Prostě trpělivá orientace. Jak Home Credit dobyl Čínu

Je podnikání skupiny PPF pouhým „efektivním byznysem“ - nebo už svým rozsahem a zájmy ovlivňuje politiku a bezpečnost České republiky? Majitel společnosti PPF Petr Kellner tvrdí, že firma nechce vstupovat do politiky. I nedávný nákup televizní společnosti americké CME včetně české Novy je podle něj jen obchodním záměrem, který má propojit telekomunikační a mediální segmenty firmy. Jenže právě toto propojení korunuje ohromné možnosti PPF k ovlivnění politiky i celé společnosti.

Podle informací Respektu je transakce citlivou otázkou i pro některé vlivné americké politiky a úřady. V uplynulých dnech navštívila Česko skupina čtyř amerických senátorů. Součástí delegace byl i republikánský zákonodárce Marco Rubio z Floridy, který se dlouhodobě zabývá bezpečnostními riziky souvisejícími s vlivem Číny. Senátor Rubio zřejmě požádá americkou exekutivu, aby obchod prozkoumala. Považuje jej za rizikový vzhledem k propojení společnosti PPF s Čínou, kam firma nasměrovala v posledním desetiletí svůj byznys.

Dnes už víme, že aktivně ovlivňovala tuzemské veřejné mínění. Jedna z firem skupiny, Home Credit International, platila PR operace směřující k ovlivňování veřejné diskuse o Číně a česko-čínských vztazích. Na zjištění, s nímž přišel v prosinci server Aktuálně.cz, Home Credit reagoval tím, že chtěl pouze „racionalizovat veřejnou diskusi v České republice o podnikání v Číně“.

PPF byla vnímána do minulé dekády jako finanční společnost s dobrými kontakty a celkem úspěšným byznysem v Rusku. V roce 2004 se společnost PPF rozhodla podnikat v Číně v oblasti úvěrů skrze zmíněný Home Credit - a svůj cíl splnila, jak se následně dočtete. Zároveň se za oněch patnáct let se struktura PPF naprosto změnila. Jednou z klíčových oblastí podnikání firmy je dnes telekomunikační a mediální oblast, v níž se v Česku stala nedostižnou jedničkou. Z mnoha indicií je přitom zřejmé, že pro PPF a její telekomunikační a mediální projekty může být výhodná spolupráce s čínskými ICT firmami - které ovšem mohou být napojeny na pekingský komunistický režim i jeho bezpečnostní složky.

Za riziko to považují nejen politici, ale i bezpečnostní experti včetně tajných služeb. Před nebezpečím varovala rovněž Evropská unie: loňské říjnové zprávě o budování telekomunikačních sítí 5 G upozornila, že v této oblasti bude naprosto klíčová důvěryhodnost dodavatele. Z hlediska pohledu EU je podstatné, že PPF podepsala na sklonku roku 2018 memorandum o stavbě sítě 5 G s firmou Huawei. Nakolik je toto propojení reálným rizikem, může naznačit i následující příběh o tom, jak se společnost Home Credit v Číně prosadila.

Nejde přitom o jen o spolupráci PPF s čínskými technologickými firmami. PPF dobyla čínský trh i s pomocí tuzemských politiků v čele se dvěma posledními prezidenty a součástí tohoto tažení byl obrat české zahraniční politiky vůči Číně. Vstřícnost k politice Pekingu, která je podmínkou pro úspěšnou přítomnost na tamním trhu, by PPF mohla prosazovat různými cestami u české veřejnosti, a vytvářet tak nepřímo i předpolí pro expanzi asijské velmoci.

Jistou nadějí je, že možné (nejen technologické) propojení s Pekingem začala vnímat jako riziko i veřejnost. A nejde pouze o nákup Novy, která by mohla být pákou na politiky, aby vycházeli PPF vstříc nejen v případě postoje k Číně. Bleskové stažení společnosti Home Credit z pozice sponzora Univerzity Karlovy po tlaku veřejnosti ukazuje, že PPF se stále snaží udržovat obraz „odstupu od Pekingu“. Zatím společnost zkouší spolupráci s Huawei mimo hranice EU. Média v Bělehradě loni oznámila, že Srbsko začalo budovat síť 5G. Společnost Telenor, která patří do portfolia PPF, spustila koncem června první základní stanici 5G sítě v bělehradském vědeckém a technologickém parku. Projektovým partnerem Telenoru je opět Huawei.

Desítky procent

Společnost Home Credit pracovala intenzívně patnáct let, aby dosáhla v Číně obchodního úspěchu. A stalo se. Home Credit je dnes jedinou zahraniční firmou, která vlastní v komunistické Číně licenci na poskytování spotřebitelských úvěrů. V posledních letech půjčila peníze padesáti milionům klientů, její roční zisk v Číně přesahuje 3,5 miliardy korun a zájem o peníze PPF roste ročně řádově v desítkách procent.

Home Credit má v deseti zemích světa v současné době přes třicet milionů klientů, kteří mu aktuálně dluží půjčené peníze: dvacet jedna milionů z nich je právě v Číně, kde je společnost Home Credit i největším poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Tamní zisk Home Creditu tvoří šestinu ročních čistých příjmů PPF.  Podle oficiálních informací společnosti poskytuje Home Credit v Číně devadesát procent půjček na pořízení mobilu. Jinými slovy, nepřímo podporuje i expanzi tamní společnosti Huawei; přesná čísla neznáme, podle odhadu expertů přibližně šest mobilů z deseti, které si koupí tamní spotřebitelé na úvěr, prodá společnost Huawei. Propojení Huawei a PPF je tedy oboustranně velmi výhodné - jak na čínském, tak na českém trhu.

PPF dostala licenci na poskytování spotřebitelských úvěrů na celém území Číny v listopadu 2013. To znamenalo zlom v podnikání Kellnerova impéria, které stálo do té doby dlouhá léta na pojišťovnictví a podnikání s financemi. Poté, co se pro Home Credit otevřel čínský trh, začala PPF investovat do telekomunikací a kybernetiky. Ještě v roce 2014 koupila od španělského vlastníka společnost Telefonica (dnes O2), čímž ovládla skoro celou českou pevnou internetovou síť a třetinu mobilní.

V roce 2017 pak přikoupila osmadvacetiprocentní podíl ve státem ovládané společnosti ČD Telematika, která je druhým největším provozovatelem optických vláken a stojí na ní provoz železniční dopravy. V Česku je tak PPF telekomunikačním králem. Týž rok Kellnerova firma koupila od norské společnosti Telenor i komunikační a internetové sítě v Maďarsku, Bulharsku, Srbsku a Černé Hoře. A nedávno tomu skrze CME přibyla televize Nova a její sestry v dalších čtyřech státech.

Jsou to mimochodem regiony, v nichž slibuje Čína v rámci projektu Nová hedvábná stezka investice - a ICT technologie patří mezi hlavní čínské vývozní a strategické komodity. Podle někdejšího náměstka ministerstva průmyslu a obchodu a odborníka na telekomunikace Ondřeje Malého je společnost Huawei nejdále ve vývoji technologií sítí 5G, které by měly telekomunikační a kybernetické propojení zajistit. A také nabízí výhodné ceny. „Čína má na to, aby ovládla sítě České republiky, a její spolupráce s PPF podporovaná tuzemským prezidentem a dalšími českými politiky může být v tomto případě oboustranně výhodná,“ říká k tomu senátor Pavel Fischer, jenž se bezpečnostním rizikům věnuje.

Vzájemná spolupráce

Na získání celostátní licence v Číně pracoval Home Credit deset let. Postupně se jí do podpory svého finančního zájmu podařilo vtáhnout řadu tuzemských politiků, kteří právě v letech 2013–2014 intenzívně prosazovali v Česku zlepšení vzájemných vztahů. Což byla - jak přiznal před šesti léty v médiích jeden z lobbistů společnosti PPF Jan Birke - podmínka, bez níž by Čína licenci neudělila.

Během oněch let začala tuzemská zahraniční politika pomíjet porušování lidských práv v Číně, i potlačování národních a kulturních práv ujgurské menšiny, tibetský dalajláma se stal pro klíčové politické představitele Česka personou non grata. „Většina politiků začala mluvit především o výhodnosti byznysu s Čínou,“ potvrzuje Martin Hála, ředitel společnosti Sinopsis, která tamní dění analyzuje.

I média a veřejnost vnímala v posledních letech čínskou expanzi PPF i nákup informačních a telekomunikačních systémů jako byznys. Až do předloňského prosince, kdy tuzemský Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) varoval před společností Huawei a jejími ICT produkty jako před možným bezpečnostním rizikem pro Česko. PPF přitom podepsala krátce před varováním úřadu se společností Huawei memorandum o „vzájemné spolupráci v oblasti telekomunikačního rozvoje“. Podle NÚKIB tu vznikla hrozba, že Česko a další země, v nichž má Kellnerovo impérium své telekomunikační investice, se dostanou do po nástupu sítí 5G technologického područí Huawei - a tím i čínské komunistické vlády.

Podle tamního zákona o špionáži z roku 2017 má Huawei v popisu práce úzce spolupracovat s čínskou rozvědkou. Podle článku sedm zákona „každá organizace i občan musí v souladu se zákonem podporovat, napomáhat a podílet se na národní zpravodajské činnosti a zachovávat v tajnosti vše, co je jim známo o národní zpravodajské činnosti. Stát poskytuje ochranu jednotlivcům a organizacím, které podpoří národní zpravodajskou činnost, napomohou jí a podílejí se na ní“.

„Já neumím přesně říct, jak moc nám riziko špionáže skrze Huawei hrozí. Ale bez ohledu na to je zřejmé, že Česko musí společně s Evropskou unií určit pomocí zákonů hranici, která vymezí, co je ještě přijatelný byznys, a co je činnost, která jde na ruku čínským zájmům a vůbec politickým zájmům autoritářských mocností,“ říká již citovaný senátor Fischer.

Bránu otevřel Klaus

Otevírání směrem k Číně má ale ještě hlubší kořeny. V dubnu 2004 odletěl na historicky první cestu prezidenta samostatného Česka do Číny Václav Klaus. Vztahy s Pekingem byly tehdy velmi chladné: předchozí prezident Václav Havel, ale i řada jiných politiků kritizovala čínskou vládu a stranu za porušování lidských práv, likvidaci svobodné kultury, věznění odpůrců režimu i za anexi Tibetu.

Václav Klaus vzal s sebou do Číny na poslední chvíli významné manažery PPF – okolnosti jeho rozhodnutí neznáme. Kellnerovo impérium bylo už tehdy jednou z největších tuzemských firem. Home Credit poskytoval spotřebitelské úvěry především v Rusku, kde měl 2,5 milionu klientů. Vztahy mezi tehdejším prezidentem Klausem a Petrem Kellnerem byly tou dobou už deset let považovány za přátelské – od chvíle, co vláda Václava Klause umožnila společnosti PPF v půli devadesátých let privatizovat Českou pojišťovnu, a Kellnerova společnost se tak dostala mezi největší domácí byznysové hráče.

Česko bylo v době Klausovy cesty těsně před vstupem do Evropské unie. „Pro Čínu jsme byli jako nastávající součást Unie zajímavou oblastí. Tehdejší velvyslanec Pekingu byl velmi aktivní muž, který si domlouval schůzky s členy vlády i podnikateli. Vysvětloval jim, jak je Čína skvělá a zajímavá, a že ji musí vidět,“ vzpomíná tehdejší ministr zahraničí Cyril Svoboda. „Pokud si dobře pamatuji, přijala jeho nabídku návštěvy Číny většina členů vlády, ale podstatná byla cesta Václava Klause. O tu Peking dost stál,“ dodává. On sám prý neměl moc šancí proti nejsilnější vládním sociálním demokratům a Klausově Hradu prosadit názor, že „politické sbližování s Čínou není dobrým nápadem“.

„Fakt, že prezident Klaus podpořil vahou své funkce záměry PPF, zvýšil v očích čínských vůdců hodnotu firmy. Číňané dají hodně na podporu z nejvyšších politických míst. Spolupráce s bohatou firmou podporovanou prezidentem zapadala do jejich oficiální politické strategie, jak získat vliv v zahraničí,“ souhlasí sinolog Hála. Podle ředitele Sinopsisu to byla jednoduchá strategie: přesvědčit co nejvíc vlivných lidí v západních zemích, že se pro jejich byznys vyplatí neplést do toho, co se děje uvnitř Číny, a za jejich pomoci zároveň zlehčovat a rozmlžovat v jejich domovských zemích brutalitu čínského režimu proti vlastním obyvatelům.

PPF tak díky Klausově pomocné ruce začala v roce 2004 Číně oficiálně úřadovat a hledat možnosti uplatnění. „Velké světové bankovní domy neměly tehdy o Čínu zájem, byznys a politika tam jdou ruku v ruce, a to je pro bankéře velké riziko. Pokud vám v Číně otevřou finanční trh, musí to posvětit šéfové komunistické strany a není to nikdy zadarmo - a velké banky si nechtěly zadat s tamním režimem,“ popisuje česko-americký bankéř Ondřej Jonáš situaci v Číně, ve které PPF uspěla.

Obchod nebude

Jak přesně toho dosáhla, to nevíme. Podle současného manažera a mluvčího Home Creditu Milana Tománka „se společnost prostě trpělivě orientovala a nabízela know how, které mělo čínskému bankovnímu dohledu zaručit, že nebude na úkor zisku neúměrně zadlužovat tamní domácnosti“. V roce 2007 dostala pobočka Home Credit povolení půjčovat peníze klientům skrze místní banky především na zmíněný nákup mobilních telefonů a elektroniky včetně počítačů. Jestli to bylo výsledkem promyšlené čínské politické strategie, nebo nadbíháním politiků a tuzemských podnikatelů v čele s PPF bohatému a slibnému čínskému trhu, rovněž nevíme.

Každopádně obraz Číny se začal v Česku tehdy v prohlášeních tuzemských politiků měnit. Třeba v roce 2009 prezident Václav Klaus prohlásil: „Opakované přijímání dalajlámy v České republice škodí našim ekonomickým vztahům a brzdí příliv čínských investic.“ Bylo to krátce po pražském setkání dalajlámy s bývalým prezidentem Václavem Havlem a premiérem Janem Fischerem. Byla to už devátá návštěva představitele Tibetu v Česku. Jako vždy proti ní protestovala čínská ambasáda a prezident Klaus tehdy reagoval na slova její ambasadorky.

O rok později najala PPF dva lobbisty, zmíněného Jana Birkeho a Jaroslava Tvrdíka.  Oba absolvovali v dalších letech desítky cest do Číny. „Měl jsem úkol prosadit v Číně pro PPF celostátní licenci na poskytování spotřebitelských úvěrů,“ sdělil v roce 2013 hradeckým Krajským listům Jan Birke, někdejší tajemník premiéra Jiřího Paroubka a muž, který v devadesátých letech strávil několik roků v Číně jako obchodník.

„Takový nadnárodní byznys je ale úspěšný, pokud jsou vztahy vlád dotčených zemí na vynikající úrovni. A Čína dávala jasně najevo, že kvůli našemu přístupu k Tibetu, Tchaj-wanu, přijímání dalajlámy či kritice dodržování lidských práv žádný velký obchod nebude,“ říká Birke dnes. „Myslím si to pořád, ale tehdy jsem neměl čas něco dokázat, brzy jsem se stal starostou Náchoda a z velké politiky jsem odešel,“ dodává s tím, že obchod s Čínou jako riziko nevidí ani dnes a „dobré vztahy s touto velmocí se snaží mít všechny země“.

V tomtéž roce, kdy nastoupil jako lobbista, dostala firma Home Credit licenci na půjčování peněz na spotřební zboží v čínském městě Tchien-ťin, třetím největším v Číně. Podle Milana Tománka proto, že jí čínské bankovní úřady začaly věřit. „A zdůrazňuji, že jsme zásadně jednali s expertními institucemi, nikoli s politickými zástupci,“ říká mluvčí. To je však v rozporu s tím, co prohlásil prezident Miloš Zeman na návštěvě Číny v roce 2014.

„Velice si vážím podpory Tchien-ťinu ve věci společnosti Home Credit, která zde má své mateřské sídlo a již jste podporovali ještě v době, kdy žádala o lokální licenci, i poté. Na takovou podporu se nezapomíná,“ pronesl. V době, o níž mluvil, byla ve významné pozici tajemnice městského výboru komunistické strany Číny v Tchien-ťinu  Sun Čchun-lan, která vzápětí povýšila do celostátní stranické funkce v instituci Jednotná fronta. Současný čínský prezident Číny Si Ťin- pching považuje Jednotnou frontu za „zázračnou zbraň“ komunistického režimu, která má zajistit politické cíle komunistické strany v nekomunistickém prostředí.

„Zjednodušeně řečeno, jde o to získat pro své záměry jedince nebo skupiny, které mají v konkrétní demokratické zemi silný vliv,“ překládá to sinolog Hála. Sun Čchung-lan je dnes jedinou ženou v čínském komunistickém politbyru a jedním z hlavních politických kontaktů prezidenta Miloše Zemana v Číně; s prezidentem se v průběhu posledních pěti let setkala už několikrát.

Konec dalajlamismu

V roce 2011 se Petr Kellner pokusil neúspěšně prosadit nový pohled na Čínu u tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. „Žádal mě o vstřícnější vztah k Číně, ale jasně jsem mu řekl, že se nic měnit nebude,“ potvrzuje exministr. Byl na tom však podobně jako Cyril Svoboda před sedmi lety - tentokrát totiž nabrala kurz směrem k Číně tehdejší hlavní koaliční strana, ODS. Premiér Petr Nečas nebo ministr průmyslu Martin Kuba začali s čínskými představiteli oficiálně komunikovat.

Nečas se sešel v roce 2012 ve Varšavě na summitu organizovaném Pekingem s čínským protějškem Wen-ťia-paem. „Podpořil jsem v rozhovoru vzájemné investice, třeba ty české v Číně, které reprezentuje společnost PPF,“ oznámil Nečas na následné tiskové konferenci. O půl roku později řekl médiím ještě jasněji to, co Číňané slyšeli rádi. „Dlouholetá česká podpora dalajlamismu je vzývání režimu, který neměl demokratický charakter a má dopad na náš export do Číny,“ prohlásil na strojírenském veletrhu v Brně.

Nečas o rok později jako premiér skončil a od té doby se věnuje - byznysu s Čínou. Jeho nadace New Silk Road propaguje v Číně „evropský a český průmysl“, což je jediná informace, kterou se z oficiálních stránek dozvíme.  Jako podnikatel se zúčastnil cesty Miloše Zemana do Číny a dnes tam podle médií jezdí několikrát ročně.

Naprosto zásadní obrat vztahu českých politiků k Číně ale přišel po nástupu prezidenta Miloše Zemana do funkce v roce 2013. Zpočátku nevěnoval vztahům s Čínou vekou pozornost. Až do konce léta toho roku se podle dohledatelných zdrojů k Číně veřejně nevyjadřoval; a když, tak okrajově v souvislosti s jeho programem, že by Česká republika měla více obchodovat i s jinými teritorii, než je Evropská unie. I tehdy ale zmiňoval spíše Rusko, Indii nebo třeba Brazílii.

V listopadu 2013 však uspořádala společnost Čínské investiční fórum vlastněná lobbistou PPF Jaroslavem Tvrdíkem na Pražském hradě monstrózní akci, která otevřela bránu vzájemné spolupráci místních politiků, podnikatelů, především tedy PPF, a jejich čínských protějšků. Z Číny přijela stodvacetičlenná delegace podnikatelů a politiků: od vzniku republiky to byla první podobná akce a tak masivní účast čínských představitelů z nejvyšších stranických postů. Z české strany přišla tehdy skoro kompletní Zemanova úřednická vláda. Nechyběli pochopitelně představitelé PPF, třeba nejbližší spolupracovník Petra Kellnera a spolumajitel společnosti Home Creditu Jiří Šmejc.

„My jsme tehdy registrovali velmi zvýšené aktivity čínské strany včetně členů jejich tajné služby v Česku. Přibylo styků s politiky, byznysmeny, dokonce i s novináři, zaznamenali jsme, že má čínská strana velký zájem se tu nějak etablovat,“ potvrzuje nárůst kontaktů jistý důstojník BIS. Neříká nic tajného: na tohle riziko BIS upozornila i ve své výroční zprávě za rok 2013.

Zvýšená aktivita  

Po uspořádání fóra pak nabralo sbližování PPF i českých politiků s Čínou obrátky.  V listopadu 2013 získala Kellnerova firma konečně zmíněnou licenci, která jí umožňovala půjčovat peníze na celém území Číny. A hned poté v prosinci dostal Zeman pozvání od svého čínského protějšku Si ťin-pchinga k oficiální návštěvě Číny. Na to Jaroslav Tvrdík ještě před Vánocemi oficiálně oznámil, že čínská firma CEFC se chystá investovat v České republice desítky miliard korun – a šéf  CEFC Jie Tie ming se stal poradcem Miloše Zemana. „PPF a Home Credit - a jsme na to velmi pyšní - stály u zrodu iniciativy, která vedla k obrodě a budování česko-čínských politických i obchodních vztahů,“ prohlásil tehdy Šmejc, a de facto tak potvrdil, kdo za sbližováním rovněž stál. 

„PPF tu vlastní tolik technologií a firem, které pracují s daty, citlivými informacemi a ovládají tak velký podíl kybernetického prostoru, že i bez jejího vztahu s Čínou by se to mělo stát zájmem státních institucí včetně tajných služeb,“ shrnuje současný stav Karel Randák, někdejší šéf tuzemské rozvědky:

Na konci onoho sbližování PPF s Huawei a Pekingem je stav, který lze shrnout následovně: PPF Cetin vlastní pevnou síť, na kterou je napojen téměř kompletní internetový provoz státních institucí i domácností. PPF vlastní i mobilního provozovatele O2, spolupracuje technologicky se společností T-Mobile, provozuje digitální televizi, má podíl na optických sítích Českých drah, vyhrála soutěž na satelitní provozování mýtného (bude mít tedy pod kontrolou průjezd většiny vozidel po českých silnicích) - a nyní je před definitivním schválením její nákup televizní společnosti CME. Zpravodajství televize Nova sleduje denně přes milion diváků. „O tom už musíme vést debatu. Je to byznys, ale celkem zásadně zasahuje do našich běžných životů, do našeho soukromí i práva na informace a jejich kvality,“ říká senátor Fischer.

Z podobných důvodů varoval roku již citovaný NÚKIB před Huawei jako před bezpečnostním rizikem. Z několika vyjádření dnes už bývalého ředitele úřadu Dušana Navrátila se dá dovodit, že obava je především z toho, jak by mohla čínská firma ovládnout přicházející velmi rychlou a velmi komplikovaně kontrolovatelnou síť 5G -  na niž bude napojena většina státních i soukromých institucí a domácností a přes kterou bude řízen chod země - a tím získat přístup do klíčových informačních a komunikačních technologií v Česku.

I Bezpečnostní informační služba považuje takovou velikost kybernetického prostoru ovládaného PPF za riziko a růst přímého či možného čínského vlivu v Česku za závažný; věnovala mu již ve své výroční zprávě za rok 2017 několik odstavců. „BIS zaznamenala znepokojující vývoj na poli čínských aktivit (politických, špionážních, legislativních a ekonomických), které jako komplex představují hrozbu pro ČR v oblasti ekonomické a vědecko-technické špionáže. Čína disponuje téměř neomezeným kapitálem, který je schopna nabízet zahraničním firmám výměnou za přístup k duševnímu vlastnictví, anebo vstup na zahraniční trhy. Čínský zájem se soustřeďuje zejména na strategické sektory hospodářství, jako jsou energetika, telekomunikace, finance, logistika,“ píše se ve zprávě.

Problém není v technologii čínských firem, ale v nebezpečí, jak by jejich provoz v cizích zemích využíval nebo zneužíval čínský komunistický systém a jejich tajné služby. „Zásluhou byznysu PPF a přehlížení bezpečnostního a lidsko-právního rozměru se Česká republika dostala do nepříjemné situace. PPF má v Česku velkou politickou podporu z Hradu a v Číně velký byznys. Z tohoto pohledu je PPF součástí politiky a nese velkou odpovědnost,“ tvrdí senátor Fischer.

A bezpečnostní expert opozičních Pirátů Jan Lipavský ho doplňuje: „Čína se snaží dostat technologie Huawei do kritické infrastruktury českých státních institucí. A PPF, která v Česku ovládá většinu sítí a spojení, může být tlačena skrze své čínské vazby k tomu, aby to u politiků prosadila.“