Holky ve vodě, to je pohoda

Jak jsem tu už onehdy psal, retrospektivu Kurta Gebauera ve Veletržním paláci NGP zásadním a nešťastným způsobem poznamenala právě propuknuvší pandemie. Výstava se konala při příležitosti blížících se sochařových osmdesátin a po většinu času musela být zavřená. Požehnané kulatiny Kurt oslavil loni v srpnu - a jak je aktuálně vidět, při bilancování vlastního díla se už raději spoléhá jen na vlastní síly. Akce Kurt Gebauer jak ho (asi) neznáte se totiž koná v prostoru, který sice je galerií, ale zároveň jí tak úplně není. Beseder Gallery sídlí v pražské Lihovarské ulici v blízkosti O2 arény a je doslova propojená s přilehlou restaurací a minipivovarem. Když tu tedy nyní visí raritní, dříve nikdy nevystavené Gebauerovy malby ze samého začátku jeho tvůrčí dráhy, leckdo by to mohl brát jako svatokrádež. Prezentovat klasikovy oleje z padesátých až sedmdesátých let minulého století hned vedle kouřícího jídla, v některých případech dokonce přímo nad ním?

Když minulý čtvrtek v galerii křtil katalog výstavy a vůbec první knížku sestavenou ze svých textů (vydala ji Grada), vysvětloval, že přesně takhle mu to vyhovuje. Galerie podle něj nemá být mrtvým místem pro snoby, kde se nesluší ani špitnout. Ale živou křižovatkou, kde si můžete před obrazy povídat, popíjet, pojídat, prostě dělat to, co máte rádi. Přitakávala mu nejen ředitelka Beseder Gallery Marina Kantor, která křest doprovodilo sebevědomou hrou na klavír, ale i portrét jeho syna z roku 1971, který na návštěvníky zhlíží v pozici, jíž na majestátnosti neubírá ani vykukující plena. „Je to taková lehká karikatura, kdy jsem si dělal legraci, že to dítě je takovej sveřepej živočich, kterej ví, co chce, a kdyby se mu neřeklo něco, tak nebere žádné ohledy. Takovej ten mega imperátor,“ říká k obrazu jubilant.

Místo ve Vysočanech, kde galerie sídlí, patří mezi dramaticky se proměňující místa v Praze. David Černý - jeden z Gebauerových žáků, které po revoluci učil na UMPRUM ve svém Ateliéru veškerého sochařství – se tu brzy chystá postavit lávku v podobě lokomotivy řítící se z jednoho domu do druhého. A jedním z nich je právě Beseder Gallery. V Gebauerově zbrusu nové knížce Sny/ Básně/ Texty je přetištěna debata mezi jeho dalšími dávnými žáky, jimiž byli třeba Lenka Klodová, Jan Stolín nebo Davidův letitý pomocník v ateliéru Jiří Kočí. Vzpomínají, jak si Gebauera mohli po převratu sami vybrat, aby je učil, protože předchozí vedení školy dostalo hromadnou výpověď. Jak mu na uvítanou zazdili vchod do ateliéru, aby ho mohl symbolicky probourat. A jak jim na úvod zadal písemný esej, ve kterém měli vysvětlit, co po něm vlastně jako studenti chtějí. Jejich následující kariéry ukázaly, respektive stále ukazují, že to byla volba skvělá. Výborně si ale vybírá i Kurt Gebauer. Bezezbytku to platí pro jeho ženu Libuši, již si vzal hned po absolvování AVU v roce 1969.

Výstava Beseder Gallery nabízí i autorovy starší práce. Třeba portrét nočního hlídače v Emauzích z roku 1959, kdy v klášteře začínající sochař pracoval jako kameník dorazivší sem rovnou z proslulé kamenické školy v Hořicích. Je tu i jeho vlastní autoportrét, na kterém je zachycen ještě bez vousů: nechal si je narůst až v prvním ročníku AVU, kdy už se v ateliéru nemusel bát, že by se mu v nich zachycoval prach z kamene. Ale hlavně tu najdeme právě portrét Kurtovy Libuše z roku 1968. Autor ho pojal záměrně po vzoru svého milovaného Modiglianiho a krátce na to své nastávající věnoval i jednu z básní otištěných ve zmíněné knížce: „Přišlas má ženo/ a s tebou nabyla má smrt své podoby/ přišlas má ženo/ a zbyla mi/ jistota.“ Libuše přišla i do Vysočan na čtvrteční dvojí křest - a jak je vidět na úvodní fotografii této Pražské kavárny, sluší jim to spolu i po více než půl století.

Výstava, katalog a knížka jsou zajímavé i tím, že se díky nim můžeme seznámit s kořeny Gebauerova zájmu o jeho proslulé plavkyně. Autor je nejen modeloval, jak dnes můžeme vidět ve spoustě galerií, které mají ve svých sbírkách jeho závěsná levitující těla polonahých žen. Ale také maloval. Jeho životní téma se mu pod kůží dostalo na koupališti v rodném Hradci nad Moravicí. „Holky, jak se vznášejí ve vodě, to je moje téma… taková pohoda,“ říká Kurt ke svým obrazům, které vznikly ještě před jeho ranými sochařskými pokusy. Je tu Libocký rybník zvaný Libočák z šedesátých let a taky jeden z nejpozoruhodnějších objektů, jaký kdy Gebauer vytvořil. V roce 1972 namaloval na staré dveře od almary výjev, který pozoroval na pláži v Bretani u přístavního města Saint-Malo, když byl ve Francii na umělecké stáži. Byl to jeden z posledních záchvěvů svobody, než Československo definitivně sevřela normalizace.

A plavkyně maluje dodnes. Sedne si na balkon svého bytu ve střešovické vile, ze které vidí nejen na bývalé sídlo prezidenta Václava Havla, ale i na takzvanou Kafkárnu, někdejší ateliér sochaře Bohumila Kafky, z něhož Gebauer po revoluci vytvořil detašované pracoviště UMPRUM. Před sebe si postaví plátno a maluje na něj to, co během sezony takřka dennodenně sleduje na koupališti na nedalekém Džbánu. Výstava v Beseder Gallery nabízí několik takových obrazů z posledních dvou let. „Ty lidi se u vody chovaj úplně jinak, jsou to šťastní živočichové. V zeleni, přírodě s vodou. Nezabijou souseda možná proto, že se nabijou nějakou radostí. A já se tuhle radost snažím zaznamenat,“ říká k plátnům, na kterých například loni v červenci zachytil pozoruhodnou kompozici: „Poznamenal jsem si ten úžasnej efekt, jak stromy vrhaj stín na trávě, co je skoro černá, a figura, ten člověk je taky černej. A k tomu ten kontrast, ta žlutá a oranžová barva.“

Dříve Kurt maloval olejem, dnes používá hlavně kombinaci pastelu, pigmentu a akrylu na plátně. Namaloval tak třeba tři rudé postavy, které nejsou spálené od slunce, neboť odvážlivce zbarvila naopak zima, jež otužilce potkala u žimrovského splavu. Výjev v galerii Gebauer prezentuje hned ve dvou variantách, protože se mu líbí, že jsou obě „nedokonalé“ a nechtěl je spojovat do jednoho ideálního tvaru, aby je tím „nezkazil“. Raději je pověsil nad topení, aby už otužilcům nebyla zima.

„Aby byl český národ optimistický, bude se muset přestěhovat jižněji, nebo počkat, až se tu oteplí, což už bude brzo,“ stojí v jednou z textů, z nichž je sestavená Gebauerova knížka Sny/ Básně/ Texty. Najdeme v ní jeho sen o létání z počátku šedesátých let, sen o nálezu divotvorné díry do země z let devadesátých, zmíněný rozhovor jeho studentů a řadu rozverných básní. Jedna se jmenuje Radostná báseň pro totálního pesimistu a Gebauer ji napsal v sedmdesátých letech. „Ptáci radostně řvou/ hyeny blahem skučí/ potůček bublavě jásá/ květinky něžně naklánějí své kalichy/ nad rozesmáté tůňky/ stromy rostou jak pominuté/ pupencové pučejí jak idioti,“ stojí v poémě, která typicky vrcholí koupalištní scénou: „Slunce nezodpovědně cáká své paprsky/ kolem dokola na všechny strany Všehomíra/ slunící se nudistka bezostyšně hýří/ svými vnadami po širokém okolí.“

Příležitost slyšet na vlastní uši tyto či jiné verše mají zájemci znovu tuto středu, kdy v Beseder Gallery proběhne od šesti večer „biřmování“ knížky i katalogu. V sobotu 22. ledna se pak výstava uzavře a ani u toho pochopitelně Kurt Gebauer nebude chybět.