry a hvězdy. Klasický westernový žánr studio nabilo zdvojnásobilo hvězdnou sílou a Redford si připsal další hit. O čtyři roky později už westernovou krajinu brázdí sólo jako izolovaný samotář Jeremiah Johnson, horal, který se chce odstřihnout od civilizace, ale utká se s nemilosrdnými Indiány. Film potvrzuje jeho statut hlavní hvězdy.

I komerční a oscarový úspěch Butch Cassidyho a Sundance Kida – film byl nominovaný ve čtyřech kategoriích – a úspěch Jeremiah Johnsona Redfordovi daroval větší kontrolu nad jeho dalším filmem. Politická satira Kandidát, kde hraje aspiranta ne senátorské křeslo, který se nebojí zašpinit si ruce, je tak filmem, v němž přes Redfordovu „pěknou tvářičku“ přelétne výrazněji temný stín. V jeho roli se pojí idealismus, který odpovídá jeho typu, s pragmatickým oportunismem, který jde proti němu. Redford je představitelem establishmentu, amerického úspěchu, který ale zároveň odkrývá svým jednáním jeho pokřivenost. Ve Všech prezidentových mužích (1974), novinářském filmu o rozkrytí aféry Watergate, už bude lež za establishmentem odkrývat coby investigativní novinář na druhé straně barikády. Ve Všech prezidentových mužích navíc vystupuje do popředí jeho talent, když chytře konfrontuje „klasickou hvězdnost“ s hvězdností nové generace – mladou, nervózní, neuhlazenou, agresivní energií Dustina Hoffmana, který je vším, čím Redford není.

Kandidáta je tak možné brát jako film, jímž začal Redford důrazněji zpochybňovat svoji reputaci „hezké tváře“, které se daří jen díky tomu, jak vypadá a co pro Ameriku jeho tvář, jeho spořádaný život a jeho úspěch představuje. Zároveň se trefil do doby, kdy Amerikou hýbala aféra Watergate a k Redfordově obrazu se pozvolna přidává aktivistická, politická rovina, jíž rozvíjí ve svém nefilmovém životě například v angažování se v boji proti globálnímu oteplování nebo za práva původních Američanů. Následný Velký Gatsby přidává další stíny v příběhu nástrah „americké výjimečnosti“.

Paralelně s jeho snahou nebýt jen pěknou tváří ale běží i romantická linka, která právě na jeho magnetismu stojí. V romanci Takoví jsme byli hraje bezstarostného mladíka, aspirujícího spisovatele, který se zamiluje do spolužačky z univerzity, marxisticky smýšlející Židovky v podání Barbry Streisand. Rozejdou se, sejdou, rozejdou na pozadí vlastních rozdílných názorů i složité politické situace v Americe 50. let. Podobnou osudovou romancí dvou protikladů, která staví na jeho obrazu muže osudově milujícího a zároveň nedostižného, je i The Electric Horseman (opět s Jane Fonda) a hlavně epická romance Vzpomínky na Afriku (1985). I o třicet let později přinese The Huffington Post článek s titulkem: Pět důvodů proč stále omdlíváme nad Robertem Redfordem, i když je mu osmdesát.

Od 80. let začíná Redford přesouvat svoji energii k režii – za drama Obyčejní lidé získal svého jediného Oscara –, k produkci a na konci dekády k festivalu nezávislého filmu v Utahu, který v roce 1978 založil šéf jeho produkční společnosti Sterling Van Wagenen ještě pod jménem Utah/US Film Festival. V roce 1991 se akce přejmenovala na filmový festival Sundance, podle Redfordovy nejznámější role. Hraje menší role, často jako zástupce starého systému nebo vedle nových nastupujících hvězd, kterým pomáhá svojí reputací dostat se nahoru (Spy Game, Pravidla mlčení). Nejvíce jej zaměstnává Sundance, který se během 90. let vypracoval na zásadní fórum amerického nezávislého filmu a pro Redforda představuje druhou kariéru. Sundance nejen podporuje filmaře na okrajích a mimo Hollywood, ale i díky němu je Redford v americkém filmovém průmyslu stále relevantní.

Věčnou otázku, jestli Robert Redford jen hraje svojí přítomností na plátně nebo je opravdu dobrý herec, řeší v roce 2013 hlavní role ve filmu Vše je ztraceno. Sedmasedmdesátiletý herec v něm hraje zkušeného mořeplavce, který musí po srážce jeho lodi s přepravním kontejnerem napnout všechny síly k tomu, aby na rozbouřeném moři přežil. Robert Redford ztrácí jako muž konfrontovaný se svojí smrtelností svůj pověstný odstup. Stále existuje na plátně, ale tentokrát bolestivě fyzicky.

Jeho avizovaný poslední film The Old Man and the Gun vypráví (většinou) pravdivý příběh profesionálního kriminálníka Forresta Tuckera, podvodníka a dokonalého gentlemana, který úspěšně a galantně vylupoval banky. Redfordova kariéra by nemohla končit příznačněji. Tématem a žánrem se vrací ke svým největším hitům z přelomu 60. a 70. let Butch Cassidy a Sundance Kid a Podraz. Ale hlavně hraje muže, který celý život dělal skvěle to, co miloval a chtěl, díky tomu, jak vypadal.