Česko Polkám s interrupcemi nepomůže

Krystyna Kacpura se v telefonu omlouvá za nakřáplý hlas. Ředitelka Federace pro ženy a plánované rodičovství ochraptěla kvůli stovkám telefonátů, které poslední dny vyřizuje ve varšavském ústředí této přední polské neziskové organizace. „Jsou to nejhorší dny za třicet let, co ve federaci pracuji. A strašné časy pro polské ženy,“ říká. Na podpůrnou linku volají vystresované, často plačící ženy, na které dopadá zpřísnění potratové politiky. Nově totiž není možné podstoupit umělé přerušení těhotenství z důvodu vývojové vady plodu, což byla doposud hlavní příčina u 97 procent interrupcí v Polsku.

„V noci na 28. ledna, kdy rozhodnutí soudu vstoupilo v platnost, nám volaly ženy, které už byly přijaty do nemocnice a čekaly tam na zákrok. Lékaři jim ho z obavy před následky nechtěli provést, ony ale odmítaly z nemocnice odejít,“ říká ředitelka a dodává, že jde často o případy s velmi vážným poškozením plodu, kde dítě nemá po porodu naději na dlouhé přežití – pokud se ho podaří donosit. Volají i ženy v raném stádiu těhotenství, a dokonce i ženy, které nejsou těhotné, ale bojí se. Na linku se obracejí rovněž lékaři, kteří si nejsou jisti, jak v nových podmínkách postupovat: když už je zákrok, který se skládá z několika kroků, rozběhnutý, mohou ho dokončit?

Řada žen pak řeší, za jakých podmínek je možné vycestovat do zahraničí – a v případě Česka pro ně ve federaci nemají moc dobré zprávy. „Několik našich klientek zjišťovalo, jestli mohou přijet na interrupci do Česka, zejména ženy z oblastí u hranic. Byly odmítnuty,“ říká Krystyna Kacpura. „Je to velká škoda, Česko je mnohem blíž než třeba Nizozemsko, finančně i jinak by to bylo pro Polky výhodnější.“

Situaci v Česku pro ně byla dlouho nejasná - a nyní ji ještě zkomplikoval posun v postoji vlády, která se přiklání na stranu zdravotnických zařízení, jež Polky odmítají. Na rozdíl třeba od vlády švédské nebo dánské, která Polkám plánuje interrupce i hradit. „Česká vláda je solidární s polskou vládou, ne s polskými ženami,“ myslí si Kacpura.

Možné právní riziko

Na konci ledna vstoupilo v Polsku v platnost říjnové rozhodnutí tamního Ústavního soudu, který na pokyn šéfa strany Právo a spravedlnost a reálného vládce země Jaroslawa Kaczyńského zpřísnil už tak velmi tvrdou potratovou politiku země. Jak už bylo řečeno, do kategorie nelegální přesunul soud také umělé ukončení těhotenství z důvody vývojové vady plodu, a zúžil tak možnost polských žen podstoupit interrupci de facto pouze na případy, kdy je těhotenství následkem znásilnění. A tím de facto znemožnil legální interrupce.

Hned po soudním výroku se zintenzivnila nebo rozjela pomoc polským ženám tak, aby mohly zákrok podstoupit v jiných zemích. V Česku v listopadu vznikla iniciativa skupiny polských a českých žen Ciocia Czesia (Teta Czesia), která si stejně jako podobné organizace v Německu nebo Rakousku dala za cíl vybudovat pomocnou síť pro Polky, které se doma ocitly v tíživé situaci a chtěly by interrupci podstoupit v Česku.

Hned zkraje ovšem aktivistky narazily na problém s nejednoznačným výkladem tuzemských zákonů upravujících umělé přerušení těhotenství pro cizinky, který se v Česku řeší už řadu let. Podle platného zákona z roku 1986 lze zákrok cizinkám provést pouze tehdy, pokud mají na českém území trvalý pobyt. Tento výklad podporuje kupříkladu Česká lékařská komora, která navíc varuje zdravotnická zařízení, že pokud toto doporučení neposlechnou, ocitají se v „možném právním riziku“. (Nikdo ze zainteresovaných nicméně neví o tom, že by soudní spor tohoto typu proběhnul, takže varování je zatím teoretické.)

Jiný pohled zastávalo ministerstvo zdravotnictví: argumentovalo tím, že zákon z roku 1986 doplnila vyhláška, která udělovala výjimku cizinkám, jež mají „povolení k pobytu pro cizince podle zvláštních předpisů, popřípadě mezistátních dohod“. Touto mezistátní dohodou je podle ministerstva i právníků specializujících se na zdravotní a unijní právo také Smlouva o fungování Evropské unie – ta upravuje podmínky, za kterých mohou občané EU v členských státech pobývat - a rovněž evropská směrnice o přeshraniční zdravotní péči, jež garantuje „zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti“.

Jinými slovy - členství v EU a evropské předpisy Polkám i jiným občankám Unie zaručují stejné právo na umělé přerušení těhotenství, jako mají Češky, a mohou v zemi kvůli zákroku pobýt jen několik dní. Tento pohled v pak reakci na dopis pirátského poslance Františka Kopřivy podpořil i premiér Andrej Babiš (ANO).

Není možné

To se ovšem změnilo, jak vyplývá z dopisu, který napsal ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) právě pirátskému poslanci Kopřivovi, který požádal o vyjasnění věci. Blatný rekapituluje právní situaci kolem interrupcí, upozorňuje však, že podle trestního zákoníku je interrupce provedená „jinak než způsobem přípustným podle zákona o umělém přerušení těhotenství“ trestným činem. A hrozí za něj zákaz činnosti nebo trest odnětí svobody na jeden rok až pět let (na dva až osm v případě pacientech pod 18 let nebo pokud by se tak dělo opakovaně).

"Předpokládáme tedy, že případné provedení potratu cizince, která v ČR bude trávit jen jeden den nebo několik dní, by mohlo naplnit výše uvedenou skutkovou podstatu. I příprava je v tomto případě trestná,“ píše ministr a shrnuje, že není umělé přerušení těhotenství cizince „možné provést v souladu s platnými právními předpisy v rámci turistického pobytu, např. několikadenní dovolené“.

Kopřivu změna v postoji ministerstva zdravotnictví překvapila. „Je to zvláštní, chápu to tak, že se k té otázce nechtějí jednoznačně vyjádřit a nechtějí dát jasné stanovisko,“ říká s tím, že obrat v pohledu české vlády mu Blatný dál nevysvětlil. Nevysvětluje ho ani autor dosud platného výkladu ministerstva zdravotnictví, náměstek ministra zdravotnictví pro legislativu Radek Policar, který nereagoval na zaslaný email.

Podle mluvčí ministerstva zdravotnictví Barbory Peterové nejde o změnu postoje, jako spíše o upozornění na „možná úskalí, která mohou nastat“. „Naše vyjádření v podstatě ani nemůže být jiné, dokud nebudou novelizovány příslušné právní předpisy, což se předpokládá až v dalším volebním období,“ píše v mailu.

Jenže s tím nesouhlasí právníci, kteří dosud výklad ministerstva zdravotnictví podporovali: vidí zde jasný posun a stanovisko ministra Blatného považují za nové. Rozporují rovněž citovaný odkaz na trestní zákoník. „Můj osobní názor je opačný,“ píše v mailu Barbora Vráblová z právní kanceláře Holubová advokáti, která se specializuje na oblast medicínského práva. „Nemyslím si, že by citovanou formulací použitou k vymezení skutkové podstaty tohoto trestného činu bylo myšleno provedení umělého přerušení těhotenství v rozporu s jakýmkoliv ustanovením zákona.“

Podle Vráblové míří trestní zákoník specificky na postupy, které odporují lékařským standardům: tedy lékařem bez příslušného vybavení, nepovolenou technikou či po dvanáctém týdnu těhotenství, když pro přerušení nejsou zdravotní důvody. „Tyto situace zmiňuje i komentářová literatura, o kterou se lze podpůrně opřít,“ doplňuje.  Zároveň upozorňuje, že dokud nějaký případ nedospěje k soudu, bude situace nadále nejasná. Ministerstvo zdravotnictví chystá novelizaci zmiňovaného zákona z roku 1986, ale nejdříve v roce 2022.

Z toho důvodu se situace Vráblová společně s kolegyněmi ze spolku MedLaw sdružujícího právničky specializující se na medicínské právo, s právničkou zaměřenou na právo EU Michaelou Tejmlovou a Katarzynou Byrtek z iniciativy Ciocia Czesia chystají obrátit dopisem na veřejného ochránce práv a Evropskou komisi. A to s otázkou, zda tuzemská úprava není diskriminační a v rozporu s evropskou regulací.

Někde ano, spíše ne

 Nejednoznačná právní úprava se podobně nejednoznačně projevuje v praxi. Zatímco Krystyna Kacpura z Federace pro ženy a plánované rodičovství zmiňuje zkušenost polských žen, které v Česku s žádostí o interrupci neuspěly, z jiných zdrojů víme, že některé naopak zákrok podstoupily. Od konce loňského listopadu, kdy se Ciocia Czesia naplno rozjela, vyřídily členky kolektivu zhruba stovku žádostí o pomoc nejrůznějšího druhu, zejména o informace. Celkem patnáct žen pak za tu dobu do Česka z Polska na interrupci dorazilo.

Možnosti ovšem nejsou příliš široké: aktivistky Ciocia Czesia zmapovaly ochotu tuzemských zdravotnictvích zařízení zákrok Polkám poskytnout a objevily jednu vstřícnou soukromou kliniku a jednu nemocnici. S dalším zdravotnickým zařízením dál vyjednávají a mapují situaci na Slovensku.

Zmatek přitom nepanuje jen u legislativy týkající se občanek EU, ale také u žen ze zemí mimo Unii, přičemž i pro ně platí, že by měly mít v Česku trvalý pobyt, a navíc se na ně logicky nevztahuje evropské právo.

Jak ale vyplývá z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) prezentovaných na semináři pořádaném předloni v prosinci na ministerstvu zdravotnictví na téma zdravotní péče pro cizince, na interrupce chodí v Česku také cizinky z mimounijních zemí, které zde trvalý pobyt nemají a pobývají v zemi jen krátkodobě. Ve sledovaném období (2009–2018) kolem 150 ročně, nejvíc – 172 – pak v roce 2016.

Otázku řeší také organizace pracující s migranty ze zemí mimo EU. „Naše zkušenost je spíše taková, že cizinky, které v Česku dlouhodobě studují nebo pracují, jsou odmítány,“ říká Elena Tulupova, zdravotnická expertka Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR. „Přitom máme za to, že právě těmto ženám by měly být interrupce umožněny.“