Seriál TBH má dobře nakoukané americké vzory i mladou českou generaci

Dlouho se mluvilo o tom, že tuzemská seriálová produkce trpí lehkou slepotou vůči mladému publiku. Mezinárodně úspěšný teenagerský web seriál #martyisdead s tématem on-line šikany před třemi lety ukázal jednu z možných cest, jak to změnit. A změnil dost možná cosi i v uvažování vedení největšího tuzemského seriálového producenta - České televize.

Pod její střechou vznikl loni další teenagerský seriál nazvaný TBH – anglická zkratka pro „to be honest“, tedy upřímně řečeno. Měl premiéru tento týden a všech deset dílů je dostupných na platformě iVysílání. V tuzemské produkci je vtahující seriál v lecčems výjimečný. Třeba tím, že si poučeně vypůjčuje z amerických seriálů ze střední, ale nenuceně je přenáší do českého prostředí a reality. Je žánrově zábavný a emočně autentický zároveň.

Amerika v Brně

Výchozí situace je vypjatě dramatická, Česku vlastně cizí, ale globálně rozpoznatelná hlavně díky filmu Bowling for Columbine, který zkoumá pozadí a důvody střeleckého masakru na americké střední škole. Neslavně proslulý, zrnitý černobílý záznam střelců z bezpečnostní kamery se v jednu chvíli objeví i na počítači studenta, který jednoho dne přinese na brněnskou střední zbraň a chce vystřílet spolužáky. Útok točí a zároveň streamuje jedna ze studentek na mobilní telefon. S ním zachycuje i chování potenciálních obětí strachujících se o život. Zbraň se ukáže být jako atrapa, ale to ostatní, co se odehrálo, je skutečné - s dopadem na vztahy i otázkami, kdo vlastně jaký je.

Napříč deseti epizodami se odhalují důvody střelcova chování i reakce okolí – rodičů, sourozenců, pedagogů, spolužáků. Seriál přitom zůstává hlavně uvnitř skupiny středoškoláků, jejíž dynamika autory zajímá nejvíc. Protože bez ohledu na generace platí, že teenageři vždy nejvíc řeší sami sebe. Rodiče a dospělé autority jsou spíš na okraji. První se nechtěně vlamují do světa svých dětí, o nichž příliš nevědí. Rozzlobení otcové volí silové techniky, absentující matky ke svým dětem promlouvají jen prostřednictvím mobilních telefonů.

Obojí naznačuje jistá vysvětlení, proč se některé postavy chovají tak, jak se chovají. Do hloubky vztahů ale nejdou. Školní psycholožka a trenér florbalu – jediní dva zástupci školy, kteří v seriálu figurují – pak omladinu spíš nasměrovávají. Svoje rozhodnutí musí udělat sami. Včetně případných chyb. Musí hledat řešení konfliktů i orientaci po spletité, často matoucí emoční mapě dospívání.

Tvůrci v čele s režisérkou Luciou Kajánkovkou mají „nakoukané“ americké filmy a seriály pro teenagery a staví na jejich půdorysu. Jsou tu klasické středoškolské kliky: holky z populární party nazývané Bitchez chodí s populárními sportovci (nikoliv hráči amerického fotbalu, ale právě florbalisty), kteří jsou v hierarchii školy na vrcholu. Nosí i ikonickou americkou středoškolskou uniformu. Pro kamaráda se v tělocvičně pořádá večírek ne nepodobný tzv. prom nights.

Díky tomu TBH působí, jako by patřil do rozpoznatelného audiovizuálního středoškolského světa.  Má světový švih: leccos z vyhrocenosti americké produkce, hodně z její romantiky, hodně z přímočarosti ve vykreslení typů. Zároveň si tým dělal rešerše mezi skutečnými studenty, kterých se ptal na vztahy, intimitu, školu nebo na to, co poslouchají. Autentické zachycení dospívání včetně způsobů komunikace funguje i díky hereckému obsazení. Absolventka DAMU Martina Jindrová v roli hlavní hrdinky Nessy umí být arogantní, mrazivě nepříjemná i zranitelná. Vojtěch Franců coby „zbabělý“ Lukáš klopotně hledá vlastní hlas i půdu pod nohama. Martina Czyžová je jako aktivistická Mája pubertálně úporná ve svých pravdách i opravdově silná.

Skutečně vidět

Seriál má podobu jakéhosi mnohohlasu. Každá v průměru třináctiminutová epizoda nabízí pohled jednoho ze studentů nebo studentek. Soustředí se na jejich pocity, identitu, povahu. Různé perspektivy se jako skládačka doplňují a v celku nabízejí obrázek událostí, které útoku předcházely, i těch, které následovaly. Vypravěčsky se TBH pohybuje mezi minulostí a současností. Formálně mezi skutečnou a virtuální realitou. Chatování a záběry z mobilních telefonů přitom nezachycují jen přirozený generační způsob komunikace, ale i jeho tlaky a úskalí. Téma vyrůstání na sociálních sítích je v centru zápletky.

Důležitějšími ale nakonec zůstávají témata nadgenerační a nadčasová - jako jsou trable při hledání vlastní identity a sexuality. A v tomhle ohledu je TBH až utopicky liberální - nebo programově pozitivní. Nabízí třeba suverénní coming out nebo jde proti stereotypním představám o „zženštilých“ homosexuálech. Stejně jednoznačný je i v přijetí sebe sama u dalších postav, které jsou sebevědomé ve své vlastní kůži. Některé už to mají v hlavě srovnané a některé až příliš. Šermování „patologickou“ heteronormativitou je míněno na jednu stranu vážně, na druhou jej provádí přemoudřelá puberťačka, která si prochází vlastní (byť mírnou) reflexí a zjištěním, že teoretické poučky jsou jedna věc, ale realita druhá.

TBH se žánrově poutavě prokousává problémy dospívajících, z nichž mnohé jsou modelové. Nabízí tak i jakýsi nenucený edukativní bedekr a návrhy, jak určité situace možná řešit. A hlavně, jak o nich přemýšlet. Co ignorovat, co nepřehlížet, co je klučičí pošťuchování, co je už šikana, co je moje zodpovědnost, a co už ne. Kde jsou hranice a jak v nich najít sama sebe. V některých momentech TBH klouže okouzleně po povrchu dospívání i žánru víc, než by mohl. Někdy je možná zkratkovitější, než by musel. Podstatné však je, že svoje cílové publikum skutečně a empaticky vidí.