Muž s povolením utrácet a bořit Prahu. Pokus Netflixu o vlastního Bonda zaspal vývoj

Rozjetá tramvaj na pražském Náměstí Republiky boří kus budovy. Už prosvištěla kolem Rudolfina a Veletržního paláce pod palbou z kulometu. Jízda je to dlouhá a kromě zběsile destruktivní městské dopravy (bez cestujících) během ní vybuchují a létají vzduchem auta Policie ČR, která nemá šanci proti speciálním jednotkám profesionálních zabijáků.

Kdo by si chtěl vizuálně ověřit, jestli se vyplatilo loni zavřít kvůli natáčení snímku The Gray Man kus centra Prahy, má od minulého týdne možnost. Na Netflixu je k vidění snímek, o kterém streamovací společnost mluví jako o svém zatím vůbec nejdražším titulu: přišel je na dvě stě milionů dolarů.

Přijetí akčního thrilleru o supertajném nájemném zabijákovi ve službách CIA, který brázdí svět, aby sjednal spravedlnost a zachránil si i vlastní krk, je ovšem zatím spíš negativní. Není to nicméně taková katastrofa, jak by se mohlo z reakcí zdát - výsledkem je jen překvapivě mechanicky poskládaný film, jehož tvůrce jakoby zoufale minulo posledních dvacet let vývoje žánru akčního filmu. Netflix tak znovu potvrdil, že je primárně producentem filmů „béčkové“ kvality.

Sedmička už byla zabraná

Snímek vychází z populární špionážní předlohy The Gray Man Marka Greaneyho z roku 2009. Vzbudila zájem filmových producentů, kteří cítili příležitost vytvořit dalšího Jamese Bonda, Jasona Bournea nebo Jacka Reachera. V roce 2011 se mluvilo o Bradu Pittovi v hlavní roli, o pět let později byl ve hře jako režisér Christopher McQuarrie, jeden z nejvýraznějších soudobých tvůrců akčních filmů a architekt současného akčního Toma Cruise. Z toho sešlo a o pár let později projekt zvedl po obsahu věčně hladový Netflix.

Najal režiséry Joea a Anthonyho Russovy (jejich společnost AGBO je podepsaná i jako producent) spojované hlavně s komiksovými adaptacemi od Marvelu (Kapitán Amerika, Avengers), přestože v jejich filmografii figurují i ceněné komediální seriály Arrested Development a Zpátky do školy. Pro Netflix byl ale důležitý právě kredit spojovaný s Marvelem, ne finesy a vtip jejich televizní tvorby.

Pro žánr, který by měl pracovat s jistým prvkem zatajování, přitom vykládá The Gray Man karty na stůl překvapivě rychle. Příběh je víceméně jasný po první čtvrt hodině a přidá se do něj jen jedna významnější proměnná, byť i tak relativně očekávatelná. CIA – zastupuje ji Billy Bob Thorton – zrekrutuje muže odsouzeného za vraždu pro svoji supertajnou jednotku.

Vycvičený špičkový agent „šestka“ (protože 007 už byla zabraná, jak v jednu chvíli podotkne) pro tajnou službu pak dělá špinavou práci po celém světě. Zjeví se, zabije, zmizí jako stín. Jako šedý neviditelný muž, který umí zacházet se špičkovými zbraněmi, ale taky si jednu vyrobit z tkaniček od bot a kusu potrubí. Jenže něco je shnilého uvnitř CIA a ze zabijáka se stává lovná. Musí tak odhalit zločince uvnitř a zachránit sebe i ty, na kterých mu záleží.

Snímek od začátku budil nemalá očekávání ze dvou důvodů. Jednak díky relativně hvězdnému obsazení v čele s Ryanem Goslingem v roli titulního agenta. Jeho hlavním protihráčem je Chris Evans, kterého proslavil Kapitán Amerika. Tím druhým důvodem byl hype, který kolem snímku cíleně Netflix budoval. Vytvářel dojem, že půjde o přelomovou akční podívanou, do níž se nebojí investovat stamiliony dolarů. Rozladění pak může pramenit i z pozoruhodně příkrého rozporu mezi očekáváním a realitou.

Přijít tomu na chuť

Zcela v duchu produkční logiky „B“ filmů, které spíš napodobují, než inovují, je The Gray Man vystavěn podle osvědčené akční šablony. Jakoby autoři odškrtávali mechanicky položky z rejstříku, aniž by o nich v rámci možností nějak kreativně přemýšleli. Akční scény přicházejí téměř s přesnými rozestupy a odvíjejí se většinou podle stejného mustru fyzického boje zblízka a vynalézavého využití předmětů ala Jackie Chan. Občas pak Ryan Gosling odněkud skočí.

Režiséři akci pentlí hlavně vizuálním kouzlením kolem – spektakulárním novoročním ohňostrojem na začátku v Bangkoku, kde dostane „šestka“ svůj první úkol, rozvířenými vnitřnostmi letounu, kouřovými clonami nebo stíny potemnělého zámeckého labyrintu ve finále. A mezi explozemi, přestřelkami a bitkami se trochu povinně odvíjí lidský background.

Zážitek z filmu do velké míry závisí na ochotě přijmout Ryana Goslinga jako super-agenta, jehož hlavní zbraní má být cool sarkasmus. Gosling není typický akční materiál. Herci s očima smutného štěněte spíš sedí ochranitelská poloha mlčenlivých mužů ala Drive, ve které mu je ostatně nejlíp i tady, když do hry vstoupí křehká neteř jeho nadřízeného.

Na druhou stranu nepůsobí úplně mimo element. Spíš je třeba mu trochu přijít na chuť - a taky vzít v potaz, co mu scénář nakonec vkládá do úst. Což není problém například v momentě, kdy je pod dohledem české policie připoutaný za jedno zápěstí na lavičce před Rudolfinem a snaží se ho zlikvidovat tři úderné týmy. Přirozeněji působí Chris Evans jako zloduch v mokasínech a s úzkým knírkem, který psychopatickou anti-tezi svých dosavadních kladných postav hraje s očividným gustem. Jejich konfrontace patří k tomu nejlepšímu, co film nabízí.

Pro část českých diváků pochopitelně představuje celkem zábavný bonus možnost sledovat, kde všude a jak si Praha ve filmu zahrála. Nejedno obočí nejspíš pozvedne památník na Žižkově jako místo pro impozantní pohřeb a digitálně dodělané osvícené mrakodrapy na obzoru. V Praze snímek zůstane celkem dlouho – i když někdy hraje Londýn a někdy Vídeň, což je v realitě globálních produkcí běžná praxe.

Česká metropole se tak dostává do zorného pole diváků jako zajímavá destinace – to ostatně padalo ze strany města jako jeden z hlavních argumentů, proč natáčení v metropoli povolovat. V příběhu je ale nakonec Praha jednou z mnoha světových měst a lokací, kterými se snímek prožene. Střídají se jako na běžícím pásu od Bangkoku přes Stockholm po zámek v Chorvatsku – bez větší logiky a hlubšího smyslu. Téměř jakoby tvůrci parodovali jeden z určujících rysů globálních akčních blockbusterů první dekády nového milénia, které napodobují…

Je tedy The Gray Man výtrysk originality? Není. Je to revoluce v žánru akčním filmu? Ani omylem. O tu by se býval mohl postarat Christopher McQuarrie, kdyby snímek skončil v jeho rukou. Zároveň ale film není taková hrůza, jak by se mohlo zdát. Jde spíš o průměr, který by v 80. letech směřoval rovnou na video – což je nakonec přesně to, co se s ním teď děje.

Kdepak ty peníze jsou?

Není to film pro kina, ale pro on-line videotéku. Ohňostrojům a výbuchům navzdory je podivně matný; chtělo by se říct šedivý. Což ale neznamená, že u něj nelze v klidu strávit čas jako u nenáročné zábavy s roztomile špatnými speciálními efekty. S trochou fantazie je možné v něm i nacházet (nezamýšlené) potěšení jako v metaverzi jednoho filmového typu.

Nejstřeženější tajemství v téhle přehlídce fantaskních aktivit tajných služeb je, co na filmu stálo oněch dvě stě milionů dolarů. Ale tu otázku je dobré si položit jinak. Na místě nejsou úvahy, proč nejsou peníze na filmu vidět v takzvané produkční hodnotě. O to nakonec úplně nejde. Podstatné není, jestli film skutečně stál dvě stě milionů dolarů, ale že se to tvrdí. Částka nemusí být reálná, i když klidně může a nejspíš je. Její hodnota je hlavně symbolická, diskursivní – což je pro videotéku Netflix důležitější. Vysílá totiž jasnou zprávu, že mu na téhle konkrétní produkci opravdu záleží. Že je v něčem výjimečná. Jde o její nejdražší film, největší a profilovou investici.

Netflix totiž nemá na rozdíl od klasických hollywoodských studií se stoletou tradicí žádné vlastní solidní franšízy s kulturním kapitálem a renomé, z nichž by mohl těžit, na nichž by mohl stavět a přitahovat předplatitele. V zesíleném konkurenčním boji o diváka už dávno nemůže ani počítat s tím, že by jí velcí producenti/distributoři svůj archiv svěřovali – ti rozjeli své vlastní on-line platformy.

Netflix se proto vlastní franšízy snaží rychle vytvořit. The Gray Man je snahou vyrobit vlastního Jamese Bonda, kterého by mohl seriálově vytěžovat další dekády. Není tak překvapující, že jen pár dní po uvedení oznámil, že se připravuje druhý díl: Gosling v hlavní roli, Anthony a Joe Russo v režisérské židli. A zároveň takzvaný spin-off, film věnovaný některé z dalších postav, spekuluje se o hlavním záporákovi. Jestli v nich budou zase vybuchovat pražské tramvaje, to se zatím neví.