Pod modrým štítem. Svět pomáhá Ukrajině se záchranou kulturního dědictví

Na historicky významné budovy v Ukrajině v posledních dnech přibyly zvláštní tabulky. Je na nich namalovaný útvar, který trochu připomíná modro-bílou bombu, ale ve skutečnosti jde o takzvaný modrý štít. Nápis v azbuce vysvětluje, k čemu tahle výstraha slouží: „Nestřílej! Architektonická památka.“

Modré štíty vznikly na konci 20. století jako mezinárodní iniciativa ve snaze ochraňovat kulturní dědictví ohrožené válečnými konflikty. Že se mu armády budou vyhýbat, k tomu se státy celého světa zavázaly už v roce 1954 v Haagu a smlouvu tehdy podepsal i Sovětský svaz. Při pohledu na současné činy jeho nástupce se sice nedá očekávat, že by si Rusko z nějakých konvencí dělalo hlavu: minulou středu vybombardovalo regionální divadlo v Mariupolu, ve kterém se skrývaly stovky civilistů, přestože bylo označené ze vzduchu jasně viditelnými nápisy „DĚTI“. Ale podle mezinárodního práva by mělo.

Modré štíty teď visí na muzeích, divadlech, kostelích a vůbec cenných stavbách zejména v centru Lvova, které je celé zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. Na Ukrajině je míst s touto nejvyšší památkovou ochranou sedm (v Česku šestnáct). Minulé úterý se vedení UNESCO sešlo v Paříži na mimořádném zasedání právě kvůli Ukrajině. Probíralo se na něm, jak se dá zachránit to, co je nyní ohrožené ruskou střelbou. Generální ředitelka organizace Audrey Azoulay v projevu prohlásila, že „musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom nedopustili, aby se naše společné dědictví obrátilo v prach“.

Jednání o konkrétní pomoci se rozbíhají naplno a zapojuje se do nich i Česko. Ministerstvo kultury Ukrajině nabídlo prostory k uskladnění sbírkových předmětů z ohrožených institucí a restaurování těch, které už teď došly k úhoně.

Kulturní zločiny

UNESCO zmapovalo, že od začátku války bylo na Ukrajině poškozeno nebo zničeno přes dvacet významných míst a památek. Přibývající se dají sledovat doslova v přímém přenosu. Ukrajinská kulturní nadace, která v zemi jako státní agentura pečuje pod vedením ministerstva kultury o její kulturní dědictví, zřídila webovou stránku s výmluvným názvem „kulturní zločiny“. Žádá na ní svědky barbarských ruských útoků, aby je zdokumentovali, a následně je zveřejňuje. Mimochodem: v přepočtu částku půl miliardy korun, kterou měla letos Ukrajinská kulturní nadace rozdělit na umělecké projekty, celou poslala domácím ozbrojeným silám.

Válečným zločinem je podle zmíněné haagské úmluvy nejen střelba na památky, ale i na archeologické lokality či drancování dobytých muzeí a knihoven. Průběžně získávané informace nadace předává Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu. Bude mezi nimi třeba střelba na pravoslavný klášter ve Svjatohirsku v doněcké oblasti. Kořeny rozsáhlého komplexu sahají až do 15. století, jeho architektura ani fakt, že se v něm ukrývali uprchlíci před bombardováním, však nezabránily tomu, aby ruská armáda minulou neděli střelbou poškodila fasády historických budov a zničila řadu oken.

Na fotografie destruovaných památek není pěkný pohled. Dominují mezi nimi hořící dřevěné kostely na venkově. Ale strach mají odborníci hlavně o skvosty ve velkých městech. V Kyjevě jsou na seznam UNESCO zapsány katedrála svaté Sofie a klášter Kyjevskopečerská lávra. Na dalších místech v hlavním městě je pak koncentrováno to nejzásadnější z ukrajinské historie. V muzejním komplexu Mystecký Arsenal se proto v posledních dnech nepřipravovali na blížící se květnový knižní festival, ale odnášeli do tajných podzemních prostor své umělecké sbírky. Zároveň instituce spolu s dalšími velkými organizacemi vypsala kulturní stipendia pro studenty, kteří před válkou odešli za hranice a teď v nových zemích hledají uplatnění.

Zamířit můžou třeba na pražskou Akademii výtvarných umění. Na její půdě vznikla pracovní skupina Pomoc Ukrajině, která se stará právě o uprchlé studenty z tamních uměleckých škol. AVU v první fázi přijme až pětadvacet lidí formou stáže v jednotlivých ateliérech. Poptávka je obrovská. „Denně se na nás obrací v průměru pět až šest zájemců z Ukrajiny, někteří ale svým zaměřením neodpovídají oborům na AVU, těm pak zprostředkováváme kontakt na jiné vysoké školy v České republice,“ říká Petra Švecová z oddělení komunikace s veřejností. AVU na řešení situace spolupracuje s ministerstvem školství, které studentům poskytne finanční podporu.  

Jakmile to okolnosti umožní

Ale zpátky k ukrajinským památkám. Jednou z mezinárodně nejrespektovanějších institucí starajících se o světové dědictví je Smithsonův institut ve Washingtonu. Jeho šéf Lonnie Bunch minulý týden prohlásil, že chystaná spolupráce na ochraně ukrajinského kulturního dědictví bude „triumfem naší lidskosti“. Institut na základě zkušeností z Iráku či Haiti nyní kolegům ve východní Evropě radí, jak nejsnadněji a hlavně nejrychleji zabránit ničení jejich památek. Další informace přicházejí například z Německa, kde se do organizování záchrany zapojil i někdejší ředitel Národní galerie v Praze Jiří Fajt, aktuálně vedoucí mezinárodních projektů ve Státních uměleckých sbírkách v Drážďanech.

Američtí i západoevropští odborníci se okamžitě shodli na základní věci: na stěhování ohrožených artefaktů mimo Ukrajinu je pozdě. Veškeré dopravní kapacity je nyní nutné uvolnit pro masivní utečeneckou vlnu civilního obyvatelstva. Deportace kulturního dědictví za hranice by navíc zásadně ochromila už tak těžce zkoušenou morálku země bránící se invazi. Což ale neznamená, že k ní nedojde, jakmile se uvolní cesty na Západ.

Česko je na to prý v případě ukrajinského zájmu připravené. Ministerstvo kultury se svými příspěvkovými organizacemi a oslovenými soukromými institucemi zmapovalo, které prostory by se daly použít k uskladnění a ošetření převezených památek. „Jakmile to okolnosti umožní, budeme tyto plány konkrétně naplňovat,“ vysvětluje úřad Martina Baxy s tím, že vše řeší v rámci sítě Mezinárodní rady muzeí ICOM. „Konzultace s ukrajinskými partnery probíhají po několika liniích, kromě toho bude nutné naplánovat i logistické zajištění. Doba a způsob případného transferu budou záviset na vývoji bezpečnostní situace.“

V kontaktu s českým zastoupením ICOM je od prvního dne války i Národní galerie. Jde o jednu z institucí, která sama nabídla své depozitáře. „Jsme připraveni okamžitě pomoci,“ slibuje za NGP tisková mluvčí Eva Sochorová. A generální ředitelka Alicja Knast navíc plánuje zaměstnat v restaurátorských dílnách ukrajinské odborníky.

Mezitím západní profesionálové koordinují ochranu památek přímo na Ukrajině. Do sklepů, bunkrů a úkrytů v komplexech podzemních drah zamířily tisíce předmětů. Ve Lvově byly kompletně vystěhovány expozice Národního muzea Andreje Šeptyckého, jedné z největších sbírkových institucí na Ukrajině. Jeho šéf Igor Kochan osobně organizoval náročnou operaci, během které zamířilo do tajných skladů patnáct set předmětů prezentovaných dříve ve výstavních sálech. V čele s monumentálním ikonostasem ze 17. století, který odborníci při instalování do muzea skládali dohromady šest měsíců, aby ho nyní rozebrali za necelých šest dnů.

V rozhovoru pro stanici BBC Kochan přiznal, že muzeum nemělo žádný evakuační plán: „Chápejte to. Nevěřili jsme, že to může zajít takhle daleko.“ Neměly ho ani jiné ukrajinské instituce. Těm proto nyní z ciziny putují informace, jak se dá i v nevyhovujících podzemních prostorech alespoň částečně dosáhnout takových klimatických podmínek, které citlivé předměty nezničí při delším uskladnění. Horší je to s památkami, které se odnést nedají. Svět obletěly fotografie soch v ulicích obložených dekami a pytli s pískem. Vitráže kostelů jsou zakryté speciálními fóliemi proti tlakové vlně i provizorními dřevotřískovými zábranami.

Ironií je, že na červen je v rámci UNESCO naplánováno zasedání mezinárodního Výboru pro světové dědictví a konat se má v ruské Kazani. Český ministr kultury Baxa patří mezi politiky, kteří UNESCO vyzvali, aby zasedání přeneslo do svého sídla v Paříži. Organizace o tom bude rozhodovat v nejbližších týdnech. Klíčovou překážkou pro rychlejší přeložení je, že předsedou Výboru pro světové dědictví je Alexander Kuzněcov z Ruské federace a šéfem národní komise ruského zastoupení v UNESCO pravá ruka Vladimira Putina, Sergej Lavrov. Oba zatím jednání blokují.