Zahájil Fiala konec zlaté éry?

Politici musejí hrát s kartami, které dostaly rozdány. A to od voličů, ale i rodičů či získaného vzdělání. Někdo má charisma, kouzlo, jež otvírá lidská srdce. Ti, kteří disponují tímto darem, to mají bezesporu snazší. Kdo naděleno nedostal, musí využít to, co má. Petr Fiala nevyvolává v lidech nadšené emoce, neumí burcovat ani strašit. Pochopil to a našel si v tom výhodu: svou „nudnost“ proměnil v klid, obraz rozvážného člověka, který nepodléhá emocím. Je to těžká disciplína, protože se brzy okouká a slušnost může být vnímána jako slabost. 

O to důležitější je nesejít z vytyčené cesty. Když v panice svůj styl opustíte – jako to udělal Petr Fiala v případě Ivana Bartoše – a zachováte se zcela opačně, nepůsobí to jako zrození silného hráče, ale naopak slabého. Řadu lidí obrat „probudí ze snu“, vidí najednou o to víc neřešené problémy a vkrádá se jim otázka: Proč se razantně postupuje jen u toho nejslabšího? 

 To je ale hodnocení, které se bude lišit podle preferencí. Dejme ho nyní stranou. Co fakticky Fialův ne zcela srozumitelný krok přinesl? Jsou přínosy pro vládu a koncept premiérovy politiky skutečně vyšší než ztráty?  

Zachovat si tvář

Už delší čas průzkumy veřejného mínění i výsledky voleb ukazují, že vládní strany slábnou. Při většině neformálních debat s představiteli stran, co s tím budou dělat, novináři slyšeli přímo či nepřímo řečeno: pokud lidé nebudou chtít Babiše, musí volit nás.

Komukoli, kdo není uvnitř vládních stran, to znělo naivně. Respektive ano, pro pevná jádra stran to platí. O dobrém výsledku ale rozhodují ti „nepevní“ voliči. A je třeba říct, že Babiš mnoho lidí neděsí. Ukázaly to už několikeré volby. Vzhledem k jeho politice a názorům je to smutná zpráva, ovšem to na skutečnosti nic nemění. 

Pro část veřejnosti, která nefandí Babišovi, byla dnešní koalice naplněním naděje, že „my jsme jiní“. Tedy že vládní strany, jakkoli se názorově v mnoha ohledech liší, jsou schopny překonat neshody, aby vznikl projekt spojující liberální i konzervativní proudy za účelem udržení demokratické, prozápadní, nepopulistické cesty.  

Tohle „poslání“ bylo nejsilnějším argumentem pro uklidnění mysli, že se věcně spousta věcí nedařila a nedaří. Nemáme výrazně úsporný rozpočet, klíčovým ministerstvům školství a zdravotnictví se nepodařilo posunout kupředu atd.