Pochybnosti spořádaného elegána. Zemřel herec Josef Abrhám

Hrál nejisté akademiky a intelektuály, ale i protřelé a charismatické svůdníky, kteří se přetvařovali, kličkovali a žili dvojím životem. První druh rolí přitom jako by v sobě vždy obsahoval i kus těch z druhé kategorie - a naopak. Herectví Josefa Abrháma v sobě mělo zvláštní druh napětí mezi skrytým a viditelným, mezi vnějším a vnitřním světem, mezi sebejistotou a pochybováním. I díky němu bylo pro diváky snadné se s jeho postavami identifikovat. A díky němu patřil Josef Abrhám, který zemřel v pondělí ve dvaaosmdesáti letech, k nejpopulárnějším tuzemským hercům.

O jeho popularitě svědčí i to, že se k jeho úmrtí – podobně jako ke skonu jeho manželky Libuše Šafránkové před necelým rokem – vyjádřili obratem nejen jeho kolegové, ale i několik ministrů vlády. Česká televize zařadí jako vzpomínku  do vysílání jeho filmy Vrchní prchni, Svatební cesta do Jiljí nebo záznam divadelní inscenace Hráči a televizní veselohru Jak je důležité míti Filipa.

Abrhám natočil za svoji kariéru na pět desítek filmů, pravidelně se objevoval v seriálech a neméně bohatá byla jeho kariéry divadelní. Na divadle také rodák ze Zlína a absolvent DAMU po škole na začátku šedesátých let začínal. Několik sezon účinkoval v Divadle československé armády (dnešní Divadlo na Vinohradech), pak dostal nabídku odejít do Národního divadla. Několik dní před nástupem do angažmá dal však přednost rodící se scéně - Činohernímu klubu, kterému zůstal věrný až do roku 1995. I díky televizní verzi je možná jeho nejznámější divadelní rolí Bernard Mulligan v Pensionu pro svobodné pány z roku 1965, který v podstatě určil jeho herecký typ dvojakého, nejednoznačného  a křehkého muže.

V Činoherním klubu se také seznámil se svojí budoucí ženou Libuší Šafránkovou. Díky manželství s nesmírně populární herečkou, představitelkou Popelky, reprezentoval Abrhám na československé scéně pozoruhodný herecký i celebritní úkaz – byl součástí hvězdného dua.

Na divadle exceloval, třeba jako představitel titulní role ve hře Strýček Váňa (1973) nebo coby Poštmistr v Revizorovi. Velkou popularitu mu však přinesl až film (debutoval v absolventském filmu Věry Chytilové Strop) a televize, konkrétně jeho role bonvivána, primáře Arnošta Blažeje, v Nemocnici na kraji města. V prominentních seriálech se objevoval navzdory tomu, že nepodepsal antichartu. Možná se pro televizi jako mnozí další vykoupil rolí v seriálu Třicet případů Majora Zemana.

Jeho herectví dokázali svým způsobem nejlépe vytěžit Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák v cyklu svých komedií ze 70. a 80. let, které patří jak k vrcholům jejich kariér, tak k nejlepším filmovým rolím Josefa Abrháma. Jejich spolupráce začala malou rolí učitele v Marečku, podejte mi pero a pokračovala přes Kulový blesk nebo Vrchní, prchni! Na konci 80. let pak dostal spisovatele Karla Čapka ve filmu Člověk proti zkáze -  a zahrál ji stejně přesně jako své komediální party. V 90. letech opustil divadlo (dvě sezony pobyl v Národním divadle) a věnoval se podnikání – otevřel cihelnu, kterou dostal v restituci jako majetek, jejž jeho rodině zkonfiskovali komunisté v roce 1948 (s podnikáním skončil o dekádu později).

Herectví ale neodložil úplně. Zajímavé nabídky přišly od Jana Hřebejka v muzikálu Šakalí léta, kde si zahrál přísného, ale dobrosrdečného policistu (dostal za ni Českého lva) nebo v Krásce v nesnázích. Se svojí ženou si pak zahrál ve válečném dramatu Všichni moji blízcí. Mezi jedny z jeho posledních filmových rolí patří Odcházení Václava Havla – dříve hrál v jeho divadelních hrách Audience a Žebrácká opera. Jeho zcela poslední filmovou rolí byla pohádka Anděl Páně 2 před šesti lety. V roce 2020 získal Thálii za celoživotní mistrovství v oboru činohra.