Vzepřel se loajální prezident vládci Polska? Kaczyński už o televizi neválčí jen s USA

Polská vláda strany Právo a spravedlnost (PiS) se opět pokusila zkomplikovat život největší nezávislé televizi TVN. Její poslanci před Vánoci narychlo schválili zákon, který by nutil jejího vlastníka, americkou firmu Discovery, z Polska odejít. Varšava se tak znovu vypravila do bitvy se Spojenými státy, které dávaly najevo, že tenhle „útok na americkou společnost“ nenechají bez odpovědi. K všeobecnému překvapení - podle všeho včetně politiků PiS – však zákon vetoval prezident Andrzej Duda. Zdá se, že doposud loajální politik vládnoucí strany se vzepřel Jarosławu Kaczyńskému, šéfovi PiS a reálnému vládci země. Američané, opozice, TVN a s nimi i velká část polských občanů mají radost. Hlavy vládnoucí PiS naopak nejspíš trochu ztěžkly.

Polský Sejm se takzvaným lex TVN zabýval v polovině prosince už podruhé. Vláda jej nejprve zkoušela protlačit v srpnu, ale nakonec ustoupila protestům veřejnosti i americké ambasády a veto opozičního Senátu nenechala přehlasovat. To se stalo až teď: na překotně svolaném hlasování, které nejspíš porušilo regule Sejmu, vládní poslanci senátorské veto zvrátili.

TVN je největší soukromá polská televize a její zpravodajství je nejsledovanější v zemi. Je nezávislá, a proto i kritická k vládě. Ta se TVN snaží komplikovat život dlouhodobě. Mediální dozor jí v loňském roce dlouho (bez důvodu a protiprávně) odmítal prodloužit licenci. Nynější zákon měl být ještě větším zásahem. Plánovaná legislativa stanovila, že v Polsku smí vysílat jen média, která víc než z poloviny vlastní firmy z Evropského hospodářského prostoru (tedy EU a Norsko, Švýcarsko či Island).

PiS to zdůvodňuje ochranou Polska před kapitálem a vlivem Ruska a Číny, zákon se ovšem vztahoval i na kapitál americký, a Discovery by tak musela svůj podíl prodat. Už jen najít pro obří a příslušně drahou společnost kupce, který by navíc chtěl pokračovat v nezávislém a kritickém zpravodajství, by nebylo lehké. PiS se systematicky snaží ovládnout polský mediální prostor, zpravodajství tamní veřejnoprávní televize TVP je nezastíraná provládní propaganda a regionální tisk skupují státní firmy.

S tímto plánem má – zdá se - nyní PiS utrum. Prezidentské veto je natolik silné, že ho nedokáže přehlasovat, neboť to vyžaduje ústavní většinu.  Je sice možné, že celé společenské vzrušení mohlo být politickou hrou a prezidentské veto součástí tohoto plánu. PiS má důvod odvádět veřejnou pozornost, protože v poslední době vyplulo na povrch několik velkých kauz - jde o korupci a zneužívání postů lidmi z PiS a jejich příbuznými či známými.

Podle politiků vládnoucí strany je však Dudovo rozhodnutí překvapilo a Kaczyńského plán s ním rozhodně nepočítal. Prezident každopádně prohlásil, že je beztak všem jasné, že zákonu jde navzdory slovům kolegů z PiS hlavně o likvidaci TVN, norma by porušovala americko-polskou obchodní smlouvu a možná i ústavu. Není prý proti regulaci mediálního trhu, ale v mezích zákonnosti. A především, naznačil prezident: proč bojovat se Spojenými státy o televizní stanici, když se na Východě možná chystá válka s Ruskem o budoucnost Ukrajiny, a tím pádem i Polska?

PiS už ohlásil, že se pokusí regulaci mediálního vlastnictví podle svého obrazu prosadit jinak, například skrz ústavní soud, který je vládní straně plně podřízený, a prezidenta obejde. Vládní politici se podle polských médií obávají, zda se Duda skutečně nerozhodl pro samostatnou politiku. Jeho pravomoci jsou podobné jako u jeho českého protějšku, ale například právě jeho veto je silnější. V Sejmu čeká řada zákonů, které jsou pro vládní pravici důležité. Týkají se třeba justice, kdy jde o to zlomit konečně soudcovský odpor a podřídit soudnictví vládě. Bez spolupracujícího prezidenta ovšem nemají tyto změny šanci projít.

Polská opozice i část občanů doufala v Dudovo “probuzení” už několikrát. Zatím je vždy zklamal. Zda nyní opravdu začíná novou etapu své politiky, se teprve ukáže. Pro pokus vydat se novou cestou by měl několik důvodů. Jeho reputace doma i v zahraničí je nízká, je vnímán výhradně jako užitečný pomocník své strany a vlády, která má sama v Unii i u dalších spojenců nízký kredit.

Zároveň relativně mladému a ctižádostivému politikovi končí za tři roky druhý prezidentský mandát. Veřejně uvažuje nad “mezinárodní kariérou”, která však v současnosti nemá příliš jasné obrysy. Pokud by zbytek mandátu strávil jako skutečně nezávislý prezident, mohlo by se mu ještě podařit vybudovat politický odkaz a odrazit se k další politické dráze.