FoxNews a Donald Trump mladší: Tohle zašlo příliš daleko

Před rokem, 6. ledna 2021, blikaly na mobilním telefonu šéfa kanceláře tehdejšího amerického prezidenta Trumpa následující esemesky: „Hej, Marku, prezident musí říct lidem na Kapitolu, aby šli domů. Tohle ubližuje nám všem. Ničí si vlastní odkaz.“ - „Prosím tě, přinuť ho vystoupit v televizi. Ničíte všechno, čeho jste dosáhli.“ - „Mohl by udělat prohlášení? Řekněte lidem, ať opustí Kapitol.“

Citované zprávy nejsou voláním o pomoc z nitra budovy amerického Kongresu, kde se zákonodárci obou stran obávali nejhoršího, jelikož budovu právě brali útokem prezidentovi stoupenci. Na mobil Marka Meadowse je před rokem zasílaly rozrušené televizní hvězdy protrumpovské stanice FoxNews.

První citovaná sms odešla z telefonu konzervativní komentátorky Laury Ingraham, která přitom jenom o něco málo později z obrazovky vysvětlovala divákům, že násilný útok na symbol americké demokracie provedli „lidé, kteří jsou v přímém rozporu s hnutím MAGA“ (zkratka pro Trumpovo heslo Ať je Amerika zase velká). Dav byl podle jejího vystoupení záměrně podněcován členy radikálně levicové Antify.

Druhou esemesku poslal moderátor ranního show Brian Kilmeade, třetí dokonce největší hvězda FoxNews Sean Hannity, který - jak se dnes zpětně ukazuje - fungoval nejen jako komentátor amerického dění, ale také jako neformální poradce prezidenta. Hannity právě v uplynulých dnech dostal od vyšetřující komise amerického Kongresu pozvánku k neformální rozmluvě, aby vysvětlil, co vlastně o celém útoku na Kongres věděl a kdy. Z další komunikace, jejíž záznamy šéf Trumpovy kanceláře předal na podzim vyšetřovatelům, totiž vyplývá, že se tento prezidentův důvěrník neblahých událostí obával již ve dnech, jež útoku předcházely.

Na Meadowsův telefon vzrušeně smskoval dokonce i Trumpův syn Donald Trump Jr. I on situaci četl jednoznačně jako incident, který po volební porážce rozpoutali stoupenci jeho otce a který zašel příliš daleko. „Potřebujeme vystoupení z Oválné pracovny. Tohle zašlo příliš daleko a vymklo se to z rukou,“ psal Donald mladší. „Tvrdě na to tlačím, souhlasím,“ odpovídal Meadows.

Donald starší nakonec skutečně vystoupil, jenže mu trvalo tři hodiny, než se k tomu odhodlal. „Jděte domů. Jste mimořádní lidé. Máme vás rádi,“ vzkázal prezident v krátkém vystoupení davu, který právě několik hodin obracel budovu Kongresu vzhůru nohama a vyhrožoval zákonodárcům včetně Trumpova viceprezidenta Mikea Pence oprátkou.

Noční můra

Ve čtvrtek je tomu rok, kdy dav zradikalizovaných stoupenců tehdejšího prezidenta Trumpa prorazil zátarasy a zaútočil proti budově Kongresu. Cílem útoku bylo zastavit a znemožnit proces certifikace výsledků prezidentských voleb, o nichž Donald Trump již měsíce předem tvrdil, že budou zmanipulované. Během týdnů mezi listopadovými volbami a lednovými událostmi prezident a jeho tým neustále stupňoval tvrzení o volebním podvodu, zároveň navzdory všem snahám a slibům nenašel žádný důkaz, jenž by o zmíněném podezření dokázal přesvědčit jakoukoliv státní instituci.

Zastavit oficiální certifikaci byla poslední Trumpova šance a prezidentský tým naložil plnou váhu odpovědnosti právě na bedra tehdejšího viceprezidenta Pence, jenž měl podle jejich názoru možnost formální proces uznání výsledků přerušit. Pence odmítl, ač byl pod silným tlakem. Prezident pak na demonstraci v centru Washingtonu prohlásil, že je zapotřebí „bojovat jako o život, protože když bojovat nebudete, vezmou vám vaši vlastní zemi.“ A již během projevu radikálnější část shromáždění zamířila před budovu Kongresu a začala se dobývat dovnitř.

Jak moc to demonstranti mysleli vážně, vědí především oni sami. Před Kapitolem byly vztyčeny šibenice a dav na adresu viceprezidenta skandoval: „Pověste Mikea.“ Hojně citovaný je „vysvětlující“ videozáznam, který onoho dne nahrály dvě účastnice útoku pro své vlastní děti. „Šly jsme dovnitř a odvedly svůj díl práce. Chtěly jsme střelit Nancy (Pelosi, šéfku demokratických zákonodárců) do toho jejího podělanýho mozku, ale nenašly jsme ji.“ V každém případě viceprezident i s rodinou před rozlíceným davem unikl na přímý rozkaz své ochranky jen o několik sekund. Jiní zákonodárci volali domů rodinám na rozloučenou nebo se společně modlili. Událost si vyžádala přímo a nepřímo pět obětí a stovky zraněných.

Na jednu stranu lze s odstupem říct, že pokus narušit americký demokratický proces skončil fiaskem. Útok vedly dva tisíce nejvášnivějších stoupenců prezidenta a mnozí z nich se na místo sjeli z celých Spojených států, ale ničeho nedosáhli. Přestože Trumpovi trvalo zmíněných několik hodin, než své stoupence „poslal domů“, vzpoura se nerozšířila, voliči poraženého prezidenta nepovstali po celých USA, ke vzbouřencům se nepřidaly ozbrojené složky. Zkrátka vše zůstalo ve formě izolovaného střetu v jedné, byť symbolicky zcela klíčové budově.

Trumpova volební porážka byla certifikována o několik hodin později a 20. ledna byl oficiálně uveden do funkce nový prezident. Kvůli útoku bylo obviněno několik stovek účastníků a někteří z nich už vyfasovali příslušné tresty. Události byly tak odpudivé, že se od exprezidenta distancovali i někteří jeho vlastní zákonodárci. O zděšení v řadách jeho těsných stoupenců nemůže být třeba na základě výše uvedených esemesek pochyb.

Směr diktatura

Útok tak mohl být bodem zlomu, v němž si Amerika uvědomila, že stojí nad propastí, a v posledním okamžiku od jejího okraje kolektivně ucukla. Takové tvrzení by ale bylo příliš optimistické. Je sice pravdou, že Kongres nakonec Bidena potvrdil prezidentem, ale většina republikánů hlasovala proti - a de facto tak potvrdila spiklenecké, nikdy neprokázané teorie o ukradených volbách. Teorie volebního podvodu se od té doby stala mezi republikány standardní interpretací Trumpova pádu a věří jí podle průzkumů zhruba 70 procent jeho voličů. Pro velkou část Ameriky je tak Biden vlastně dodnes nelegitimním prezidentem. Ujišťují je o tom ostatně i lidé jako Sean Hannity, který už se z prvotního šoku zjevně oklepal.

Když se na počátku roku pokusily obě komory Kongresu Donalda Trumpa kvůli podněcování vzpoury podruhé odvolat, zablokovali proces také republikáni. Strana se po prvotním otřesu kolem „svého“ prezidenta semkla, několik „disidentů“ je vytlačeno stranou a postupně opouštějí Kongres. Republikáni jsou dnes jednoznačně stranou Donalda Trumpa a připravují se na příští volby, v nichž se už nic podobného - tedy v jejich očích další podvodné vítězství demokratů - nesmí opakovat. Není třeba zdůrazňovat, že u demokratů je atmosféra zrcadlově opačná a průnik obou světů se rok po útoku zdá být nepředstavitelný.

Ve čtvrtek vystoupí Joe Biden a podle předběžných informací své mluvčí „nazve věci pravými jmény“, tedy označí exprezidenta Trumpa za podněcovatele útoku, jehož cílem bylo rozbít americký demokratický proces. Donald Trump vystoupí za několik dní na jednom ze svých pravidelných mítinků a bude tvrdit pravý opak. Ve Spojených státech se mluví o nutnosti ústavních změn, jež by zablokovanou politickou scénu dokázaly reformovat, ale málokdo si umí představit, že by se něco takového v dnešní situaci mohlo uskutečnit. Mnohem častější jsou články a úvahy o tom, že se země řítí k pokusu o nastolení jakési republikánské diktatury, ne-li přímo do občanské války.

Podobné obavy se samozřejmě mohou s odstupem času ukázat jako liché a Amerika jako země, která dokáže včas zatáhnout za záchrannou brzdu. Rok po násilných událostech v centru nejdůležitější světové demokracie je ale férové říct, že atmosféra na opačné straně Atlantiku je pochmurná a nijak se nelepší. Že Američané promarnili výjimečnou příležitost přetavit krizi v katarzi a procitnout z tísnivé noční můry.