Odkaz Babišovy žvanírny. Skóre končící sněmovny jen posiluje příkopy ve společnosti

Příští týden se koná poslední schůze Poslanecké sněmovny před volbami - a určitě už nenapraví statistiku, že v lavicích zasednou poslanci, kteří za uplynulé čtyři roky schválili nejméně zákonů. Podle expertů za to může fakt, že Česku vládla menšinová vláda, koronavirová pandemie, ale také neschopnost dohodnout se na prioritách napříč politickým spektrem. Ačkoliv předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček svolal nejvíc schůzí a v odcházející sněmovně bylo navrženo celkem 754 zákonů, schváleno bylo jen čtyřicet procent z nich (293). A právě v této statistice se značí jádro problému: času na nalezení shody bylo dost, nicméně ukázala se neprůchodnost zásadnějších i méně zásadních změn.

Ubránit Česko

Politolog z Metropolitní univerzity Praha Petr Just souhlasí, že je to způsobeno vícero faktory. Mezi pravděpodobně nejdůležitější patří to, že vláda Andreje Babiše a sociálních demokratů byla menšinová, a musela se tak opírat o podporu KSČM. „Ačkoliv se jednalo o stabilní podporu, komunističtí poslanci zkoušeli nejrůznější strategie, jak z vládnutí ANO-ČSSD získat i něco pro sebe; případně věci, se kterými nesouhlasili, zablokovat úplně,“ říká. V rámci obchodů tak prošel třeba návrh komunistů na zdanění církevních restitucí (který ale v říjnu 2019 zrušil Ústavní soud).

Není to přitom v historii poprvé, kdy Česká republika zažila menšinový kabinet. U koaliční vlády Andreje Babiše bylo podle expertů nicméně specifické, že se trvale opírala o jednu stranu a zpravidla se jí nedařilo hledat si partnery napříč politickým spektrem. Opak byl vidět i v politicky nestandardní době opoziční smlouvy, kdy si moc rozdělila Klausova ODS a Zemanova vládní ČSSD - přesto si sociální demokraté hledali z důvodu rozlišných ideologických pohledů často podporu i jinde než u občanských demokratů.

Pokud se už současná vláda spoléhala na někoho jiného, bylo to způsobeno především rozepřemi mezi ANO a ČSSD, které tvořily specifické uskupení: levicově orientovaní sociální demokraté a s nimi hnutí, které sice z původní, pravicově orientované pozice začalo postupně cílit právě na voliče ČSSD a starší generaci, ale zároveň pořád dokázalo ve sněmovně hlasovat pro velmi pravicové návrhy.

Příkladem byl spor o zrušení superhrubé mzdy, jež hnutí ANO skrz poslanecký návrh Andreje Babiše sněmovnou prohlasovalo společně s ODS, SPD a KSČM, zatímco sociální demokraté hrozili odchodem z vlády. „Podobný postup byl vidět také při volbě rad veřejnoprávních médií. Strany ANO, SPD a KSČM se rozhodly získat kontrolu nad Českou televizí a rozhlasem, čehož ČSSD nebyla součástí,“ dodává Just.

Sociální demokraté přitom do vlády s Andrejem Babišem v roce 2018 vstupovali s tím, že chtějí Českou republiku - slovy šéfa partaje Jana Hamáčka - ubránit před společnou vládou ANO s SPD a komunisty. „ČSSD bude říkat, že byla silná a Česko před ní ubránila, ale jak se ukazuje na zrušení superhrubé mzdy i dalších věcech, když se ANO rozhodlo, tak v téhle neformální koalici s SPD a KSČM své návrhy prohlasovalo,“ popisuje pak politolog věnující se ČSSD Lukáš Jelínek.

Fakt, že byla ČSSD přehlasovávána, přiznává i předseda poslaneckého klubu sociálních demokratů Jan Chvojka. „Co se týče například mediálních rad, měli jsme jako ČSSD většinově problém se zvolenými lidmi. Ale nedokázali jsme tady být silnější na vládní úrovni a prosadit svůj názor,“ říká.

Jednání o zákonech a dalších změnách výrazně ovlivnila také pandemie koronaviru, která téměř na rok zastavila standardní proces projednávání zákonů - a pozornost se věnovala především právním úpravám ohledně boje s covidem-19. Sněmovna jich schválila více než sedm desítek. „Já jsem ve sněmovně od roku 2010 a myslím, že největší vliv na menší produktivitu sněmovny měl jednoznačně covid, kvůli kterému jsme nefungovali rok a půl ve standardním režimu. Museli se kvůli absenci běžného procesu svolávat také mimořádné schůze, kde opoziční poslanci chtěli, aby prošly i jejich zákony,“ dodává poslanec Chvojka.

Co dělat

Tím zároveň připouští další zásadní bod. Podle oslovených politologů to byly špatné vztahy mezi opozicí a vládou ve sněmovně, kde v končícím volebním období zasedlo devět stran a hnutí. Polovina opozičních návrhů nebyla ani projednána, a opoziční poslanci proto svolávali zmíněné mimořádné schůzce - celkem 112, což je dvakrát více než v minulých obdobích. Ty však byly často zablokovány. Někteří poslanci popisují, že ve sněmovně, kde mělo hnutí ANO 78 poslanců a jejich šéf o ní mluvil jako o „žvanírně“, prostě nemohla panovat příliš spolupracující atmosféra. Ostatně Babiš sám přiznává, že není konsensuálním stylem politika.

„Určitě nepomohlo, že mluvil o sněmovně jako o žvanírně. Nicméně si myslím, že fakt, že se skoro nic neprosadilo ani z opozičních, ani z vládních pozic, byl způsoben tím, že Andrej Babiš a jeho okolí nevědělo, co chce s touto zemí vlastně dělat a co by se mělo prosadit za změny,“ ohlíží se předseda sněmovního ústavně právního výboru Marek Benda z ODS.

Vyostřené vztahy nicméně podle Justa nejsou jen znakem této sněmovny, lze je považovat za dlouhodobý problém české politiky. „V západní nebo severní Evropě existují základní strategické záležitosti, na kterých existuje všeobecná shoda minimálně hlavních hráčů stranického systému. Nic takového u nás nevidím,“ popisuje politolog.

Ukázkou tohoto přístupu byla vládou na sílu protlačená novela stavebního zákona. Proti jejímu prosazení byl celý Senát a právní experti ji kritizovali hlavně proto, že bude znamenat centralizaci celého procesu. Dnes stavební úřady fungují v takzvané přenesené působnosti, agendu státu proto zajišťují obce. Nově stavební úředníci přejdou pod stát a celou jejich hierarchii bude řídit Nejvyšší stavební úřad se sídlem v Ostravě. Stavební agenda se tak podle odpůrců vzdálí občanům - a  navzdory prohlášením vlády o zrychlení procedur může naopak novela řízení paralyzovat.

Ministryně pro místní rozvoj za hnutí ANO Klára Dostálová zákon ve sněmovně prosadila, ačkoliv proti byli zástupci šesti opozičních stran, kteří od jeho schválení mluví o tom, že hned po říjnových volbách novelu zruší. Experti k tomu dodávají, že z pozice exekutivy si sice politici mohou dovolit válcovat opozici, ale jednou se role prohodí a původní členové vlády zjistí, že kromě schvalování zákonů je rolí sněmovny také kontrola exekutivy.

Příkopy se prohlubují

Respekt oslovil české nevládní organizace a přináší seznam několika důležitých norem, které byly považovány za klíčové, ale neprošly. Vláda stihla prosadit některé zákony, které označila za priority - jako bylo zálohované výživné, zmíněný stavební zákon nebo navýšení platů pro učitele. Nicméně s koncem sněmovny spadnou pod stůl další zákony, které mohly být při dostatku politické vůle projít.

Mezi ně lze zařadit odložení důchodové reformy, která byla předložena ve sněmovně až letos, ale hlavně na její podobě opět nepanovala shoda napříč politickým spektrem, nebo novela zákona o státním zastupitelství, která by zavedla ohraničenou délku mandátu pro nejvýše postavené prokurátory.

Ve sněmovně se také už několik volebních období debatuje nad zavedením korespondenční volby pro české občany žijící v zahraničí. Naposledy s tímto slibem přišel vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček. Zavedení korespondenční volby bylo původně zahrnuto v novele volebního zákona a mělo podporu senátorů, ale nakonec nenašlo ve sněmovně dost hlasů – proti byla vládní koalice, komunisté a SPD.

Zákon o sociálním bydlení, který by mohl vyřešit bytovou nouzi v Česku, pak zůstal zaseknutý v prvním čtení, přitom se rovněž jednalo o vládní prioritu. Podle Platformy pro sociální bydlení se v nevyhovujícím a nejistém bydlení nachází až 62 tisíc domácností a dalším až 190 tisícům hrozí jeho ztráta.

Jednalo se o návrh sociální demokracie, nicméně premiér Babiš už v září 2018 řekl, že vláda ho nepodpoří. Místo toho spustila dotační program Výstavba, který ovšem zůstal obcemi téměř nepovšimnut a nepřinesl předpokládanou „masivní výstavbu“ sociálních bytů. „Namísto toho se velmi nedostatečně rozvíjela investiční podpora obcí, která nebyla dobře navržena,“ komentoval to už dříve Vít Lesák, expert z Platformy pro sociální bydlení.

V Česku také chybí zákon o lobbování, který měl zavést tuzemský registr lobbistů a zprůhlednit proces vzniku zákonů. Podle Rekonstrukce státu měl umožnit větší kontrolu poslanců, senátorů, ministrů i kancléře prezidenta republiky. Poslanci sice zákon na červencové schůzi projednávali v závěrečném čtení (ve sněmovně ležel od roku 2019), nicméně nestihli o něm hlasovat – a prodloužení času vetovali zástupci ODS a TOP 09.

Dalším protikorupčně laděným zákonem byl návrh, jak ochránit a zlepšit podmínky whistleblowerů, kteří se rozhodnou ohlásit korupci a mohlo by jim hrozit například vyhození z práce. Česká pobočka Transparency International dlouhodobě upozorňuje, že hospodářskou trestnou činnost bez pomoci zvenčí nepůjde systematicky potírat, zvlášť pokud nebudou mít whistlebloweři po ruce právní mechanismy, jak se chránit před případnou „odvetou“. Zákon o oznamovatelích se však zasekl v poslaneckých výborech a už v nich zůstal.

Neprošel ani návrh na zavedení manželství pro stejnopohlavní páry, který ležel v Poslanecké sněmovně přes tři roky a do říjnových voleb se nestihne schválit. Ačkoliv 67 procent Čechů a Češek manželství pro všechny podporuje, politici jasnou většinu nenašli.

„Některé zásadní věci vyžadují shodu napříč politickým spektrem, aby se eliminovalo riziko, že nová vláda po volbách danou věc zruší a přijme úpravu dle svých představ. To se ale často neděje. Stále jsme totiž orientovaní více politicky než státnicky. Víc se ve sněmovně politikaří, víc se soustředí na to, co politikům přinese hlasy,“ hodnotí celkovou situaci politolog Just. „Ústupky jsou brány jako něco, co může stranám uškodit a vyslat signál, že jsou slabé - místo, aby se to poslanci snažili zarámovat tak, že mají snahu se dohodnout a překročit dělení vláda-opozice,“ dodává s tím, že příkopy, které ve společnosti existují, se tím ještě víc potvrzují a prohlubují.