Prohrává Putin?

V Evropě vypukla válka a vývoj se v kterémkoliv okamžiku může stočit dosud nepředvídaným směrem. Někdy se říká, že válka je, jako když otevřete dveře do místnosti, v níž je tma - vůbec netušíte, co tam najdete. Uplynulé dny byly ukázkou, jak nevyzpytatelný dokáže vývoj být.

Nicméně zmíněná nevyzpytatelnost je v tuto chvíli spíše pozitivním překvapením pro Západ. Putin zatím nevyhrává. Jeho jednotky nedobyly Kyjev ani žádné další velké ukrajinské město. Ruská ekonomika v pondělí pravděpodobně zažije zásadní otřes. Rubl se propadl o 30 procent. Na západ od ruských hranic se zároveň proměňuje svět - a nikoliv způsobem, jaký se válečnému zločinci z Kremlu může líbit.

Putin v neděli v podvečer uvedl do stavu zvýšené pohotovosti jaderné zbraně a Bělorusko si v kvapně zorganizovaném „referendu“ odhlasovalo rozmístění ruských zbraní hromadného ničení na svém území. To je velmi nebezpečný, až děsivý vývoj. Ze strany Moskvy jsou to však zároveň kroky motivované zoufalstvím.

Několik zjištění. Ruská armáda prošla v uplynulých letech modernizací a disponuje obrovskou palební silou. Zároveň nedokázala ovládnout vzdušný prostor nad Ukrajinou a nedokázala raketovou palbou vyděsit a zlomit Ukrajinu k okamžité nebo alespoň rychlé kapitulaci. Tradiční ruská taktika boje zní: rozstřílet na cimprcampr a pak obsadit.

Přesně tohle v neděli zcela otevřeně na síti Telegram radil Putinovi brutální čečenský vládce Kadyrov, jehož část světa to ostatně zažila na vlastní kůži. „Máme nejmodernější techniku, obrovskou palebnou sílu, a naše taktika stále spoléhá na to, že Ukrajinci přijdou k rozumu,“ stěžoval si. Navrhoval techniku nasadit a do trosek měst pak vyslat speciální jednotky.

Tuhle možnost Putin stále má a Ukrajina i Západ se jí musí obávat. Zároveň je vlastně pozoruhodné, že ji ruská armáda ještě nepoužila. Zdá se, že tuhle válku chtěl Kreml vést „jinak“ - nějak elegantněji, pokud lze takové slovo v souvislosti s dobýváním cizí svobodné země použít. Ve zpětném pohledu se možná jednou bude psát, že Putinovy plány zhatil jediný muž, který neopustil bojiště a učinil tak přítrž snům o snadném a bleskovém vítezství: ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Totální prohra Putina v informační válce na Západě je totiž tím největším a možná nejdůležitějším překvapením v dosavadním průběhu. Na tomto poli se na rozdíl od předchozích let nevedlo Kremlu dobře od počátku. Velkou zásluhu na tom má změněná taktika Američanů, kteří až překvapivě otevřeně o eskalaci napětí a jednotlivých krocích Kremlu informovali světovou veřejnost.

Ještě nikdy jsme neviděli několikaměsíční rozjezd válečného konfliktu v přímém přenosu a doložený obrazovým materiálem. Výsledkem byl velmi omezený prostor pro šíření dezinformací a spřádání falešných příběhů. Všichni viděli, co Moskva na hranicích dělá, jak se k útoku systematicky připravuje a jak ji nikdo k ničemu neprovokuje. Putinovi nezbylo, než vše zdůvodnit ideologický blábolením, které se rozcházelo s realitou do té míry, že se na Západě místo obvyklých konspiračních teorií objevily spíše otevřené pochybnosti o Putinově duševní kondici.

Skutečnou korunu zápasu o interpretaci konfliktu ale nasadil zmíněný prezident Zelenskyj. Jeho zjevná odvaha a neochota ustoupit kombinovaná s mediální zručností bez velké nadsázky vyráží dech. Zelenskyj svým neustálým vystupováním v médiích, povzbuzováním a osobním příkladem zcela změnil obraz Ukrajiny na Západě.

Země, jež pro velkou část veřejnosti představovala jakési velké temné „Skororusko“, je najednou zcela přirozeně jednou z nás. Západní veřejnost je jasně rozhodnuta, kdo je tu padouch a kdo „good guy“. Solidarita s Ukrajinou je nebývalá. V této atmosféře pak Zelenskyj vede telefonickou diplomacii se západními lídry a žádá pomoc. Výsledkem je proud zbraní na Ukrajinu a ekonomické sankce, které po počátečním, trochu rozpačitém rozjezdu  mohou mít pro Rusko skutečně zdrcující dopady.

Západ se proměňuje před očima. Německo prošlo v řádu hodin obratem, jakého nebylo schopno desítky let (více o tom Tomáš Lindner zde). Tlak veřejnosti je tak obrovský, že dokonce i Švýcarsko oznámilo zmrazení ruských aktiv. Itálie se přidala na stranu stoupenců tvrdých sankcí. Švédsko a Finsko jsou zjevně na cestě do NATO, neutrální Stockholm teď dodává Ukrajině zbraně. Když Ukrajina vyzvala ke zformování mezinárodních jednotek dobrovolníků, prohlásila britská ministryně zahraničí, že takový krok svým občanům umožní, a totéž udělalo Dánsko.

Putinovi zbyla Čína, což samozřejmě není vůbec málo, ale zároveň to pro něj nevěští nic dobrého, protože je ve vztahu k této mnohem modernější, bohatší, větší a zcela nesentimentální zemi v podřízené pozici, jež se rychle může proměnit v závislost.

Nenechme se ale unést okamžikem, v úterý touhle dobou může být ledacos jinak. Na úvodní otázku nicméně můžeme v pondělí ráno nabídnout nadějnou odpověď: Putin nevyhrává.