Tahle realita neexistuje. Jonas Bendiksen vytrolil celý fotografický svět

Náš kontakt s realitou se dál povážlivě rozpadá. Naposledy to dramaticky demonstroval známý norský fotograf Jonas Bendiksen ve své nejnovější knize The Book of Veles.

Jedná se o reportážní zobrazení života v dříve relativně prosperujícím makedonském městečku Veles, které ovšem po zhroucení tamního průmyslu dramaticky zchudlo. V Česku není nijak známé, ale třeba ve Spojených státech se jméno makedonského zapadákova svého času ocitlo dokonce i ve vystoupení Baracka Obamy. Místní totiž na ekonomickou nouzi reagovali poměrně originálně: masivně se zapojili do internetového trollení amerického volebního procesu a do vytváření fake news.

Téma rozpadajícího se postkomunistického města dobře zapadalo do Bendiksenovy předchozí tvorby: v roce 2006 se proslavil knihou Satellites zobrazující rozpad měst v bývalém Sovětském svazu. I tentokrát tedy sbalil fotografické nádobíčko a vyrazil do terénu. Výsledek představil letos na začátku září na fotožurnalistickém festivalu ve francouzském Perpignanu.

Jak popisuje ve svém textu magazín Wired, a jak potvrdil později sám fotograf v rozhovoru pro prestižní fotografickou agenturu Magnum, jejíž je členem, „sledoval Bendiksen prezentaci svého díla zpovzdálí se stále intenzivnějším nepříjemným pocitem“. Že by se fotografie nelíbily a kolegové i veřejnost dílo třeba vypískali? Pravý opak byl pravdou, fotografie promítané na plátno se setkaly s velkým úspěchem. Dokonce i fotoeditor amerického deníku The Washington Post Kenneth Dickerman, dnes již se všemi podrobnostmi díla dobře obeznámený, píše, že se na knihu stále těší a stále je její obrazovou kvalitou nadšený. V čem je tedy problém? Kniha je záměrný podvod. Reportáž není vůbec reportáž. A nikdo, vůbec nikdo včetně fotografických profesionálů to nepoznal.

Bendiksen skutečně do Velesu vyrazil, dvakrát. Nefotil tam však místní padělatele zpráv nebo trolly, v klidu se procházel a hledal prázdná zákoutí bez lidí. „Bylo to poprvé, co jsem nemusel nikoho hledat a  nikoho k focení přemlouvat. Naopak, čekal jsem, až se místa vyprázdní, k fotografování mi tak stačily dvě návštěvy,“ vysvětluje dnes Bendiksen. Pak ovšem následovala dlouhá práce ve studiu.

Fotograf popisuje, jak se z otevřených zdrojů na internetu naučil používat software, který dokáže vytvářet avatary a 3D modely, kteří se pak využívají třeba v počítačových hrách. Bendiksen je nakonec dokázal správně „obléct“, „nasvítit“ a vložit do svých „reportážních“ obrazů tak, že ani experti nedokážou poznat zmanipulovanou realitu. Aby všeho podvádění nebylo málo, knihu provází esej vytvořený umělou inteligencí - a Bendiksen tvrdí, že z jeho klávesnice v něm nepochází jediná věta. Kniha je naprosto věrohodná a zároveň naprosto nereálná.

Celý koncept má ještě hlubší rovinu přesahující současnou vlnu trollení a fake news. Jak si fotograf nastudoval, Veles je původně slovanský bůh známý potměšilou neuchopitelností, podvody a triky. A právě makedonský Veles se kdysi stal místem nálezu údajných starobylých slovanských textů známých v angličtině také jako Book of Veles – které se však časem ukázaly jako podvrh zcela ve stylu českých Rukopisů. Bendiksen tak vlastně protnul „tradici“ nejistého přístupu k realitě s jejími současnými projevy podtrženými nejnovějšími technologickými možnostmi. A výsledek je drtivý - zjevně dokonalý, nerozpoznatelný a působivý. Kouzlit v dnešní éře skutečně jde.

Fotograf se nakonec záměrně prozradil sám. Pár dní po prezentaci v Perpignanu stvořil na Twitteru falešný účet, na němž kdosi pod jménem Chloe Miskin kritizuje jeho dílo jako „jeden velký vtip“ - údajně proto, že autor podplatil místní padesáti dolary to, aby na jeho údajně reportážních fotografiích pózovali. Teprve na základě těchto pochybností začali kritici do knihy víc šťourat a vše se pak zrychlilo v okamžiku, kdy si všimli, že jeden z followerů „kritičky“ Chloe Miskin je oblečen úplně stejně jako jedna z postav na fotografiích. Všechno prasklo a Bendiksen tvrdí, že teprve pak mu spadl kámen ze srdce. Odhalení ale musel sám dosti pomoci.

Sám Bendiksen se jistě nehněvá za publicitu, kterou si svým trikem získal. Ostatně kniha je vyprodaná a čeká se na další vydání, o které může být po „odhalení“ ještě větší zájem. Zároveň autor slibuje, že začne fotit jako dřív. „Myslím, že jsem vyděsil spoustu lidí podobně, jako jsem nejdřív vyděsil sám sebe. Doufejme, že to zafunguje jako svým způsobem šoková terapie,“ říká na serveru Wired.

Těžko říct, jakmile je důvěra jednou otřesena, vrací se obtížně. Norský fotograf tvrdí, že ani jeden záběr v jeho knize není nezmanipulovaný, že v každém je něco neskutečného. Hledání posunuté reality může být zábava a zajímavá hra, pokud ji chcete hrát. Ale jak poznáte, že jste podvedeni, když se autor sám nebude ochoten prozradit? Reálný svět se rozpadá před očima, i když třeba na první pohled vypadá úplně normálně.