Vary 8: Přišly v noci, ze samoty i setkání se smrtí. Silné ženy okouzlily i deptaly publikum
Festival letos nabídl výrazné hrdinky. Navíc často stárnoucí, které až donedávna kinematografie spíše přehlížela
Pokud o něco nebyla na letošním karlovarském festivalu nouze, byly to výrazné hrdinky. Často navíc hrdinky stárnoucí, které až donedávna kinematografie spíše přehlížela. Objevovaly se v soutěži i mimo ni. A s nimi i otázky ženské identity, osobní svobody, důstojnosti a věku, kulturních nároků i neúprosných tlaků postkomunistické reality - jako v případě soutěžního, bulharského snímku Blažiny lekce. V gruzínském dramatu Kos v ostružiní pak na hrdinku netlačí ani tak doba, odhlédneme-li od obchodního domu, který roste coby konkurence před jejím malým krámkem, jako spíš komunita tradičního maloměsta a rodinné trauma. Její boj není bojem o ekonomické přežití, ale o svobodu. Vítěz z festivalu v Cannes Anatomie pádu zase propojil existenci úspěšné spisovatelky s pitvou komplikovaného manželství, úvahou nad genderovými rolemi a (ne)možností objektivně popsat realitu. Český film Přišla v noci zase přinesl hrdinku bravurně monstrózní a dal možná životní roli herečce Simoně Pekové.
Přišla v noci je jedním z velkých překvapení mezi českými filmy, které se letos na festivalu objevily. Promítal se v sekci Zvláštní uvedení, do žádné soutěže se nevešel, ale kdyby v některé z nich byl, právě Simona Peková by byla jednoznačnou kandidátkou na hereckou cenu. Dvojice režisérů – debutující Jan Vejnar a o dva filmy zkušenější Tomáš Pavlíček – z ní v podobě rozšafné divy Valerie udělali středobod a hlavní hnací sílu v základech prostého, ale maximálně vytěženého příběhu o matce, která jedné noci zazvoní u svého syna a jeho partnerky. Postupně velký byt i jeho obyvatele ovládne jako nezkrotný emoční parazit i bravurní manipulátor, který by ale nemohl existovat bez vhodného hostitele. Tím je patologicky pasivní „slušný“ pár nerozhodných třicátníků (Jiří Rendl a Anette Nesvadbová), který po sobě nechává stékat neustále dorážející mikroagrese v běžném životě i stupňující se pasivní agresivitu maminky, jež ví všechno nejlíp, byť svého syna opustila, když mu bylo deset. Film přesně dávkuje komedii s mrazivým hororem, z nějž ani oběti nevycházejí úplně jako oběti. Pokud jde někdo zlu naproti, pokud jej z různých, byť pochopitelných příčin patologicky vyhledává, zlo ho postupně stráví. Film s hravě otevřeným interpretačním finále, které si rýpne i do širších generačních „sporů“, přijde od českých kin v listopadu. Už teď je jasné, že půjde o jeden z nejsilnějších domácích snímků roku.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu