Ivan Bartoš nasušil houby, zrestartoval a vyráží do politického boje

„Hlavně ať to nevypadá moc státotvorně, z toho už jsem vyrostl,“ pokřikuje směrem k fotografovi u schodů pod Karlovým mostem bývalý dlouholetý šéf Pirátské strany Ivan Bartoš. Je oblečený v černé bundě do pasu, dlouhé dredy mu vyčuhují zpod kšiltovky s logem nezávislé módní značky Alien DNA sídlící na Žižkově.  

Na první pohled by člověk neřekl, že byl ještě loni na podzim vicepremiérem pro digitalizaci a ministrem pro místní rozvoj ve vládě Petra Fialy (ODS). Tohle působení ale po třech letech skončilo neslavně, když mu dal premiér loni 24. září po telefonu „památného“ padáka kvůli „nezvládnuté digitalizaci stavebního řízení“, která byla kritizována. Piráti následně hned Fialu i celou ODS ostře zkritizovali a krizový týden zakončili tím, že si na fóru odhlasovali odchod z vlády. Čímž kromě kritiky „nedospělých způsobů“ vyvolali znovu debaty o svém politickém zakotvení, ideové rozpolcenosti i přeměně někdejší protestní strany v součást establishmentu.   

Každopádně sám Bartoš – který rezignoval také na post předsedy – na konci vládního angažmá působil vyčerpaně. Popisuje, že vážil 58 kilo a pil deset káv denně. Věděl, že potřebuje vypnout, a odjel tak do Orlických hor. Četl a sbíral houby, které sice nejí, ale po večerech je dával sušit. „Po dvou týdnech jsem se vrátil a nějak všechno přeskládal s ohledem na to, co bych chtěl dotáhnout v tomhle volebním období,“ popisuje proces, jímž se po neúspěchu dokázal „zrestartovat do funkčního Ivana Bartoše“.  

Teď, pět měsíců po konci ve funkcích, bývalý místopředseda vlády vypadá, že je plný energie a vrátil se mu drive. Přibral osm kilo, což je vidět na první pohled, a s kofeinem prý úplně přestal. „Najednou jsou ty dny úplně suprově dlouhé, na tom kafi to letí… Přijde mi, že toho paradoxně člověk daleko víc stíhá. Ve vládě to moc nešlo, dělal jsem třeba čtyřicet rozhodnutí denně,“ vysvětluje.  

Jako jednu z priorit, kterou prosazoval už na ministerstvu a teď se jí znovu věnuje, zmiňuje zákon, který má statisícům lidí pomoci řešit problémy s bydlením. Ve sněmovně se ho teď chystá prosadit Bartošův nástupce Petr Kulhánek z hnutí STAN. Taky mluví o tom, že má teď víc času na rodinu a věci, které ho baví: po večerech hraje jako DJ a zkouší s kapelou. „Máme holandského bubeníka a chceme si lupnout šest písniček na mé březnové oslavě narozenin,“ plánuje čtyřiačtyřicetiletý politik, který vedl Piráty s dvouletou přestávkou od roku 2009.  

Vstříc volbám

K vládnímu nezdaru ani k tomu, jak Piráti pod jeho vedením loni neuspěli v evropských ani krajských a senátních volbách, už se „restartovaný Bartoš“ nechce vracet – a při otázkách na digitalizaci nebudí dojem, že by si připustil významnější pochybení. Nemluví ale ani o tom, jestli takhle chyba nejmenší koaliční strany přišla někomu vhod. Účast ve Fialově kabinetu označuje za „zkoušku ohněm“, ale rozhodně to podle něj nebylo promarněné období – a věří, že se z něj Piráti poučí.  

Což ilustruje na tom, jak nový předseda, exprimátor a nyní pražský radní Zdeněk Hřib, prosadil změny stanov – omezil pravomoci pirátského fóra, kde strana mimo jiné hlasuje o důležitých věcech; část lidí ho vnímala jako základ vnitrostranické demokracie, část měla naopak pocit, že znemožňovalo akceschopnost a přitahovalo mediální problémy. Stejně tak Hřib mluví o tom, že chce, aby se strana posunula do politického středu.  

To všechno přineslo i odchod některých lidí, Piráty opustil například někdejší europoslanec Marcel Kolaja nebo Jana Michailidu. „Chápu to. Kdybych nesouzněl s tím, jaký je směr strany, a cítil se být pozicí někde jinde, taky bych musel odejít. Osobností, které odešly, byly třeba dvě desítky, nemám to přesně spočítané. Ale povedlo se nám nalákat nové lidi. Když máte sedmnáct procent v průzkumech, žene se k vám spousta nováčků. Ale nejvíc si cením těch, co se hlásí, když máte pět až sedm procent,“ naráží na to, jak se Pirátům aktuálně daří v různých volebních modelech. 

Přestože se pohybují okolo hranice nutné pro vstup do sněmovny, bývalý předseda věří, že ve volbách nakonec uspějí, a vtipkuje o tom, že pokud se do dolní komory dostanou, nemůže to dopadnout o moc hůř než před čtyřmi lety, kdy kandidovali společně s hnutím STAN, ale příznivci Starostů je vykroužkovali a ve sněmovně měli nakonec jen čtyři reprezentanty – kromě něj ještě Olgu Richterovou, Kláru Kocmanovou a Jakuba Michálka.  

K tomu, aby to tentokrát dopadlo lépe, má posloužit i Bartošova znovunabytá energie. Plánuje se aktivně zapojit do kampaně, kde chce dál prosazovat zmíněné dostupné bydlení, a pomoct straně v tom, aby svoje experty – například ekonoma Libora Duška – dostala do povědomí široké veřejnosti. Konkrétní věci k předvolebnímu tažení však zatím říct nechce, už teď ale ví, že nepojede „antibabiše“: „Vystupujeme proti nepravostem a korupci a snažíme se maximálně dodat to, co máme v našich programech a cílech.“  

Sám by rád kandidoval na severu, buď v Ústeckém, nebo v Libereckém kraji. „První kampaň Pirátů od vzniku strany, kde jsme tehdy měli asi 0,3 procenta, jsem vedl v Libereckém kraji. Nejsem takový politický turista, že bych šel třeba do Českých Budějovic. Jestli mám k něčemu vztah, je to Liberecký kraj, kde jsem se narodil a žil osmnáct let, k Praze, kde žiju většinu svého dospělého života, nebo k Ústí, což je kolébka Pirátů,“ dává nahlédnout do toho, jak o kandidatuře přemýšlí. 

Předseda a expředseda

Složení krajských kandidátek budou nicméně Piráti řešit až později, teď se soustředí na volbu celorepublikového lídra, která proběhne v sobotu ve Zlíně. Rozhoduje se mezi šéfem strany Hřibem a kladenskou senátorkou Adélou Šípovou. Bartoš mezi nimi podle svých slov nemá favorita, protože „jsou to dva kvalitní kandidáti“. Je ale rád, že Hřib – který v předsednických volbách porazil Lukáše Wagenknechta – nakonec v lednu přijal nominaci a bude do sněmovny kandidovat.  

Vztah mezi starým a novým předsedou, jenž do strany vstoupil v roce 2013, podle Bartoše funguje dobře, přestože jsou ve spoustě věcí odlišní. „Myslím si, že je z pražské politiky, která je často i drsnější než ta celostátní, otřelejší a omlácenější. Může to působit arogantně, ale on se zkrátka nebojí vyvolat konflikt, když je to potřeba. A je spousta hladin, kde si spolu rozumíme. Je to člověk, se kterým si dokážu představit jet na dovolenou,“ říká. Spory spolu měli hlavně v době, kdy byl ministrem, jenž řešil legislativu pro celou republiku, a Hřib pražským primátorem. „Šlo o oblasti stavebních předpisů, kde jsme městům dávali práva na řešení dalších inženýrských sítí včetně výsadby stromů,“ přibližuje. 

S propagací, kterou současný šéf Pirátů rozjíždí na sociálních sítích, přesto Bartoš úplně nesouzní. V nejnovějším videu Hřib symbolicky seká umělou ruku simulující zdviženou pravici Filipa Turka, europoslance za Motoristy sobě. „Asi bych to nenazýval kampaní. Zdeněk měl vždycky silnou videoprezentaci a tohle je věc vkusu. Když já dělám nějaký videoobsah, a nedělám ho zase tak často, komunikuji trochu jinak, ale pokud chcete zaujmout, musí tam jistá kontroverze být,“ myslí si poslanec.

A jeho spolustraníci mají radost, že to po neúspěchu nezabalil. Podle Ondřeje Vykoukala, který je zastupitelem na Praze 6, pomůže jeho kandidatura k tomu, že se Piráti nakonec navzdory průzkumům do sněmovny dostanou. „Směřujeme k dobrému výsledku. Jsem rád, že bude kandidovat. I když už není předseda, je to pořád jedna z nejvýraznějších tváří Pirátů a vždycky bude otec zakladatel,“ hodnotí Bartošovo rozhodnutí. A za důkaz jeho charakteru považuje, že po odchodu z funkce předsedy stranu neopustil a nehází jí klacky pod nohy.  

„Nejsme v osobním kontaktu, ale vnímám, že si po odchodu z vlády a vedení strany po mnoha letech odpočinul. Vidím tu znovuobjevenou energii a chuť do toho jít třeba jako v roce 2017,“ připomíná sněmovní volby, v nichž Piráti skončili na třetím místě se ziskem přes deset procent hlasů a dvaadvaceti poslaneckých mandátů.  

Také jediná pirátská europoslankyně Markéta Gregorová je ráda, že bude znovu kandidovat.  Zároveň dodává, že Bartoš sice je nejznámější tvář, ale hlavní pozornost bude strana marketingově směřovat k nově zvolenému volebnímu lídrovi – tedy Šípové, nebo Hřibovi. „A rozhodně si nemyslím, že hrozí, že by je Ivan Bartoš zastínil, protože volební manažer i všichni ostatní budou s touhle tváří počítat,“ říká Gregorová. Bartoš nicméně podle ní může v jednom ze zmíněných krajů „pomoct vytáhnout lokální Piráty na jedno, dvě, tři křesla, podle toho, jaký bude výsledek“.  

„Centrování“, o kterém mluví nový předseda Hřib, je přitom podle ní spíš marketingovým nástrojem: program strany se podle ní radikálně nemění a neznamená to, že Piráti nemají levicové voliče. „Program zůstává rozkročený napříč politickým spektrem a není čistě středový. Z pravice si bere důraz na soukromí, z levice zase sociální politiku. Ale víme, že na politickém spektru je velká část voličů, které považujeme za středové a kteří se cítí, že nemají koho volit,“ přibližuje strategii Gregorová. Otázkou ovšem podle ní je, jestli v téhle skupině pak nebude velký přetlak. 

I zmíněná Jana Michailidu, která Piráty po dvanácti letech opustila bezprostředně po Hřibově zvolení, to vidí jako strategii a zároveň je k ní mnohem skeptičtější. „Už od roku 2017 byla snaha vystupovat středově nebo středopravě a vždycky se to týkalo víceméně mediální komunikace, ne změn programu. Myslím si, že jde spíš o prezentaci, kdy Zdeněk Hřib řekl, že se chtějí vycentrovat a zaměřovat na ekonomická témata, což mi zatím v mediální komunikaci ani nepřijde,“ míní bývalá místopředsedkyně strany s tím, že tenhle směr na voliče fungovat nebude.  

„Piráti operují se šibeničním rozpočtem. Nemají na to cpát do marketingu takové peníze jako ostatní strany ve středu. A tvářit se jako středová strana s tím, že nemám ani na to oblepit svými ksichty republiku… I kdybych pracovala v korporátu, tak mi přijde, že tohle není dobrý byznys plán,“ doplňuje a rozhodnutí odejít prý v žádném případě nelituje. 

Zase ti stejní lidé…

Kdyby se Bartoš mohl vrátit do roku 2021, kdy se Piráti přidali k vládě, rozhodoval by se prý stejně. „Nemám rád oportunisty, kteří dělají, co je pro ně v danou chvíli pohodlné. Účast v té vládě má jedno negativum: když chcete udělat velkou reformu, většinou to znamená, že v další vládě už nebudete. O tom, že do koalice půjdeme, rozhodli Piráti a já jsem nakonec rád,“ připomíná, jak si po neshodách uvnitř strany nakonec odhlasovali účast ve Fialově kabinetu, jehož součástí chtěl být od začátku jejich tehdejší koaliční partner STAN. A vyjmenovává věci, které by bez nich nebyly. Mezi nimi i několik protikorupčních zákonů, jako jsou třeba nová pravidla lobbingu, která mají dát řád nejasně vymezenému oboru, jenž je často brán za symbol korupce.

 Na to, zda by si měli Piráti zopakovat vládnutí i nyní, pokud by to výsledky nabízely, ale Bartoš odpověď nemá. Uvidí se po volbách, říká jen a znovu v tomhle kontextu připomíná, že se Pirátská strana změnila, musí se poučit a příště „hrát výrazně tvrději“. Změny by pak chtěl také od případných koaličních partnerů. S prací ani erudicí některých bývalých vládních kolegů rozhodně spokojený nebyl.

„Když se ale podívám, jak vznikají kandidátky, tak jsou to zase ti stejní lidé – třeba ministr spravedlnosti Pavel Blažek nebo ministr financí Zbyněk Stanjura, jehož podíl na nerůstu České republiky je velmi výrazný. Politika má být založená na datech, na faktech,“ připomíná exministr pirátskou mantru.  

Na dotaz, jestli se současná vláda podle dat rozhoduje, uvádí příklad: „Když jsme řešili transformaci České pošty, byl empirický vstup řady ministrů, že si objednali balík, a ten jim přišel pozdě. Ale na základě vlastní zkušenosti nemůžete řešit celostátní politiku. Dokud se tohle nezmění, tak se s těmi lidmi spolupracovat úplně nedá.“