Její otec pocházel z pražské německé rodiny, která na počátku 20. století vlastnila v Praze dodnes známou vinárnu U Binderů. Hodně cestoval, a když se usadil, oženil se s o 22 let mladší dívkou, která pocházela z Rakouska. Chtěli se zabydlet poblíž manželčiny rodné vesnice, a proto se rozhodli odstěhovat do Salcburku. Na cestě se však zastavili v Českých Budějovicích a tam také nakonec zůstali. Anna se tak narodila v roce 1912 v metropoli jižních Čech.
Zde chodila tři roky do klášterní školy a potom do německé školy. Zpočátku byla dost introvertní dítě a obdivovala jeptišky – jejich lásku, trpělivost a stále veselou náladu. Po obecné škole úspěšně absolvovala přijímací zkoušky na německé Státní vyšší reálné gymnázium v Budějovicích. Po maturitě na gymnáziu si ještě externě udělala maturitu na učitelském ústavu. Dávala soukromé hodiny primánům i dalším žákům gymnázia, neboť si velice snadno osvojovala cizí jazyky – němčinu, francouzštinu, angličtinu.
V roce 1936 absolvovala zkoušky z němčiny, angličtiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny, přestěhovala se do Prahy k sestře a v letech 1936 až 1938 pracovala na ministerstvu zahraničních věcí jako administrativní pracovnice. Po Mnichovské dohodě byla propuštěna z důvodu levicových politických názorů, ale diplomatický pas jí zůstal. Přesněji řečeno, odmítla jej odevzdat, aby mohla tento doklad využít při pomoci vycestovat ze země německým emigrantům a pronásledovaným Židům. K tomu se jí velice hodilo i vysvědčení o árijském původu do třetího pokolení, které si pro tento účel pořídila.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
