Měla to být naprosto bezpečná cesta vlakem, ale něco se stalo

Rodiny čtyř tragicky zemřelých žen, desítky zraněných cestujících, majitel vlaku, v němž se to stalo, i potenciální noví cestující, kteří se teprve chystají koupit jízdenku – ti všichni stále čekají na výsledky vyšetřování železničního neštěstí v Pardubicích. Nejhorší srážka vlaků od roku 1995, kdy se u Chrudimi srazil motorák s utrženými nákladními vozy naloženými kládami a zemřelo devatenáct lidí, je oproti všem předchozím jiná ještě v jedné věci: nestala se jen kvůli lidské chybě a zřejmě souvisí i s bezpečnostním vybavením české železnice. 

Došlo k tomu 5. června v pardubickém železničním uzlu, kde denně projedou stovky vlaků všemi směry. Jedním z nich byl i noční rychlík společnosti RegioJet z Prahy do Košic a ukrajinského Čopu, který staví v Pardubicích krátce před půlnocí. Po vyjetí z nádraží nabral podle dosavadních zpráv vyšší rychlost, než měl dovoleno (na padesátce jel údajně 59 km/h), zřejmě přehlédl na semaforu červenou a vjel do cesty nákladnímu vlaku. 

Strojvedoucí RegioJetu si po přejetí nečekaně nastavené výhybky stihl chybu uvědomit a vlak zastavil. Nákladní souprava jedoucí v protisměru, která potřebuje k zabrzdění mnohem delší dráhu, však nedostala včas o nečekané překážce zprávu a zhruba ve čtyřicetikilometrové rychlosti do stojícího rychlíku narazila. Oba strojvůdci se stačili včas schovat a ničivá síla dopadla hlavně na první, lůžkový vagon rychlíku. Vlivem nárazu prasknul konstrukční rám a vlivem kinetické energie od lokomotivy došlo doslova k ohnutí vagonu a vyhození z kolejí. V místě zlomu přitom spaly čtyři ženy – dvě ze Slovenska a dvě z Ukrajiny, které nehodu nepřežily. Dalších dvacet sedm lidí, jedoucích převážně v prvních třech vagonech, bylo zraněno. Jen dva z nich ale zůstali v nemocnici do dalšího týdne.

Pro účastníky tragické události je samozřejmě velmi důležitá otázka odpovědnosti a případných trestů za pochybení. Ostatní pak musí zajímat hlavně to, co říká pardubická nehoda o bezpečnosti železniční dopravy v Česku.  

Tenkrát v Jenbacher Werke

V prvních ohlasech v novinách se probíraly hlavně dvě věci: nečekaně velká demolice prvního vagonu a absence zabezpečovacího zařízení, které by mělo podobné srážce zabránit. 

Stran vagonů, o kterých je tu řeč, se musíme vrátit někam k roku 2010, kdy soukromý RegioJet vstupoval na železnici a jako konkurenta měl proti sobě České dráhy, v té době státem protežovaný podnik překypující starými nepohodlnými vagony vyrobenými ještě v komunistické NDR. RegioJet naproti tomu začal nakupovat použité vozy od rakouských, švýcarských a německých železnic. Ty tenkrát českým pasažérům zajišťovaly výrazně větší pohodlí, ale byly rovněž vyrobeny už v osmdesátých letech. Na evropské železnici ostatně nejde o nic neobvyklého. Nové osobní vagony určené pro dálkovou dopravu jsou vzhledem k rostoucí popularitě železnice a vstupu menších privátních dopravců značně nedostatkovým zbožím. Dnes je vyrábí pouze Siemens a provozovatelé musejí počítat s dlouhými dodacími lhůtami, běžně se tedy nechávají renovovat starší vagony. 

To byl případ i lůžkového vozu, v němž se v Pardubicích umíralo. Ten vyrobila v roce 1981 rakouská vagonka Jenbacher Werke, od ní si jej v rámci hromadné dodávky koupily rakouské dráhy ÖBB a některé z nich pak v letech 2014–2015 odprodaly. České dráhy odebraly devět vagonů a RegioJet čtrnáct. 

Dotyčný vůz měl tedy za sebou více než čtyřicet let provozu, to však – jak už bylo řečeno – není žádná rarita. Problém může být jinde než v samotném stáří. Důležitá je kvalita renovace, navíc po pardubické havárii zveřejnilo vedení RegioJetu, že vůz ze stejné série havaroval před několika lety během posunování v Salcburku a došlo k podobné demolici. „Dostali jsme tu zprávu až po havárii v Pardubicích,“ odpovídá šéf RegioJetu Radim Jančura na otázku, odkdy jeho firma o salcburské nehodě věděla.