Neurolog: Vliv covidu na paměť se zatím neprokázal, ale dlouhodobý stres v pandemii si vybral daň

Máte v poslední době pocit, jakoby váš mozek fungoval zpomaleně, jako špatně namazaný motor, který už neběží tak hladce jako dřív? Zapomínáte i jednoduché informace, máte problém se soustředit? Jste unavení, i když jste přímo neprodělali covid, kdy řada pacientů hlásí výpadky paměti coby jeden následků nemoci, jak podrobně popisuje text v aktuálním dvojčísle Respektu?  Neurolog Jakub Hort působící na neurologické klinice 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a nemocnice Motol vysvětluje, že role covidu coby hlavního podezřelého z těchto symptomů ještě není prokázaná, zatímco stres a únava už jsou usvědčeni.

Někteří lidé si stěžují, že mají po covidu mimo jiných obtíží také problémy s pamětí. Stále se vede debata o tom, jestli jsou tyto potíže přímým následkem působení koronaviru v organismu, nebo spíš nedostatku spánku, dlouhodobého stresu, únavy a dalších obtíží. Co si jako neurolog myslíte?

Během covidu si relativně hodně lidí stěžovalo, že i po mírné formě covidu mají potíže s pamětí. Nebyla to obrovská masa, ale bylo jich celkem dost. Nyní takové pacienty v klinické praxi nevídáme, z čehož se dá usuzovat, že ty obtíže jsou krátkodobé a pravděpodobně nebudou způsobeny přímo vlivem viru. U pacientů se spíše ukazuje, že jejich potíže mají nějaký jiný důvod  - deprese, zármutek ze ztráty někoho blízkého, dlouhodobý stres. Ani jsme si pořádně odpočinuli od pandemie a přišla válka, inflace, ceny energií….

A bude někdy ohledně covidu úplně jasno?

Letos v březnu se v Barceloně konala mezinárodní odborná konference o Alzheimerově a Parkinsonově nemoci a obecně o paměti, kde se přítomní vcelku shodli, že covid zřejmě potíže s pamětí přímo nezpůsobuje, že je v tomto směru nespecifický. Zároveň nevíme, jak bude situace vypadat za pět, deset, patnáct let. Jestli jeden z následků pandemie nebude třeba v tom, že se zvýší výskyt Parkinsonovy nemoci, Alzheimera, cévních mozkových příhod. To dnes ještě není možné říci, protože lidi nesledujeme dostatečně dlouho, ale vyloučit to nelze. Podobně se po řadě let projevovaly jiné nemoci - neurologické obtíže se za řadu let objevily třeba po syfilidě.

Mluvila jsem s lidmi, kterým jejich praktický lékař řekl, ať počkají, že problémy přejdou, případně je poslali k psychiatrovi. Nemůže být jedním z důvodů, proč k vám tito pacienti nechodí, právě v tom, že je k vám praktici neposílají?

Nemyslím si. Čas od času k nám někdo dorazí, ale když to s ním podrobněji rozebereme, tak má často vedle kolísající paměti spoustu dalších potíží, typicky poruchy koncentrace, celková vyčerpanost. Nebývá to porucha paměti v biologickém slova smyslu.

Ta se prokazuje jak?

Pomocí různých testů nebo magnetické rezonance, kde lze prokázat úbytek nervových buněk v té části mozku, která za paměť odpovídá. U covidu toto prokázáno nebylo. V psychologickém testu lze pak ukázat, že daný člověk je na tom s pamětí hůře než stejně staří, stejně vzdělaní vrstevníci. A roli hraje také sledování v čase, měl by tam být nějaký vývoj.

Nemáme tedy dosud prokázáno, že problémy s pamětí souvisí přímo s koronavirem. Ale fakt, že tyto potíže spouští stres a únava, je naopak prokázán?

Ano, plus v naší situaci můžeme mluvit o obdobě posttraumatické stresové poruchy, přičemž nešlo úplně o klasické trauma, ale o dlouhodobý těžký stres, který mimochodem stále neskončil, jak už jsem zmínil. Stres zvyšuje hladinu kortizolu a některých dalších, vyloženě akutně stresových hormonů, a může negativně ovlivňovat paměť. Paměť má čtyři fáze - vědomou pozornost, ukládání, uchovávání a vybavování. Stresové faktory pak působí zejména na zmíněné pozornostní mechanismy.

Jinými slovy: hůře si věci pamatujeme, protože jim nevěnujeme úplně pozornost.

Ale je na místě dodat, že jde o jinou situaci než u pacienta trpícího třeba Alzheimerovou nemocí.

Na místě je samozřejmě otázka, kterou řešíme nejen poslední dva roky - je možné že s touto náloží nějak popasovat? A jak nejlépe?

Je důležité tyto hormony odplavovat, což znamená věnovat se fyzické aktivitě, duševní hygieně, meditaci, spánku. Pokud mluvíme o depresi nebo úzkosti, tak přímo i léčit.

Pandemie paměť ovlivnila ještě v tom směru, že si možná na jedné straně ostře pamatujeme neobvyklé situace, které přinesla, na straně druhé nám zejména vlivem lockdownů všechno splývá. V tomto směru taky dává smysl, že nás paměť zlobí?

Určitě. Šlo jednak o vykolejení z určitých konceptů, které každý jedinec používá, jak interaguje s prostředím, co si zapamatuje. Došlo ke změně toho, jak je každý člověk zasazen do života, do společnosti, a dosavadní koncept žití byl zničehonic nahrazen konceptem novým, který jsme si navíc aktivně nevybrali. Za druhé to bylo v řadě ohledů opravdu monotónní - home office, omezení sociálních kontaktů. Mohla tu hrát roli také emoční složka, a to jak emoce pozitivní, tak negativní. Jsou studie, které ukazují, že i lidé se zhoršenou pamětí si pamatují nějaké výrazné stresující události, třeba zemětřesení. Jinak si dál nic nepamatují, ale zemětřesení jim v hlavě uvízne. Ale může to platit i naopak, kdy máme tendence traumatické události, ať už celospolečenské nebo osobní události typu znásilnění, vytěsnit.

Když mluvíte o vytěsnění traumatu, je to další příklad toho, že zapomínání nemusí být nutně jen selhání mozku, ale aktivní proces, jehož cílem je nějakou informaci vymazat. Nový pohled na zapomínání zdůrazňuje právě to, že jde o aktivní mechanismus…

Zánik paměťové stopy může probíhat při nemoci, třeba při mrtvici nebo zmíněné Alzheimerově nemoci. Nebo může probíhat přirozeně - a jde skutečně do značné míry aktivní děj. Když se chceme něco naučit, tak potřebujeme do mozku dostat hodně krve, kyslíku, na buněčné úrovni probíhá hodně reakcí - a to samé platí a děje se při zapomínání. Důvody to má různé. Někdy uložené informace ztratí význam a jsou překryty informacemi jinými - změníte si telefonní číslo a nemá smysl, abyste si ho dál pamatovala. Rovněž informace, které se ukážou jako nepravdivé, máme tendence zapomínat - a je to dobře. Neřekl bych, že jde úplně o novinku, nicméně díky nejnovějším vědeckým objevům o tom procesu víme stále více.