V animaci se začíná úplně od ničeho

Česká kina od minulého týdne hrají celovečerní loutkový film Tonda, Slávka a kouzelné světlo, který už za sebou má úspěšnou cestu po světových festivalech. Uvedení celovečerního animovaného snímku vždy přiláká pozornost – je jich málo, vznikají dlouho a s každým se čeká, zda se podaří navázat na pověst československé animace, kdysi jedné z nejsilnějších v regionu. Režijní debut výtvarníka a ilustrátora knih pro děti Filipa Pošivače si ale zaslouží pozornost sám o sobě.

Vyzrálý, hravý i emočně hluboký film o jedenáctiletém klukovi, který svítí a hledá někoho, kdo by ho přijal takového, jaký je, okouzlí děti i jejich rodiče. Byť těm druhým možná naskočí i nepříjemné flashbacky, pokud jsou členy Sdružení vlastníků jednotek, které tu „hraje“ jako panoptikum lidských typů obývajících jeden dům, v jehož základech přežívá tajemný duch – Génius loci.

Samostatnou kapitolou je doslova prozářené výtvarné pojetí. O tom, jak režisér výtvarnou podobu snímku vymýšlel, co dělá film pro děti dobrým, nebo o tom, jak si z jeho pohledu stojí současná česká animace, si přečtete ve velkém rozhovoru v aktuálním vydání Respektu. Najdete v něm i recenzi na film. Následující interview je ochutnávka a pozvánka ke koupi.

Začínal jste jako ilustrátor dětských knih, pak spolupracoval jako výtvarník na animovaných krátkých filmech a následně sám krátké filmy dělal. Co vás přitahuje na animovaném filmu?

Animovaný film je zajímavý tím, jaké dveře otvírá, čeho je nástroj, jakou emoci může přinést, jaký svět umožňuje prožít. V animaci je možné témata volně interpretovat a díky tomu mluvit o řadě věcí, které hraný film těžko uchopuje. Třeba i kvůli bariéře známých tváří herců, které máme s něčím spojené. V animaci se začíná úplně od ničeho. Jde tedy postavit svět úplně od začátku.

Na Tondovi, Slávce a kouzelném světlu jste vedl tým třiceti lidí. To není úplně málo. Byla to pro ilustrátora-solitéra výzva? Mě baví týmová práce. Že můžu pracovat s šikovnými lidmi, je pro mě benefit. Jsem i hodně komunikativní, takže mi to nedělalo problém.

Dělaly jste si pro děti testovací projekce? Jak reagovaly? Dělaly jsme projekce pro děti a rodiče, abych si kontroloval, že neustřeluji do nějakého svého světa, který je lidem cizí. Hlavně před úplně prvními projekcemi jsem byl nervózní, jestli to děti poberou. Příjemně mě překvapilo, že vše zvládly. Pochopily to starší i mladší. Co jsou starší děti schopné pojmenovat sofistikovaně, malinký chápou jednoduše, po svém; ale chápou. Genia loci vyvolají lidé, když jsou na sebe zlí. Tečka. Měl jsem pro ně připravenou sadu otázek. Zajímalo mě hlavně, zda je pochopitelná motivace postav. Třeba proč Tondu rodiče úzkostlivě hlídají.