Kritickým Rusům už zbývá jen YouTube a Telegram. Ale kolik lidí o nezávislé informace stojí?

Ruský deník Novaja Gazeta v poslední březnové pondělí na svém webu informoval, že až do skončení války na Ukrajině přerušuje činnost. Vedení novin rozhodnutí zdůvodnilo tím, že v současném Rusku už kvůli nedávno přijatým drakonickým zákonům už není možné přinášet o válce objektivní zpravodajství. Zpráva o konci Nové Gazety obletěla celý svět, protože slavné noviny s téměř třicetiletou historií a nedávno získanou Nobelovou cenou za mír představovaly jeden z posledních ostrůvků nezávislé žurnalistiky v Putinově autokratickém Rusku.

Poté, co o pár týdnů dříve ze stejného důvodu ukončily činnost rozhlasová stanice Echo Moskvy a televizní kanál Dožď, byla Novaja Gazeta skutečně poslední velkou a nezávislou redakcí v zemi. Kromě těchto titulů byly za poslední měsíc v Rusku zablokovány také weby zahraničních médií, stejně jako sociální sítě Facebook, Instagram a Twitter. Znamená to tedy, že člověk žijící v Rusku už nemá žádnou šanci dostat se k necenzurovaným informacím? Tak beznadějná situace zatím není, ale celá věc je složitější.

Dva způsoby

Na úvod je třeba říci, že už před invazí na Ukrajinu byl počet nezávislých médií v Rusku malý a po zahájení války se situace ještě zhoršila. Jak již bylo řečeno, v uplynulém měsíci došlo k postupnému uzavření Echa Moskvy, TV Dožď a Nové Gazety, ale kromě nich v zemi existovaly ještě další redakce nabízející kvalitní zpravodajství v ruštině. Byly to především redakce zahraničních médií, jako je BBC, Rádio Svobodná Evropa nebo Deutsche Welle: po začátku války však byly také postupně umlčeny. Stejný osud potkal i v Lotyšsku sídlící výrazný ruskojazyčný zpravodajský portál Meduza.

Stalo se tak dvěma způsoby, z nichž ten první byl nepřímý. Poté, co ruský parlament přijal tzv. zákon o dezinformacích, každý redaktor, který by „speciální vojenskou operaci na Ukrajině“ ve svém článku nebo videu označil za válku, invazi nebo agresi, mohl být odsouzen k 15 letům vězení. Efekt byl okamžitý, zahraniční redakce se kvůli novému zákonu samy rozhodly své zaměstnance ze země stáhnout z obavy o jejich bezpečnost. Druhý způsob nátlaku byl naopak přímý: ruský úřad pro dohled nad informacemi (nechvalně proslulý Roskomnadzor) uživatelům zablokoval možnost zobrazit webové stránky těchto médií, stejně jako zablokoval jejich vysílání.

Zahraniční média jako BBC, Deutsche Welle nebo Rádio Svobodná Evropa však na rozdíl od těch ruských neukončily svojí činnost, pouze se přesunuly za hranice země, odkud dál publikují ruskojazyčný obsah na svých webech. V zemi zároveň dále mají externí spolupracovníky, kteří tu pořizují reportáže, rozhovory a natáčí videa. Aby se však k tomuto obsahu dostal uživatel pobývající na území Ruska, musí si zařídit VPN - nástroj, s jehož pomocí obcházejí uživatelé podobné internetové blokády třeba také v Číně nebo v Íránu.

K nezávislým informacím se ale v Rusku může dostat i člověk, který VPN nepoužívá. Roskomnadzor totiž stále nezablokoval ani nezakázal dvě klíčové platformy, přes které se v Rusku dál šíří nezávislé zprávy a informace. Tou hlavní je momentálně YouTube. Na platformě patřící americkému Googlu v těchto dnech publikují videa velká a zavedená média, například Rádio Svobodná Evropa tu zveřejňuje videa ze své ruskojazyčné televize Current Time TV.

Na YouTube mají své kanály také bývalé hvězdy ruské nezávislé žurnalistiky z nedávno zavřených redakcí TV Dožď a Echo Moskvy. Příkladem může být Ilja Šepelin z TV Dožď nebo bývalí redaktoři Echa Moskvy Alexej Venediktov nebo Sergej Buntman. A nejsou zdaleka jediní, seznam dalších úspěšných kanálů je možné najít v přehledném článku na serveru Meduza.

Na YouTube informují o dění na Ukrajině a v Rusku i známí nezávislí komentátoři, kteří si na platformě už roky budují reputaci. Jedním z nejznámějších je Ilja Varlamov, oblíbený je ale třeba i kanál Pupularnaja Politika. Videa, která lze na zmíněných kanálech najít, většinou připomínají klasický televizní diskusní pořad, ve kterém moderátor či moderátoři ve studiu rozebírají aktuální dění, rozhovor podkreslují záběry z Ukrajiny či z Ruska či si pozvou hosta, s nímž situaci konzultují.

Druhou hlavní platformou pro šíření nezávislého zpravodajství je Telegram, sociální síť založená Pavlem Durovem, jemuž se někdy přezdívá ruský Zuckerberg, protože spoluzakládal místní obdobu sítě Facebook zvanou Vkontakte. Durov ale začal být k režimu kritický poté, co se Kreml rozhodl Vkontakte cenzurovat - a vytvořil novou platformu, která měla být vůči zájmům režimu imunní. Telegram nyní provozuje z Dubaje a měsíčně ho prý po celém světě používá přibližně půl miliardy uživatelů. Velká část lidí ovšem pouze coby messenger, protože zprávy na této síti jsou šifrované a chráněné před zneužitím třetími stranami.

Telegram ale zároveň funguje i jako sociální síť. Podobně jako na YouTube tu mají své kanály novinářské hvězdy, opoziční postavy žijící v exilu a známé osobnosti. Na rozdíl od YouTube slouží telegramové kanály častěji ke sdílení textů, ale videa tu jde postovat také. Možnost oslovit přímo ruské publikum tu využívá třeba ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který má velmi aktivní profil.

Orwellovi blíž

Při pohledu na možnosti, které skýtá YouTube a Telegram lze namítnout, že v Rusku stále existuje relativně snadná cesta k necenzurovaným zprávám. Má to ale jeden háček. Aby si člověk zařídil VPN, našel si na YouTube či na Telegramu ty správné tvůrce obsahu a jejich kanály, musí vynaložit určité úsilí. Už jen zorientování na těchto platformách zabere hodně času. A to vše je ochotný podstoupit pouze člověk, který má základní pochybnost o tom, co je mu předkládáno ve všeobecně dostupných médiích. Tedy především ve státem řízené televizi, která neustále opakuje, že na Ukrajině jsou nacisté a Ruská armáda přijela zemi od nich osvobodit. A kolik takových pochybujících lidí v Rusku je?

Skupina nezávislých sociologů během první půlky března pro Rádio Svobodná Evropa uspořádala průzkum, ve kterém se Rusů mimo jiné ptali, odkud čerpají zprávy o válce na Ukrajině. Výsledky nejsou příliš povzbudivé: YouTube používá jako zdroj zpráv 11 procent lidí, Telegram 7 procent. VPN používá jen asi 5 procent lidí. Naopak tři čtvrtiny respondentů dostávají zprávy z televize a pětina z rozhlasu. Průzkum také ukázal, že 71 procent Rusů invazi na Ukrajinu podporuje, přičemž podpora byla nejvyšší právě u lidí, kteří zprávy o ní získávají z televize.

Je samozřejmě možné namítnout, že respondenti jakéhokoli průzkumu jsou v Rusku ovlivnění strachem z možného trestu. Objevují se tak optimistické indicie, podle kterých by skutečný počet lidí používajících VPN mohl být mnohem větší – řada poskytovatelů této technologie během března informovala o tom, že zájem o jejich služby v Rusku roste o stovky procent.

Přesto je na místě spíše skepse. Průzkum zveřejněný Rádiem Svobodná Evropa nebyl jediný, který ukázal, že přibližně dvě třetiny Rusů invazi schvalují – k podobným číslům došlo hned několik dalších šetření. A také v těchto průzkumech se ukazovala jasná souvislost mezi podporou invaze a sledováním státní televize.

Celkový obraz tedy do velké míry ukazuje Putinovo Rusko jako do sebe uzavřený svět - většina obyvatel je v něm spokojena se státní propagandou, která lidem o dění doma i ve světě podává zcela pokřivený obraz. V tomto ohledu je Rusko Orwellovu románu 1984 blíže, než by se mohlo zdát ze sledování kritických videí na Telegramu nebo na YouTube.