Ledem, pouští, pralesem. Klimahaus ukazuje, jak osmý poledník spojuje globální oteplování

Bremerhaven, kde leží čtvrtý největší kontejnerový přístav Evropy, byl během druhé světové války rozbombardován. Po válce narychlo postavené budovy návštěvníka nezaujmou, ale jsou tu jiná lákadla: kromě komentované plavby přístavem zejména vynikající muzea, z nichž vyčnívá Klimahaus. Otevřen byl v roce 2009 a expozice se rozkládá na více než 11 tisících metrech čtverečních. Následující fotoreportáž byla pořízena při cestě po Německu, jejímž účelem bylo prozkoumat, co umožňuje měsíční lístek za devět eur na tamní regionální vlaky a autobusy. Text o tom najdete v aktuálním Respektu 26/2022 pod titulkem Na dovolené v Německu.

Klimahaus ukazuje život v osmi různých místech světa, které spojuje poloha na osmém poledníku – kde leží i Bremerhaven. Brémský architekt Axel Werner s týmem kameramanů všechna místa na delší čas navštívil a pořídil základní materiál pro výstavu.

Bez “etnokýče” se dozvídáme o místním každodenním životě a o dopadech měnícího se klimatu. Cesta vede do horské vesnice v údolí Isenthal v kantonu Uri ve švýcarských Alpách, do maloměsta na italské Sardinii, do vesnice v pouštním Nigeru…

…kde se „dalekohledem“ můžeme podívat, jak se během milionů let měnilo klima na Sahaře…

… až na hranici deštného pralesa v Kamerunu. Videa přibližují běžný život tamní vesnice. Ukázkou autentičnosti výstavy je i záznam zpracování palmového vína: končí v místním baru, kde sledujeme titulky opatřené povídání opilých hostů.

V jedné z výstavních místností je „okopírované“ mikroklima kamerunské řeky, žijí v ní tytéž ryby, které obyvatelé žijící na okraji pralesa loví…

Cesta pokračuje za vědci na výzkumnou stanici v Zemi královny Maud na Antarktidě. Zatímco ve výstavních prostorách k pouštnímu Nigeru je opravdu 35stupňové vedro a v “Kamerunu” tropicky vlhký vzduch, v ledovcem pokryté expozici k Antarktidě mrzne.

V poslední místnosti věnované Antarktidě na velkém plátně běží video organizace Greenpeace. Skladatel Ludovico Einaudi hraje na piano uprostřed ledové krásy ohrožené ohřívající se planetou.

Pod hvězdnou oblohou pak pokračujeme do dalších expozic… Navštěvujeme tichomořské ostrovy Samoa a Tuvalu, zemi ohroženou zvyšováním hladiny oceánů, Aljašku a na konci pak německý ostrov Langeness u Severního moře. Muzeum mimochodem vydalo a ve svém obchodě prodává knihu, která porovnává malé německé ostrovy v Severním moři a ostrovy v jižním Tichomoří - a jejich společné potýkání se s měnícím se klimatem.

Každým z navštívených míst nás skrze techniku provázejí jejich skuteční obyvatelé. V Nigeru například dívka Mariam z vesnice Kanak - leží na stejném poledníku o 4225,57 kilometrů na jih od Bremerhavenu.

Muzeem často prochází nespočet školních tříd.

Krom expozic nabízí Klimahaus školám i odborné semináře na téma globálních změn. Probíhají v prostorách muzea, kde se vědečtější formou rozebírá vzájemné působení člověka, Země a klimatu. V místnosti nazvané World Future Lab si lze zahrát simulaci, která ukazuje efekt konkrétních rozhodnutí na planetární klima.

Podle tiskového mluvčího Klimahausu Holgera Bockholta k nim jezdí třídy z okruhu čtyř hodin cesty autobusem, tedy například až z lidnatého Porýní Vestfálska.

Při poctivějším čtení všech informačních tabulí lze v Klimahaus strávit celý den. Na oběd se můžete zastavit v kantýně, která vedle známějších jídel nabízejí i severoněmeckou specialitu: velkou bramboru s tvarohem posypanou malými krevetkami. A po skončení prohlídky nezapomeňte vyjet výtahem na střechu Klimahausu.