Venkov se naučil samostatnosti, ale teď slyší, že je to problém

Jedno z populárních klišé zní, že lidé z měst nerozumějí venkovu. A zřejmě to bude ještě populárnější. Politici a odborníci z pražských kanceláří totiž došli k přesvědčení, že Česko bude v problémech, pokud se nevypořádá s dědictvím tří svobodných dekád, na kterém si přitom venkov hodně zakládá – se samostatností i těch nejmenších vesnic. 

„Problém“ ilustruje několik čísel, která v Praze uvádějí v úžas politiky, ekonomy i novináře: zatímco Rakousko má samosprávu složenou z 2103 obcí, Nizozemsko z 355 obcí, a celé Dánsko dokonce jen z 98 obcí, český přechod z totality do svobodných poměrů přinesl samosprávu roztříštěnou do 6258 obcí.

Dlouho to nikomu nevadilo, ovšem stále napjatější státní rozpočet přivedl vládní poradní tým NERV k upozornění, které jednou muselo zaznít: kromě rekordního počtu obcí má Česko i extrémně vysoký počet placených politiků či zaměstnanců samosprávy a tím i vysoké výdaje na samosprávu jako takovou. A jak upozornil v Českém rozhlasu člen NERV Daniel Münich, není to jen položkami v účetnictví, ale i skrytou neefektivitou.

Při nižším počtu obcí nebo lepší spolupráci by se ušetřilo nejen na administrativě, ale i cenách při nejrůznějších nákupech, protože větší obce by měly větší tržní sílu a nakupovaly by zboží za nižší ceny. Odhad téhle sumy zní v podání NERV deset miliard korun ročně.

Mezi vizionáři moderně řízeného státu se mluví o tom, že pokud Česko seškrtání příliš rozbujelé samosprávy neprovede, čeká ho stagnace a zchudnutí. Při pohledu na rozpočtové schodky to zní docela přesvědčivě, ale jak se na to dívají lidé, kterých se tahle změna týká nejvíc, tedy venkov?

Nechceme o tom ani přemýšlet

Kraj mezi Třeboní a Veselím nad Lužnicí na jihu Čech zastihl pád komunismu pod vedením dvou střediskových obcí, jež vznikly během slučování z roku 1961 – Lomnice nad Lužnicí a Novosedel nad Nežárkou. Jejich další osud se ale výrazně lišil. Zatímco od Lomnice se po revoluci všech šest přilehlých vesnic odtrhlo a fungují od té doby samostatně, Novosedlům spojení se dvěma „jejich“ vesnicemi – Kolenci a Mlákou – vydrželo. „V roce 1990 se tady nikdo nechtěl osamostatnit. Chtěli jsme se jen zbavit komunistického starosty, jinak nám ale to spojení vyhovovalo. Neměli jsme mezi sebou problémy,“ vzpomíná novosedelský podnikatel a zastupitel Jaroslav Bašta.

To víceméně platí dodnes. Všechny tři vesnice jsou poskládané pár kilometrů od sebe podél silnice, kde jen občas projede víc aut za sebou, a dohromady mají asi 700 obyvatel. Hned ve druhých svobodných volbách v roce 1994 se stal starostou mladý učitel Filip Mencl a ve funkci zůstal až doteď. 

„Považuju za strašně zdravé, že se obce mohly po revoluci osamostatnit, lidi se chtěli starat sami o sebe. Byl to ale případ od případu, zkušenost od zkušenosti. Někde důvěra mezi obcemi byla a někde ne,“ říká Mencl s tím, že nikdo nepátral po přesných důvodech, proč zrovna v Novosedlech, Kolencích a Mláce důvěra panovala. „Všude jsou historické záseky, které se nedají nikomu odpárat. Zatímco vesnice kolem Lomnice prostě nebyly spokojené, u nás se odstředivé tendence nevyskytly,“ dodává.