Filmy roku 2015: Holocaust, drogy, bezmoc, zákony trhu

Jindřiška Bláhová

Saulův syn (Saul fia, r. Laszlo Nemes, Maďarsko, 2015)
Redefinování sdělení nemožného v kinematografii.

Zákon trhu (r. Stéphane Brizé, Francie, 2015)
Žádný film nebyl loni tak palčivě současný, vědomě politický a neúprosně nevystrašený.

Poklad (Comoara, r. Corneliu Porumboiu, Rumunsko/Francie, 2015)
Příklad „malého-velkého“ filmu, kdy jednoduchá zápletka stojí v základech téměř existenciálního filosofického traktátu, protože je zpracována s jasnou režisérskou vizí. Life is Life a Porumboiu o tom v post-totalitní východoevropské realitě ví své.

Skrytá vada (Inherent Vice, r. Paul Thomas Anderson, USA, 2014)
Nejvíc undergroundový film. Haptická, unikavá, rozvolněná kinematografie měnící stav mysli.

Soud (Court, r. Chantanya Tamhane, Indie, 2015)
Dramaticky propracovaný, vypravěčsky moderní snímek přesahující hranice země svého vzniku. V tématu moci a bezmoci nenásilně zachycuje samu (nepěknou) podstatu lidské přirozenosti.

Kobry a užovky (r. Jan Prušinovský, ČR, 2015)
Sociální drama, jež se nepitvoří před českou současností ani ve svém žánru. A na které není nutné nasazovat relativizující měřítka soudobé české kinematografie.

Kamil Fila

Zahraniční filmy v distribuci:

Mad Max; v závěsu Hvězdné války a Mission Impossible 5
Nejkrystalištější žánrová zábava. Mad Max ale jasně vítězí tím, že to je nejpromyšlenější audiovizuální smršť, která nepolevuje v tempu.

Slídil (v závěsu Whiplash,Steve Jobs a Sicario)
Asi nejdůslednější a nejvíce atmosférický film na téma „můj život není nic jiného než práce“. Také nejlepší z nedávných filmů, kde je hlavním hrdinou sociopat, stále častější figura v současné kinematografii.

Love (od Gaspara Noého) versus Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě (od Roye Anderssona)
Dvě podoby režisérského předvádění se, „co všechno umím natočit“. Jejich osobní fetiše se ale dovedou vyhnout komerční líbivosti a říkají nám něco intenzivně krutého o nesmyslnosti našich životů.

Český Top 5:

Schmitke (Štěpán Altrichter)
V podstatě hříčka, která ale říká něco zásadního o české povaze a zdejším prostředí - pro Západ se jevíme jako nepochopitelná divočina, kde věci ztrácejí smysl a lidé svou identitu.

Kobry a užovky (Jan Prušinovský)
Další krok, jak přetvořit základ české lidové komedie k něčemu, co má přesah k sociální výpovědi.

Velká noc (Petr Hátle)
Hybrid na pomezi dokumentu a hraného filmu s přenádherně bezútěšnou atmosférou.

Furiant (Ondřej Hudešek)
Vtipná, poetická miniatura; povedený pokus vykročit za konvence životopisných filmů.

Sedmero krkavců (Alice Nellis)
Po velmi dlouhé době česká pohádka, u které mi nebylo trapno.

Zahraniční filmy, které nešly do kin:

Saulův syn (Laszlo Nemes)
Natočit film o holocaustu jinak než všichni ostatní? Třeba jako „počítačovou hru o přežití“? Něco na ten způsob.

Tělo (Małgorzata Szumowska)
Střet generací, střet racionality a mystiky, pohled na současné Polsko v dokonale vycilezovaném scénáři.

Humr (Yorgos Lanthimos)
Kdyby žil Kafka v 21. století, natočil by tohle podobenství o tom, že lidé, kteří zůstanou singles, se povinně musí proměnit ve zvířata.

Soud (Čajtanja Tamjahe)
Totálně věcné, procedurální soudní drama o spirále nespravedlnosti a nesvobody uvnitř indické společnosti.

Sivas (Kaan Mujdeci)
Brutálně syrové drama z tureckého venkova o vztahu malého chlapce a obrovského psa. Nula procent kýče, hodně bolesti.

Antonín Tesař

Filmy v distribuci:

Aferim! (r. Radu Jude)
Jízlivá a trefná přehlídka šokujících předsudků a barbarství podaných jako největší samozřejmosti K tomu v působivě zemitém folklorně-westernovém hávu.

Fénix (r. Christian Petzold)
Velmi delikátní úvaha o následcích války, která se svých hrdinů jen zlehka zvnějšku dotýká a nechává jejich vnitřní bolesti „speak low“.

Mad Max: Zběsilá cesta (r. George Miller)
Neuvěřitelně vypiplaná opulentní doslova jízda. Akční film roku (a nejen jednoho).

Odebrat z přátel (r. Levan Gabriadze)
Na jednu stranu další variace na hodně provařené téma ducha mstícího se nebohým teenagerům, na druhou celkem radikální experiment. Celovečerní horor, který se celý odehrává na monitoru počítače, tu opravdu ještě nebyl.

Sicario (r. Denis Villeneuve)
Plíživý, formálně vybroušený film o mnoha různých znásilněních hlavní hrdinky.

Filmy mimo distribuci:

Assassin (r. Hou Hsiao-Hsien)
Spolu s Mad Maxem další ukázka toho, že točit jeden film deset let se někdy vyplatí. Naprosté audiovizuální orgie a další Houova meditace o místu člověka ve světě (nebo ve filmovém rámu).

Babadook (r. Jennifer Kent)
Stejně jako Stephen King i Jennifer Kent umí vytvořit vypjatou civilní situaci, do které pak pomalu nechává pronikat hrůzyplné šílenství; horor roku.

Zákon trhu (r. Stéphane Brizé)
Možná ne tak precizní jako Dva dny, jedna noc bratrů Dardennů, ale ve své civilnosti podobně mrazivá kritika bezohledného tržního systému.

Země a stín (r. César Augusto Acevedo) a Ixcanul (r. Jayro Bustamante)
Dvě latinskoamerické poctivě pomalé artové meditace o lidech přežívajících v krutých poměrech třetího světa.

Mimo soutěž:

Letos byla překvapivě dobrá sezóna na horory. Kromě Odebrat z přátel a Babadooka stojí za zmínku rozhodně originální variace na smrtící kletbu Neutečeš (It Follows, r. David Robert Mitchell), irský příběh o tom, jak „tam v korunách se člověk a strom potkají“ The Hallow (r. Corin Hardy), nad kterým by moderátor Paměti stromů Luděk Munzar určitě uronil nejednu slzičku, lezavý psychologický horor, který jako by pojednával o dětství Normana Batese The Boy (r. Craig Macneill), australský zombie Mad Max Noc oživlých protinožců (Wyrmwood, r. Kiah Roache-Turner), kanibalský gore western Bone Tomahawk (r. S. Craig Zahler), ve kterém se Kurt Russell chystal na roli v Osmi hrozných, překvapivě inteligentní parodie na slashery Poslední nás zachrání (Final Girls, r. Todd Strauss-Schulson), tři novozélandské komedie Co děláme v temnotách (What We Do in the Shadows, r. Jemaine Clement, Taika Waititi), Smrtgasmus (Deathgasm, r. Jason Lei Howden) a Housebound (r. Gerard Johnstone) a vydařený seriál Ash vs. Evil Dead. Co jsem nepochopil, je úspěch unylé hororové romance pro party turisty Spring (r. Aaron Moorhead, Justin Benson), která se bohužel objevuje ve spoustě žebříčků nejlepších hororů roku.

Aleš Stuchlý

Většina zásadních filmů roku 2015 měla v Česku pouze festivalové projekce nebo vstoupí do tuzemské distribuce až v roce 2016:

Naše malá sestra (r. Hirokazu Koreeda)
Úspěšnou mangou inspirované rodinné (melo)drama postavené na čechovovském půdorysu domu, zahrady a čtyř (!) sester je neokázalou oslavou drobných rituálů života. Koreedovy subtilní filmy zpravidla prozrazují mnohé o japonské společnosti, a přitom zůstávají zvláštně univerzální, spojují diváckou přístupnost s jedinečnou autorskou vizí a oslňují vytříbenou směsí humoru a sentimentu. Skvostně natočená Naše malá sestra není výjimkou: nad fabulovanými dramaty tu vítězí magicky zachycená každodennost a nenápadné nalézání smyslu v maličkostech. Srdeční záležitost, nejintenzivnější emoce.

Saulův syn (r. László Nemes)
Nejsilnější a nejstrašlivější film o holocaustu, jaký byl kdy natočen. László Nemesovi se povedl skutečný zázrak: dokázal se tváří v tvář šoa vyhnout kýči i exploataci a propojil individuální příběh člena Sonderkommanda s nadčasovou, až fyzicky bolestivou zprávou o nejtemnější stopě moderních dějin. Jeho v klaustrofobickém čtvercovém ořezu natočená, k životu probuzená noční můra je debutem roku.

Úpal (r. Dalibor Matanić)
Bravurně režírovaný a nastřihaný chorvatský povídkový snímek, který dokázal prolnout křehké milostné motivy s dějinami regionu prodchnutého etnickou nesnášenlivostí. Suverenita a múzičnost, s jakou Matanić ryze kinematografickými prostředky charakterizuje jednotlivé dobové etapy (roky 1991, 2001 a 2011), buduje atmosféru plnou surově úzkostných emocí a vdechuje svým postavám život i na omezené ploše, se hned tak nevidí.

Tělo (r. Małgorzata Szumowska)
Originální rodinné drama, v němž polská režisérka zručně kloubí výsostně intimní polohy a nečekané společenské přesahy, smrtelnou vážnost a svérázný černý humor. Szumowskou v jejím zatím nejlepším filmu zajímá tělo v hmotné i nehmotné podobě ― tělo jako symbol i prostředník pro duši. Její nekonvenční studie žalu a lidské nejistoty je zároveň úvahou o zemi, kterou zklamala náboženská víra, a proto se uchyluje k okultním praktikám a panelákovému spiritismu.

Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna (r. Andrej Končalovskij)
Nečekaný zásah z Bohem zapomenuté jezerní oblasti na severu Ruska: dokonalý balanc na hraně dokumentu a spirituálního filmu, snoubení formální preciznosti a improvizace. Další důkaz, že největší filmy se často rodí ze svazku metafyziky a všednosti. Končalovského překvapivé opus magnum.

The Assassin (r. Chou Siao-sien)
Filmová poezie par excellence. Dílo, které svými vizuálními kvalitami předčí drtivou většinu všeho, co jste kdy v životě na plátně viděli. Prosté a zároveň enigmatické vyprávění s prvky žánru wuxia (čínského ekvivalentu středověkého rytířského eposu s prvky fantasy), v němž hlavní hrdinka zabíjí stejným stylem, jakým taiwanský mistr Chou natáčí ― ladně a úsporně, překvapivě a koncentrovaně, často kdesi v dálce, bez jediného zbytečného pohybu.

Chronic (r. Michel Franco)
Důsledně odtažitý, a přece tiše zdrcující mexický film o chronickém utrpení, těsné blízkosti smrti a bolestivých traumatech, jež nelze překonat. Chladná pozorovatelská studie je zároveň neokázalou polemikou na téma (asistované) sebevraždy. Životní role Tima Rotha.

Ixcanul (r. Jayro Bustamante)
Uhrančivě nasnímaný film zasazený na úpatí aktivní sopky v odlehlé části Guatemaly je příběhem dívky, která je nucena potlačit touhu po lepším životě i citovém a sexuálním naplnění. Civilní i poetický střet problémů současnosti a posvátných tradic je pro mě zároveň nenápadnou oslavou ženské nepoddajnosti a vnitřní síly.

Zákon trhu (r. Stéphane Brizé)
Realistické sociální drama ve stylu bratrů Dardenneových s fantastickým Vincentem Lindonem v hlavní roli muže lapeného v pasti pracovních pohovorů (a nouzových zaměstnání) útočících na hranici lidské důstojnosti. Lehce didaktická, ale důležitá a přesvědčivá lekce humanismu a empatie, která připomíná, jak nelítostně se dnes měří hodnota člověka.

Rodinný film (r. Olmo Omerzu)
Nejpozoruhodnější český film posledních let: minimalistické komorní drama slovinského režiséra a absolventa pražské FAMU. Za záměrně všedním titulem se skrývá odvážně strukturovaná podívaná, v níž tvůrce nahlíží absurdní melodramatické zápletky a zvraty s odstupem zkoumavého antropologa. Je to film tlumeně elegantní a nepředvídatelný, v němž má každá nahodilost a zdánlivý naschvál svůj jasný smysl. Tropická dobrodružství opuštěného psa u mě kandidují na cenu pro nejsugestivnější scény v českém porevolučním filmu vůbec.

Nejlepší filmy, které se dostaly do oficiální distribuce:

Sicario (r. Denis Villeneuve)
Nabasovaná filmová bestie. Thriller roku a dosud nejlepší film skromného quebeckého existencialisty (a budoucí hvězdy Hollywoodu) Denise Villeneuva. Mix režijní brilance, mimořádně vynalézavé, dynamické kamery kameramana Rogera Deakinse a droneového dunění Jóhanna Jóhannssona dal vzniknout filmu, v němž se potkává strhující přímočarost s až fanatickým citem pro detail. Temná euforie.

Fénix (r. Christian Petzold)
Úspěšný pokus nahlédnout krizové momenty německých dějin prizmatem žánrového filmu typického pro éru klasického Hollywoodu. Film o paradoxní situaci, kterou ve svých memoárech výstižně popsala doktorka Hadassah Rosensaft – žena, která ztělesňuje heroický i tragický rozměr holocaustu a stejně jako hrdinka Petzoldova filmu přežila Osvětim. Film o palčivosti chvíle, kdy je člověk zbaven strachu ze smrti, ale nikoli strachu ze života. Nejdrtivější závěr.

Neutečeš (r. David Robert Mitchell)
Chytrá, sebereflexivní a patřičně děsivá variace na klasické hororové schéma s velmi originální výchozí premisou aneb nejdůraznější filmový argument pro sexuální abstinenci za hodně dlouhou dobu. Snová atmosféra kombinující permanentní tenzi, nostalgii a teror, v tomto typu žánrového snímku nevídaný vizuál a vytříbený elektronický soundtrack. John Carpenter pláče dojetím.

O patro níž (r. Radu Muntean)
Radikální ukázka filmového realismu a další důkaz vitality zázraku, jemuž jsme (trochu nepřesně) uvykli říkat rumunská nová vlna. Lakonická moralita o ďáblovi skrytém v maličkostech, všednodenní (anti)thriller svědomí, minimalistická etuda na téma morální setrvačnosti.

Láska z Khon Kaen (r. Apichatpong Weerasethakul)
Další hypnotizující samomluva thajského solitéra, jehož intimní kontemplativní filmy jako by byly utkány z volně provázaných asociací. Film, který se znovu svobodně pohybuje mezi minulostí a přítomností, mystikou a modernitou, snem a bděním. Neuchopitelné a samozřejmé jako améba plující po nebi.

Vrcholy quality TV:

Fargo 2
Nejkomplexnější a nejlépe napsaná sezóna od dob vrcholných dílů Breaking Bad postavená mj. na synergii obratné režie, osvícené hudební dramaturgie a nápaditého castingu. Zločinecká sága, černá komedie, absurdní drama, detektivní thriller, antická tragédie i sci-fi. Body navíc za nevtíravé aluze na coenovské universum a nejvýraznější novou postavu: nízko postaveného, ale vysoce inteligentního a zlověstně sečtělého gangstera Mikea Milligana, u kterého - pro dvojku Farga zcela symptomaticky - není jisté, zda je lepší zabiják, stand-up komik nebo antický rétor.

Mr. Robot
Právem nejdiskutovanější nový seriál sezóny ― kybernetický konspirační thriller a manifest undergroundového hacktivismu s uhrančivým hlavním hrdinou. Nihilistický nerd Elliot s disociativní poruchou identity (famózní Rami Malek), podvratný scénář a formální virtuozita odkazující k stěžejním dílům Davida Finchera či Stanleyho Kubricka. Zvláštní cena za skvostné předtitulkové sekvence a nejpůvabnější retro font.

The Knick 2
Nadčasová témata závislosti, společenské třídy, rasy, soutěživosti a touhy druhá sezona znamenitě propojuje nejen s dobovými lékařskými experimenty a vzestupem eugeniky, ale i se stále aktuálním motivem migrační krize. Náladotvorný elektronický tep Cliffa Martineze, brilantně komponované kamerové jízdy bez střihu a nevídaná práce se světlem a prostorem. Nejlepší film Stevena Soderbergha je seriál.

Narcos
Zručný, zábavný, byť trochu prchavý procedurál inspirovaný skutečnými událostmi z nedávné historie jihoamerického kontinentu. Problematická perspektiva, z níž je souboj s kolumbijskou narkomafií nahlížen, je vykoupena až románovou velkorysostí, přesvědčivou okumentaristickou režií a neodolatelnou kreací Wagnera Moury v roli Pabla Escobara. 

The Walking Dead (Season 5/6)
Jediný seriál, který se ze dna ladně vydrápal na vrchol. I loni si Walking Dead udrželi vysoký standard a potvrdili, že rostoucí sledovanost má své důvody: důvtipná dramaturgie, strhující vyprávění a jeden z nejcharismatičtějších a nejambivalentnějších televizních hrdinů poslední dekády (Rick Grimes). Seriál atakující rovnoměrně mozek, srdce i žaludek.

Tomáš Stejskal

Distribuční Top 5:

Sicario: nájemný vrah
Z Dennise Villeneuva, trochu podivínského kanadského artového režiséra, se stává přední hollywoodský žánrový tvůrce. Thriller roku, v němž je vykreslení světa na mexické hranici stejně důležité jako v magicko-realistických vizích Villeneuvovy dřívější tvorby.

O patro níž
Rumunská nová vlna stále má co říci. Nenápadný film, co se místo procedurální krimi o vraždě v sousedství překlápí do studie neproniknutelného, byť zcela všedního a obyčejného lidského nitra.

Láska z Khon Kaen
Vrcholný zážitek z kategorie „čistý film“. Magie a všední realita se ve vojenské nemocnici v malém thajském městečku potkávají tak přirozeně, jak je to jen možná. A narozdíl od režisérovy dřívější tvorby k tomu není třeba podivných duchů ze starých thajských hororů

Šílený Max: Zběsilá cesta
Důkaz, že akční film asijského ražení, tedy akce coby inovativní rozvíjení filmové formy, není v Hollywoodu vyhynulý druh.

Star Wars: Síla se probouzí
Nostalgie se probudila naplno, ale je skvělé, že se i v nejočekávanějším blockbusteru roku, či rovnou dekády, věnuje tolik prostoru postavám. George Lucas polidštil roboty, J. J. Abrams polidštil celý svět Star Wars, aniž ho obral o jeho mytický status.

Mimodistribuční Top 5:

Saulův syn
Hrůzná realita koncentračního tábora pohledem, který umí zprostředkovat jenom film. Peklo detailních záběrů, v nichž se hranice lidství a racionality ukazují v podobě, v jaké jsme je doposud neviděli; debut roku.

Assassin
Zcela zasloužený držitel ceny za režii z Cannes. Tchajvanský tvůrce Hou Hsiao-Hsien opět ukazuje, že film je složen z pohybu a času. Režisér, který vytváří dojem, že umí režírovat i ptactvo.

Rodinný film
Český film roku. Režisér Olmo Omerzu zaujal už Příliš mladou nocí, ale teprve tady se z něho stal tvůrce světového formátu. Mnohovrstevnaté drama, suverénně tematizující rodinné problémy, dospívání, osamělost a vykořeněnost i osudy border kolie na opuštěném tropickém ostrově.

Poklad
Corneliu Porumboiu je nevtipnější režisér rumunské nové vlny a tahle pouť za pokladem s překvapivým finále to opět ukazuje mezi řádky, a pokud by to náhodou někomu uniklo, přesvědčí ho skvělé využití brutální předělávky hitu kapely Opus Life is life od slovinských provokatérů Laibach.

Furiant
Osud mladého Ladislava Stroupežnického coby postmoderní gay romance i středometrážní příslib do budoucna, že s českým filmem to možná není tak úplně špatné, jako se zdá při pohledu na střední proud.