Izrael: společně ve válce

Karel Cudlín fotografuje v Izraeli opakovaně už tři desítky let. Když letos židovský stát zažil na počátku října největší pogrom od druhé světové války, cítil potřebu vyrazit tam znovu. Projevit solidaritu, zachytit historický okamžik i zcela konkrétně nabídnout pomocnou ruku. V Tel Avivu a v oblastech na jihu země, na dohled od bojiště v Gaze, nalezl zemi, která odložila hluboké vnitřní spory, spojila se a doufá. Minimálně ve šťastný konec pro stovky svých krajanů, kteří byli odvlečeni do Gazy a ve velké většině stále zůstávají v rukou únosců – navzdory prvním vlnám propouštění rukojmích a přechodnému příměří.

„Převažující emocí v těchto dnech je rozhodně solidarita,“ hlásí Cudlín. Izraelci čekají na návrat unesených, zároveň se starají o své krajany, kteří museli uprchnout z osad a kibuců na jihu, které čelily útoku Hamásu, ale také ze severu země ostřelovaného raketami hnutí Hizballáh. „Atmosféra je dojemná, do ulic se pomalu vrací život, lidé těžké chvíle prožívají spolu. Naslouchají traumatizovaným obětem, vyjadřují svou podporu vojákům, kteří chodí po ulicích, doufají,“ popisuje fotograf. 

A také vyrážejí z města na pomoc do míst, kde se po útoku obrátil život vzhůru nohama. Dobrovolníci, třeba i z řad zaměstnanců české ambasády, tam zajíždějí pomáhat na farmách, jejichž majitelé přišli o život či byli odvlečeni. V těchto částech je válka vidět i slyšet: nad hlavou duní letadla, země se otřásá vzdálenými výbuchy, nad obzorem je vidět dým. Nic neskončilo a hned tak neskončí, tragédie stále pokračuje – a lidé se s ní učí žít.