Proč je jediný hejtman ODS Martin Kuba tak úspěšný?

Od krajských voleb leží českým politikům v hlavě otázka, jak to udělat, aby byli stejně úspěšní jako Martin Kuba. Ten i jako politik z okruhu nepopulárních vládních stran sbírá hlasy zprava zleva a dokázal ovládnout svůj kraj tak jako nikdo před ním. Pokud tedy existuje něco jako „metoda Kuba“, je snadné ji napodobit?   

Kraj i město

Kubovy dlouhé promluvy na Facebooku mají na rozdíl od babišovského Čau lidi! dost fádnější název Brífing a o dost méně se v nich drmolí, něco ale obě show spojuje: z obou se střílí do vlády. V prvním Brífingu po vyhraných volbách si vzal Kuba na paškál zvyšování platů pro politiky a pochlubil se, že on sestavil úspornou krajskou vládu. „Žádné placené trafiky. Tady na jihu Čech považujeme tu debatu o platech politiků za trochu bláznivou, zvlášť po volbách, kdy by měla koalice vnímat ten zvednutý prst, že to nedopadlo ideálně,“ prohlásil Kuba. „My na jihu Čech nastavujeme nejúspornější vedení, jaké tady kdy bylo.“ 

Kuba využil svého rekordního vítězství a osekal složení krajské rady na minimum. Jeho jednobarevný politický tým bude mít jen čtyři placené lidi, kteří si pod sebe nabrali, co se dalo. Sám Kuba bude řídit sedm gescí od územního plánování přes zdravotnictví, dopravu až po marketing kraje. Na rozdíl od jiných hejtmanů navíc sedí i v radě krajského města, Českých Budějovic. To mu umožňuje chodit na jednání rady, na všechno zblízka dohlížet a hlasovat. V Budějovicích se navíc šušká, že Kuba v podstatě krajské město řídí, zatímco politicky nezkušená primátorka Dagmar Škodová Parmová (do zastupitelstva přišla teprve v roce 2020) nemá šanci s protřelým praktikem, který je zvyklý jednat z pozice síly, držet krok. 

Kuba pro jistotu posadil jak do vedení kraje, tak do vedení krajského města svého partnera z podnikání a na pozici budějovické radní se v říjnu pokoušel dosadit i svoji náměstkyni z kraje. Sám samozřejmě nemá na všechno kolem budějovické politiky čas, to důležité si ale hlídá. V poslední době třeba vyjednával s teplickým developerem Jaroslavem Třešňákem o jeho žádosti na změnu územního plánu Budějovic. Třešňák vlastní na periferii pozemky, kde chce postavit velký bytový dům. Kuba využil svého politického vlivu a změnu dohodl s tím, že část pozemku dostane kraj a investuje tu peníze do revitalizace zeleně. 

Proti však byli koaliční Piráti, kterým se nelíbí, že se má stavět v evropsky významné přírodní lokalitě Vrbenské rybníky. „Také nám vadilo, že o věcech týkajících se města vyjednává kraj a že jednání s developerem bylo příliš měkké. Nebylo nám jasné, co z toho projektu vlastně získá město,“ říká budějovická zastupitelka za Piráty Pavla Heyduková. 

Její strana, obsluhující v radě města gesci životního prostředí, dopředu avizovala, že se změnou, jež zasáhne území mokřadových luk a malých rybníků, nesouhlasí. A když nepomohlo ani dohadovací řízení a ODS na návrhu dál trvala, oznámili Piráti odchod do opozice. Z možná nejviditelnějšího momentu jihočeských Pirátů za jejich působení v zastupitelstvu však nakonec těžil Kuba. „Mě to nijak nepřekvapuje,“ prohlásil hejtman do kamery Jihočeské televize (JTV), privátního média, jež pokrývá jihočeskou politiku. „Já od těch pirátských zastupitelů ani nečekám, že budou dodržovat politické standardy. My budeme dál rozvíjet město.“  

To mi dělá radost

Pokud novinář pátrá v Budějovicích po kořenech úspěchu Martina Kuby, narazí samozřejmě na nepřehlédnutelnou Kubovu práci. Během covidu rychle pochopil význam očkovacích center a jako první hejtman je začal budovat. Kraj docela viditelně zlepšuje své silnice, solidně spravuje nemocnice, v centru Budějovic se chystá stavět novou galerii moderního umění, která bude stát za návštěvu. Během povodní objížděl Kuba ještě po půlnoci hasiče v pohotovosti a udivoval nápady, třeba když domluvil, že si lidé z ohrožených míst mohou zaparkovat auta na vyvýšené, ještě nezprovozněné dálnici. A když z průzkumu zjistil, že jeho voliče nejvíc zajímají informace o stavbě nových silnic, obratem zřídil web, kde o nich detailně informuje. 

Snadno lze ale také při zmíněném pátrání narazit na zbytnělý systém Kubovy sebepropagace, která si neláme hlavu s hranicemi férové politické soutěže. Přitom právě zmíněná Jihočeská televize, která se s úpadkem místních novin propracovala do pozice jednoho z nejvlivnějších budějovických médií, v tom hraje velkou roli. Kancelář hejtmana s ní každoročně uzavírá smlouvu za bezmála dva miliony korun na výrobu zpravodajského magazínu s názvem U nás v kraji, který informuje o dění v jižních Čechách. Asi desetiminutový pořad vzniká každý týden a televize jej podle smlouvy vysílá ve smyčce jednou za hodinu celý den. Takže pokud si diváci zapnou JTV během dne aspoň na chvíli, je velmi pravděpodobné, že na rozhovory s Kubou narazí. V U nás v kraji totiž mluví výhradně Kuba nebo jeho radní. Opozice se prakticky nikdy – ani ve zmíněném případě developerského ohrožení rybníků – ke slovu nedostane. 

Podobnou smlouvu jako s krajem má JTV uzavřenou i s Českými Budějovicemi nebo Třeboní, kde rovněž vládne ODS, nebo s Jindřichovým Hradcem, kde je u moci koalice ANO s ODS. Malá Třeboň si platí za domluvené rozhovory půl milionu korun ročně. Proč si to neplatí třeba bývalé okresní město Písek? „Nevím, nikdy to tu nebylo zvykem, takže to neděláme. K propagaci činnosti města používáme Facebook a další sítě,“ krčí rameny místostarostka Petra Trambová (TOP 09). 

Nutno říct, že nápad s televizní propagací nevznikl za Kuby. Kraj platí za zpravodajství už od časů hejtmana Jiřího Zimoly (ČSSD). Navíc Jihočeský kraj není sám, kdo si objednává rozhovory s politiky. Dělal to například i plzeňský pirátský hejtman Rudolf Špoták. Ovšem smlouvy, které dnes JTV uzavírá s vedením Jihočeského kraje, jdou politikům na ruku víc než dřív. Kuba a jeho lidé mají možnost podle smlouvy dodávat pro reportáže podklady a před vysíláním schvalovat výsledný materiál. Vědí tedy, jaké dostanou otázky, a je prakticky nemyslitelné, aby se na obrazovce vůči nim objevilo něco kritického, nebo naopak pochvalného pro opozici. Kubovy vstupy vypadají jako nekončící propagace, v příspěvcích obvykle sděluje divákům, jakou mu dělá radost, že kraj plní sliby a zlepšuje jejich život.

Pro lepší představu: v zářijovém díle přestřihával Kuba pásku při otvírání nového úseku silnice. Hejtman pak do kamery promluvil, že má z nového díla radost, protože jej před čtyřmi lety slíbil. „Ten projekt jsme stihli zrealizovat a myslím, že tak to má být,“ dodal Kuba. 

V další reportáži hejtman ťuká na základní kámen domova pro seniory v Jindřichově Hradci a v rozhovoru pak vysvětluje, že podobných projektů má jeho rada za sebou „velkou spoustu“ a pokud to tak půjde, bude mít kraj o tisíc lůžek víc než před jeho příchodem. „To mi dělá radost,“ oznamuje hejtman. 

Pořad U nás v kraji přitom nemá v titulcích napsáno, že si jej zaplatilo vedení kraje, divák tedy snadno může mít pocit, že se dívá na běžnou televizní žurnalistiku. Mnohem blíž má ale žánr k reklamě. „V titulcích je logo kraje,“ namítá provozní ředitelka JTV Petra Říhová na otázku, proč nehrají s diváky otevřenou hru a nenapíší, že si to kraj sám platí. 

Jak to bylo se Smetanou

Martin Kuba s oblibou říká, že šetří: jednou schvaluje „úsporný rozpočet“, podruhé šetří na „trafikách“ pro politiky. Na čem však nešetří, je právě vlastní propagace. Ta stojí kraj řádově miliony ročně a využívá k ní nejen JTV, ale i celou řadu tiskovin či webů placených krajem. Všude je přitom klíčovým slovem „jihočeský“ nebo „Jihočeši“ a nápadná sázka na krajskou verzi patriotismu.   

V časopise Jihočeské zdraví, který kraj rozdává v nemocnicích a je ke čtení i na internetu, má Kuba velkou fotografii a úvodní slovo, kde propaguje svoje úspěchy a slibuje, že budou ještě větší. Jindy slibuje, že přivede do jižních Čech dostatek zubařů. „Jsem přesvědčen o tom, že se stanou stejně hrdými Jihočechy, jako jsme my,“ ujišťuje.  

Kraj platí i propagační časopis Náš jihočeský rok, kde se rovněž nešetří Kubovými fotkami a citáty. Úvodní slovo hejtmana nechybí ani na webech kraje a na inzertních stranách Blesku, kde Kuba v bílé košili s vyhrnutými rukávy jednou měsíčně referuje o úspěších – například o schválení podpory na vysoké ceny energie s titulkem „Jihočeši, nejste v tom sami“.   

Za zhruba sto tisíc objednal kraj reklamu, kde hejtman opět v košili s vyhrnutými rukávy popisuje svoji vizi kraje s „hotovými dálnicemi, centrem Budějovic bez kolon, s letištěm, kde se dobře starají o cestující, kteří odtud míří na dovolenou“. Na webu jménem Budějovická drbna popřál hejtman v lednu Jihočechům šťastný nový rok. Kraj to stálo 18 tisíc korun. Jako Kubova sebepropagace vypadá i reklama na Jihočeský kraj v MF DNES, kde hejtman zve na dovolenou v jižních Čechách a pochvaluje si, jak dobře zařídit fungování budějovického letiště. 

Hra s patriotismem ale probíhá i jinak než jen s pomocí periodik. Od roku 2022 připravil Jihočeský kraj dotaci na každé narozené dítě tak, že zdvojuje příspěvek vyplácený obcí. Součástí finanční podpory je i Rodný list Jihočecha s podpisem – jak jinak – Martina Kuby, který si narozené děti odnášejí do života. A na začátku roku vydává kraj za dvě stě tisíc nástěnný kalendář opět s fotografií a vzkazem Martina Kuby. V tom posledním zmiňuje hejtman dvousté výročí narození Bedřicha Smetany a sděluje, že skladatel sbíral v jižních Čechách inspiraci pro skládání Vltavy. „Pro všechny Jihočechy má Vltava zásadní hospodářský a turistický význam,“ připomíná hejtman. Kraj platí i akce nazvané Na kafe s hejtmanem, kdy Kuba objíždí města a nabádá místní, aby za ním zašli na náměstí. „Přijďte a pokecáme. Co vás trápí ve vašem městě a co pro vás jako hejtman mohu udělat,“ vyzývá s tím, že na místě bude kafe a zákusky. 

K hejtmanově propagaci neslouží jen prostředky kraje. Stará se o ni i Kubovo podnikání, tedy firma OIG Power na výrobu úložišť energie, nebo jeho nadace Jihočeské naděje podporující talentované děti. Pokud například přijde člověk v Budějovicích na extraligový hokej, sleduje na kostce nad ledem reklamu OIG, v níž vystupuje – kdo jiný než hejtman Kuba. Firma je totiž sponzorem hokejového klubu. A když do Budějovic zavítá olympijská vítězka Eva Adamczyková, opět se fotí s hejtmanem Kubou, protože OIG platí i Adamczykovou.  

Co na to opozice? Odpověď formuje skutečnost, že krajská politika včetně té jihočeské je poměrně nekonfliktní prostředí. Asi nejpřísnějšími Kubovými oponenty jsou dnes jihočeští Piráti. Když se ale Respekt ptal jejich předsedkyně Veroniky Kovářové, co byl za uplynulé volební období v krajském zastupitelstvu mezi nimi a dominantním hejtmanem největší názorový spor, platby JTV se tam neobjevily.

Kovářová zmínila dotace na zadržování vody v krajině a dotace na environmentální výchovu (Kuba je chtěl škrtnout), stavby na břehu lipenské přehrady (Kuba chce stavět, Piráti kvůli rostoucímu znečistění vody ne) nebo šíře podpory obědů pro děti. Dva miliony na smlouvu s JTV ani Piráti nerozporovali. František Talíř z KDU-ČSL seděl s Kubou s krajské radě, smlouvu na politickou reklamu s JTV ale také neřešil. „Vysílání JTV mi připadá korektní a o detaily jsem se nezajímal,“ říká Talíř.  

Dlouhý boj o zastupitelstvo

Pro porozumění Kubovým politickým motivacím je důležitá zkušenost z posledních dvou dekád. Na politické scéně se objevil v roce 2008. Tehdy měl jako pětatřicetiletý lékař za sebou dva roky práce v nemocnici a neúspěšné pokusy s podnikáním, kdy zkoušel prodávat župany, pečivo, ovocné koktejly, poskytoval revizní energetické služby a provozoval energetické sítě.

V politice měl brzy větší úspěch. Inteligentní, energický a značně otrlý chlapík, který na oponenty zvyšuje hlas a používá mravokárné věty typu „jak si můžete dovolit…“, zaujal proslulého hlubockého šampiona klientelismu Pavla Dlouhého a spolu s ním se podílel na bezskrupulózním ovládnutí budějovické ODS. Tam za Kubova vedení jedné ze základních organizací přistoupilo během krátkého času podezřele velké množství nových členů. Pomocí jejich hlasů se pak povedlo ovládnout celou krajskou organizaci a dosadit do jejího čela právě Kubu. Ten se pak jako nejdůležitější Dlouhého člověk podílel krátce před komunálními volbami 2010 na odvolání primátora Budějovic Juraje Thomy a největším rozkolu, jaký jihočeská ODS zažila. (Thoma dokonce našel ve své kanceláři profesionálně zamaskovaný odposlech.)

Když o tom Respekt před lety psal, někdejší předsedkyně budějovické městské organizace ODS Zuzana Vystrčilová popsala nepřátelské převzetí jihočeské ODS Dlouhým a Kubou slovy: „Výběr kandidátky pro volby do roku 1998 trval do jedné v noci. O každém místě se dlouze diskutovalo, zvažovaly se varianty. Volilo se v několika kolech. Později začalo být vše během hodiny dvou hotové. Kandidáti neměli potřebu se představit. Na schůzi se přinesly hotové návrhy, které mně neznámí mladí lidé bez problémů odhlasovali.“ 

Martin Kuba se stal zkrátka důležitou součástí korupčního systému, z nějž začalo být nervózní i značně otrlé vedení ODS v Praze. Proměna strany v jakýsi polomafiánský trust musela být ve skutečnosti opravdu překotná, protože už v roce 2009 označil předseda ODS Mirek Topolánek vůdčí postavy v regionech včetně Dlouhého za kmotry a o rok později další předseda Petr Nečas za šedé eminence, které je třeba potlačit.

O to se na jihu Čech do značné míry postarali voliči. Budějovická ODS se pod Kubovým vedením propadla v komunálních volbách 2010 ze 46 na 15 procent a Kuba se vůbec nedostal do zastupitelstva. Navzdory neúspěchu byl však povolán do Prahy, stal se ministrem průmyslu a na stranickém kongresu v listopadu 2012 si zvolila ODS, tehdy upadající do své nejhlubší krize, Kubu prvním místopředsedou. Když pak na jaře 2013 Nečasova vláda kvůli skandálu s tajným milostným životem premiéra padla, Kuba se stal úřadujícím předsedou ODS a měl tedy vést i vládu. Ovšem co přehlíželi členové ODS, to odmítli překousnout koaliční partneři. Představu Kuby jako premiéra ušpiněného aférou s kmotry odmítla ústy Karla Schwarzenberga TOP 09. Kuba tedy další vládu sestavit nedokázal, po roce na postu prvního místopředsedy skončil a s kolosálním neúspěchem se vrátil na jih Čech.

V té době rozhodně nevypadal jako perspektivní politický kádr. ODS se stále potácela v krizi, ale Kuba testoval na jihu republiky ještě hlubší politické dno. V komunálních volbách 2014 v Budějovicích získal jen pět procent hlasů a sám se podruhé za sebou nedostal ani do zastupitelstva. Rozvedl se, znovu oženil a opět začal podnikat. Po neúspěchu ve městě zkusil krajské volby 2016 a konečně trochu uspěl: ODS se pod jeho vedením sice opět propadla, tentokrát z 29 procent na 12 procent, ale Kuba se do zastupitelstva dostal a začal stoupat nahoru. V roce 2020 posílil na 17 procent a letos na 47 procent. 

Model Hluboká

Nikdo nezměří, jaký má Kubova sebepropagační tsunami na tento vzestup efekt, časově se s ním ale překrývá. A pokud je středobodem jeho sebepropagace zmíněná JTV, která je kdykoli připravená přijet hejtmana natočit, nechat si od něj nadiktovat, na co se reportéři mají nebo nemají ptát, a na kterou jde z krajského eráru nejvíc peněz, pak by Kubovy voliče zřejmě mělo zajímat, komu vlastně JTV patří. 

S tím může souviset i to, kým se Kuba na cestě vzhůru obklopil. Po triumfu v krajských volbách mluvil o zásluhách „nikoli ODS, ale svého týmu“. Jde o malou skupinu lidí, kterou kolem sebe soustředil, aby mu v politice, podnikání, práci s nadací a kontaktu s médii jistila záda. Patří sem Petr Maroš, Kubův partner z firmy, který řídí společné podnikání, zvládne ale také pozici náměstka primátorky Českých Budějovic pro finance, ekonomiku a investice. Navíc sedí v krajské radě a ve správní radě Kubovy nadace. Členkou týmu je rovněž Lucie Kozlová, kdysi tvář budějovické ANO, kterou Kuba přetáhl do ODS, dal jí pozici náměstkyně hejtmana a snaží se ji dosadit i do městské rady Českých Budějovic. Do Kubova týmu patří i starosta Třeboně za ODS Jan Váňa, nově také člen rady kraje a dlouholetý smluvní partner JTV. V týmu je i Pavla Vandasová, která řídí chod nadace, vede její dozorčí radu a přes svoji sestru Petru Říhovou, provozní ředitelku JTV, domlouvá spolupráci s televizí.    

Tohle propojení lidí a blízkost JTV s Kubou vytváří v jihočeském politickém zákulisí přesvědčení, že JTV ve skutečnosti patří lidem kolem Dlouhého a Kuby, možná i přímo jim. Je přitom zarážející, jak často lze v Budějovicích na tuhle spekulaci narazit. Ovšem s tím, že téměř všechny rozhovory jsou podmíněny anonymitou a pro tvrzení chybějí důkazy.   

O tom, že JTV patří lidem kolem Hluboké, je přesvědčen i někdejší Dlouhého a Kubův spojenec z ODS, později jejich politický soupeř Juraj Thoma. „Domnívám se, že ji vlastní. Jak to funguje? Podle modelu Hluboká: oficiálně nic nevlastníte, ale někde u advokáta leží kupní smlouva o budoucí kupní smlouvě. Nastrčení lidé pak nemohou nikomu ten majetek prodat nebo tam přibrat další společníky.“

Do hry vstupuje Jéčko

JTV založil po revoluci Ivo Brabec jako TV Gimi. Tehdy ještě šlo o novinářský projekt, který dělal reportáže z povodní nebo blokády stavby Temelína a prodával je i do celostátních televizí. „Pokud jsme dělali něco pro město, tak jen propagaci kulturních akcí,“ říká Brabec s tím, že televize žila z reklamy a byla na politicích nezávislá. 

Po dvaceti letech prodal Brabec svoji televizi majiteli podobné soukromé televize na Plzeňsku a agentury na billboardy Aloisi Valtrovi. Ten změnil název na JTV a začal uzavírat smlouvy s krajem, municipalitami a jejich firmami, pro něž točil popularizační reportáže na objednávku. „Ze zpravodajské televize se stala propagační agentura,“ komentuje to Brabec. 

Valtr odmítl s Respektem mluvit, nevíme tedy, jaké měl s médiem, jež se stalo kvůli reportážím na zakázku docela důležitým hráčem na politické scéně, plány. Už v roce 2017 se ale chod JTV zkomplikoval. Jeden z blízkých spojenců Pavla Dlouhého z nultých let, šéf významné budějovické firmy Motor Jikov Miroslav Dvořák, v té době rozjel zcela novou regionální televizi a nazval ji podobně jako JTV – Jéčko. 

Navíc brzy po založení přišla Dvořákova televize se sólokaprem. Podle budějovických novinářských kuloárů dostala přímo od Martina Kuby informaci o tom, že si hejtman Zimola staví za nejasných okolností dům u lipenské přehrady. Výsledkem byla nejen aféra a Zimolův pád, ale i rozjeté Jéčko, které převzalo JTV část diváků i inzerentů a začali do něj přecházet i zaměstnanci JTV. Alois Valtr tehdy propadl panice a začal obcházet zájemce o koupi. 

Když se Valtrovi povedlo po roce 2017 JTV prodat, poslal Dvořák Jéčko do likvidace bez jakéhokoli pokusu svůj úspěšný projekt zpeněžit. „Prostě došlo k nepřátelskému převzetí JTV za pomoci Jéčka. Jsem přesvědčen, že k založení Jéčka došlo jen kvůli snížení hodnoty JTV tak, aby to byl Valtr nucen levně prodat,“ komentoval celou věc v rozhovoru s Respektem jeden z budějovických politiků. Jenže Alois Valtr ani s odstupem let nechce říct, komu JTV prodal, a tak zmíněné vysvětlení pohybů na budějovické televizní scéně zůstává v rovině spekulace. 

Realitou ale je, že ve veřejných databázích figurují jako majitelé JTV dva lidé – bývalý jihočeský redaktor Rudého práva a Práva Vladimír Vácha a Petr Říha, bývalý kameraman TV Gimi a manžel redaktorky JTV Petry Říhové, jež často v rámci zmíněné smlouvy zpovídala v „reportážích“ Martina Kubu. Přitom mezi jihočeskými politiky a novináři se o Váchovi a Říhovi běžně mluví jako o bílých koních, kteří neměli na koupi peníze a pouze kryjí jiné majitele. „O tom se nebudeme bavit,“ říkají Vácha a Říhová v sídle JTV na otázku, jak před lety získali na koupi televize finance. 

Nikdo se mě neptal

Každopádně JTV teď funguje tak, jako by si ji hejtman a tým jeho kolegů vysnili. A i šéfové televize mohou být kvůli dobrým vztahům s politiky spokojeni. Milionové či statisícové zakázky nedostává JTV jen od kraje a měst, ale i od jejich podřízených organizací. Propagační videa za dvě stě tisíc si objednal například budějovický dopravní podnik, krajem vedené nemocnice dokonce za téměř půl milionu. 

Vše přitom probíhá bez výběrového řízení, takže Kurýr TV, nová televize Iva Brabce, nedostává žádné zakázky. „Nechci se kvůli tomu soudit, moje životní zájmy jsou už jinde,“ říká Brabec na otázku, proč se nezkusil proti protežování JTV bránit. Navíc tvrdí, že vedení kraje se snaží překazit i jeho práci pro menší jihočeská města. „Chtěli jsme spolupracovat třeba s Týnem nad Vltavou. Ale hejtman Kuba je od toho odradil,“ sděluje Brabec. Jak to ví? „Pohybuji se v tomhle byznyse třicet let, znám lidi v politice a ti mi to řekli. Zavolali mi s tím, že dostali od Kuby befel, že jim kraj nepřispěje na opravu mostu, pokud uzavřou smlouvu s mojí televizí.“  

Jediní, kdo se trochu pokoušeli o odpor, tak zůstávají Piráti. Ti dali v roce 2020 podnět na JTV k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) kvůli nadržování hejtmanovi při předvolební diskusi. Rada konstatovala, že JTV porušuje zákon tím, že v pořadu Krajské volby 2020 dostal Kuba dvakrát víc času na vyjádření svých názorů než jeho oponenti. Piráti pak poslali i stížnost na protežování hejtmana v relaci U nás v kraji. I podruhé RRTV konstatovala, že se JTV „dopustila porušení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských pořadech nebyla jednostranně zvýhodňována nějaká politická strana“. 

Na svérázném zpravodajském stylu JTV to ale nic nezměnilo. Ani v úvodu zmíněném sporu o dům developera Jaroslava Třešňáka nezaznělo stanovisko Pirátů. „Piráti se odmítli vyjádřit do kamery,“ pronesla redaktorka JTV. Pirátský zastupitel Jan Hošek, na něhož speciálně si v reportáži stěžoval hejtman Kuba, ale namítá, že nic neodmítl: „Moje telefonní číslo visí na webu, ale nikdo se mě neptal.“