Nevzdat se naděje. Súdánci se nechtějí podvolit vojenskému převratu

Těžko říci, zda se dá hovořit o štěstí, když se člověk zcela náhodně stane očitým svědkem nejdříve neúspěšného a následně úspěšného převratu. Každopádně jsme viděli věci, které zcela zvrátily poslední dva roky vývoje v Súdánu, třetí největší africké zemi.

Ulice hlavního města Chartúmu byly ještě na začátku října zaplněné lidmi na cestě do práce či do školy a s mnoha prosperujícími kavárnami západního typu. To vše náhle nahradili příslušníci milicí RSF (Rapid Support Forces, paramilitární jednotky provozované tajnými službami, pozn. red.), bariéry na silnicích a informační embargo, které dokáže prolomit jen vysílání Al Jazeery. Z úst její korespondentky však nedoléhá na posluchače celý rozsah událostí, jež doslova smetly naděje zejména mladých lidí, kteří ještě 22. října pochodovali s vlajkami k prezidentskému paláci a vyjadřovali podporu prozatímnímu premiéru Abdallu Hamdokovi. Ten byl tři na to odstaven od moci, stejně tak jako většina ministrů jeho přechodné vlády.

Odložit optimismus

První znamení, že vývoj v zemi disponující zásobami ropy a zlata se může zdramatizovat, přišlo s neúspěšným pokusem o převrat 21. září. Místní to komentovali lakonicky. Prý se zkrátka stoupenci do roku 2019 vládnoucího prezidenta Umara al-Bašíra (toho času vydaného mezinárodní spravedlnosti) pokusili svrhnout prozatímní vládu a nic zásadního se neděje. Na facebookových účtech mezi sebou Súdánci sdíleli záběry policejních razií, při nichž příslušníci ozbrojených sil vždy někoho zastřelí s tím, že jde o protistátní živly dovezené ze sousedního Egypta. Televize přenášela prakticky ihned po zásahu záběry zátahů proti údajným pučistům s dírami po kulkách, kterých bylo zjevně vypáleno víc, než bylo třeba. Předmětem kavárenských hovorů se stal rozsah razií, které některé části Chartúmu zcela izolovaly od okolí.

Dalším signálem zhoršující se situace bylo uzavření Port Súdánu, největšího přístavu v zemi. Oblast kolem něj ovládají Bejové nespokojení s vývojem Súdánu již od revoluce v roce 2019. Jejich frustrace pramení hlavně ze špatného ekonomického postavení celého regionu při Rudém moři, které podle nich centrální vláda není schopna řešit. A když vláda neučinila nic, co by jejich nespokojenost uklidnilo, zablokovali v říjnu jedinou, tisíc kilometrů dlouhou silnici mezi Port Súdánem s hlavním městem Chartúmem. To omezilo zásobování obilím a naftou a vedlo k nekonečným frontám před pekárnami a čerpacími stanicemi. Místní i tuto situaci pragmaticky hodnotili jako problematickou, nikoliv však kritickou - protože v živé paměti stále mají fronty v řádech dní na prakticky cokoliv.

Váznoucí dodávky všeho, co do vnitrozemí směřuje z pobřeží Rudého moře, jen dokreslují, v jak křehké situaci se Súdán poslední dva roky nachází. Prozatímní vláda tvořená společně civilisty a armádou (v čele s civilním politikem Abdalláhem Hamdokem) provázela zemi náročným přechodovým obdobím, během něhož se život pro běžné Súdánce stal mnohdy ekonomicky neúnosným. Na konci však ležel příslib voleb chystaných na rok 2023 - po nich měl být konečně ustanoven volený parlament, který by nahradil stávající těleso složené z kooptovaných zástupců jednotlivých skupin obyvatel.

Plánované volby společně s ekonomickými reformami vedly k tomu, že USA vyřadily Súdán ze seznamu zemí podporujících terorismus a zemi nedávno navštívil také prezident Světové banky. Obojí mělo vést k nárůstu zahraničních investic a nastartování súdánské ekonomiky, na kterou byly za vlády Umara al-Bašíra (1989–2019) uvaleny tvrdé mezinárodní sankce.

Civilní složka vlády ale po nezdařeném puči čelila stále silnějšímu tlaku ze strany armádních sil. Podporu jí chtěli dne 22. října vyjádřit běžní Súdánci vlajkami a voláním “madanía” - volně přeloženo to znamená „civilní vláda“. Demonstrace měla fakticky formu happeningu, na kterém nechyběly ženy a děti, a to vnější pozorovatele ukolébalo v domnění, že nejhorší má Súdán za sebou. V pondělí 25. října se ukázalo, že naivní optimismus je třeba odložit.

Abdal Fattáh Burhán provedl v zemi převrat s argumentem, že je to jediný způsob, jak zabránit občanské válce. Odpolední demonstrace skončila několika mrtvými a barikády na cestách tvořily třeba dlažební kostky, z nichž dělnicí ještě o den dříve stavěli chodník. Zklamání mladých, kteří ze dne na den přestali chodit do školy, nebylo třeba ani vyslovovat nahlas - bylo patrné v jejich očích. Stejně tak nevyřčená, ale zcela srozumitelná byla naděje, kterou vkládali do kohokoliv, kdo byl v danou chvíli schopen informovat okolní svět o tom, co se v súdánských ulicích děje.

Od chvíle, kdy Abdalláh Hamdok skončil údajně z bezpečnostních důvodů u generála Burhána doma (a byl o dva dny později propuštěn), propadá se Súdán do chaosu, v němž se s největší pravděpodobností nevyznají ani sami strůjci puče. Zásadním faktorem je absence informací způsobená odpojením mobilních dat a přetíženými wi-fi. Ztížená komunikace má pochopitelně oslabit občanské protesty, jejichž účastníci se nemohou mezi s sebou domlouvat, nicméně v praxi vidíme, že místní se přesto scházejí v předem stanovený čas na určených místech.

Bourat a stavět

Tento způsob organizace veřejných protestů se osvědčil již v roce 2019, kdy protesty vedly k ukončení třicetileté Bašírovy diktatury - a Súdánci k němu sáhli znovu. Odpojení internetu však znesnadňuje domluvu i mezi příslušníky vojenských sil, takže obrázek na mnoha místech Chartúmu je takový, že kolem barikád posedávají mladíci v nažehlených uniformách bez povědomí o tom, co se vlastně děje.

Nespokojení Súdánci zahájili strategii pasivní rezistence, aby dali najevo nechuť podporovat nový režim. Do bank či úřadů docházejí pouze nejvyšší manažeři, kteří ale fakticky nemůžou nic dělat, protože řadoví zaměstnanci zůstávají doma. Ačkoliv Burhánovi lidé banky nezavřeli, finanční transakce neprobíhají, protože je nemá kdo zpracovat. Vezmeme-li v potaz, že v zemi stále není kvůli mezinárodním sankcím možné využívat zahraniční platební karty VISA nebo MasterCard, dostávají se místní do těžko řešitelné finanční tísně.
Z regálů zmizely jak luxusní potraviny z dovozu, tak základní zboží; kupuje se to, co je k dispozici. Jídlo je také dostupné zdarma v mešitách, které začínají plnit funkci humanitárních organizací. Problémy se zásobováním by mohlo vyřešit ohlášené otevření Port Súdánu na 30 dní, nicméně mezinárodní dopravci avizují, že jeho využití je v současnosti příliš rizikové.

Do země nemají přístup zahraniční novináři a zpravodajství Al Jazeery se ukazuje jako přinejmenším zkreslené, neboť zprávy o jednotkách mrtvých neodpovídají tomu, co říkají místní v ulicích a lékaři v nemocnicích. Zátarasy na ulicích jsou střídavě bourány, aby lidé mohli do práce, a stavěny, aby nemohli dojít tam, kde sídlí noví držitelé moci, kteří stále vyzývají ke klidu a přesvědčují okolní svět, že volby v roce 2023 skutečně budou. Mimochodem Burhán prohlásil, že v nich kandidovat nebude.

Súdánci si za léta izolace zvykli oficiální systém nejrůznějším způsobem obcházet. Navzdory sankcím tak bylo možné směnit na černém trhu dolary, a to za výhodnějších podmínek než v bankách. Mezinárodní finanční toky si do Súdánu našly cestu skrze finanční domy zemí Perského zálivu. V tuto chvíli však obyčejní lidé bojují o to, aby do šedé zóny nemuseli znovu vstoupit, protože tím by dali najevo uznání popřevratového statu quo.

Situace v Súdánu zajímá všechny významné aktéry včetně Izraele. Ostatně s ním Súdán letos za vydatné podpory USA normalizoval své vztahy. Ale prozatím okolní svět situaci jen pasivně přihlíží. Odpovědi na otázky, proč USA navzdory svému angažmá v zemi nejsou aktivnější a jak je možné, že v blízkosti súdánsko-etiopské hranice se vesele obchoduje se zbraněmi zřejmě ruské provenience, přijdou pravděpodobně až časem.

Autorka je afrikanistka, jako členka Expedice Z101 strávila posledních sedm týdnů v Súdánu (více informací na z101.cz, kontakt [email protected])