Dobrá zpráva, končí nejhorší ministr kultury v dějinách České republiky

Ministr kultury Antonín Staněk se dohodl se svým stranickým šéfem Janem Hamáčkem, že do konce května rezignuje. Odstoupí tak po blížících se volbách do Evropského parlamentu. A pro českou kulturu je to mimořádně úlevná zpráva.

Už nejde ani tak o kauzu Staňkem vyhozených šéfů Národní galerie, respektive Muzea umění Olomouc. Ale vůbec o způsob, jakým ministr v posledních týdnech jemu svěřený obor reprezentoval. Staňkovo úterní vyjádření pro MF DNES, že cítí podporu komentářů pod webovými články, „že se někdo konečně postavil elitám“, bylo jen třešničkou na dortu jeho rostoucí arogance, s níž dokázal během necelého roku zničit to, co se jeho předchůdci pokoušeli zlepšit. A sice pověst naší kultury u české i zahraniční veřejnosti.

Staněk do funkce nastoupil s nulovým přehledem, co se v naší kultuře děje. Už z jeho dřívějších výstupů - jeho pověstná debata v Olomouci, kde dříve primátoroval, se v podobě YouTube záznamu stala hitem mezi masochisty - bylo zřejmé, že ho kultura absolutně nezajímá a maximálně od ní očekává, že si u ní odpočine. Přesto se rozhodl tvářit, že jako vůbec první ministr zjistil, kde jsou její slabiny, které nyní napraví. Avšak vzhledem k tomu, že vůbec nevěděl, která v příspěvkových organizacích bije, zhmotnilo se ono napravování do podoby auditů, následných vyhazovů, trestních oznámení a neuvěřitelně hloupých výroků.

Žádný ze svých kroků přitom neuměl důstojně obhájit. Když měl cokoli vysvětlovat, motal se do vlastních lží a neustále prokazoval, že není obeznámen ani se základními věcmi v české kultuře - jako že třeba na Pražském hradě kupodivu existuje víc než jedna galerie nebo že rozpočet jeho ministerstva je zhruba o polovinu nižší, než si představuje.

Je dobře, že Staněk končí. I přes několik opravdu velmi slabých předchůdců byl nejhorším ministrem kultury v dějinách České republiky. Teď jen aby jeho rezignaci přijal prezident republiky, jemuž Staněk dělal naopak samou radost.