V chersonské mučírně: Bolest za zvuků ruské hymny

Od poloviny listopadu je město Cherson na jihu Ukrajiny bez Putinových vojáků. K Chersonu dorazili z Krymu a obklíčili ho hned na počátku války, po několika dnech pak vjeli do města a okupovali ho osm měsíců. Ukrajinská armáda je vyhnala v listopadu po těžkých ofenzivních bojích, načatých v oblasti na konci loňského srpna. Město dál leží na frontě a dál v něm umírají lidé: Rusové se stáhli za řeku, na níž město leží, a denně a téměř nepřetržitě ostřelují Cherson z protějšího, levého břehu Dněpru. Ten se svými vesnice teprve čeká na “deokupaci”, jak tu v yhnání Rusů říkají.

Osm měsíců okupace znamenalo pro Cherson mnoho bolesti: ztráta lidských práv, odstřižení od okolního světa a ukrajinského signálu v telefonech i v přenosu zpravodajství, ukradené věci, peníze i životy. Spousta lidí při pokusu o útěk z města na počátku války zemřela, Rusové je cestou zastřelili. Další lidé tu mizeli: jejich příbuzní pak zjistili, že skončili v některé ze čtyř mučíren, které Putinovi vrazi ve městě zřídili. Zpátky se vraceli zubožení, rozbití, jejich rodiny je nepoznávaly. Nebo se nevrátili vůbec.

Tohle byla do loňského jara policejní stanice v Chersonu s celami předběžného zadržení. Lidé tu tehdy mohli být podle zákona drženi maximálně 72 hodin. S příchodem Putinových vojáků se změnila na mučírnu, kde působili „specialisté na způsobování bolesti“. Některé tu trápili dny, některé týdny, některé celé měsíce. 

Chodba mučírny nese i svědectví o odchodu ruských vojáků, když už bylo jasné, že v Chersonu prohrají. Na levý břeh Vzali s sebou část vězňů, patrně ty “cennější”. Mimo jiné tu zmizel chersonský starosta Ihor Kolychajev, který je teď nejspíš ve vězení na Krymu. Ale brali i věci, všechno, co šlo: techniku, dveře, postele.  Dveře byly kovové a postele ze silného dřeva. “Jsou dvě teorie, k čemu jim to má sloužit,” říká policista Andrij Kovanij, který nás mučírnou provází, “buď k budování ochranných valů, nebo chtějí dveře a postele použít znovu na jiném místě, vybudovat si mučírny jinde.”