Ve stínu Babišových dotací roste mnohem větší riziko

Andrej Babiš bohužel určuje do velké míry veřejnou agendu této země. Agrofert, zaparkovaný ve svěřeneckém fondu, je největším tuzemským soukromým příjemcem evropských dotací a premiér má na způsob jejich rozdělování přímý vliv. Je stíhán za podezření, že spáchal či organizoval padesátimilionový dotační podvod a jeho politické vystupování - opět do velké míry – působí, že jedním z jeho premiérských zájmů je hlídání a podporování rozkvětu osobního majetku.

Kvůli předsedovi vlády tak veřejnost trochu pozapomněla na fenomén veřejných zakázek a podvody, klientelismus, neférovost a možnou korupci s nimi spojené. Například v roce 2018 (loňský rok ještě není spočítaný) se za státní a komunální veřejné zakázky utratilo podle oficiálního čísla ministerstva pro místní rozvoj 624 miliard korun. Téměř přesně stejnou sumu můžeme čerpat na evropských dotacích – ovšem za sedm let (2014 – 2020). A za tu dobu byly (či letos budou) v Česku zadány veřejné zakázky v hodnotě 3,5 bilionu korun.

A když jsme u Andreje Babiše, v posledních pěti letech čerpal Agrofert dotace ve výši zhruba pěti miliard korun. Pokud jde ovšem o objem zadaných veřejných zakázek, jde o minimálně o dvanáct miliard korun (hlavně v lesích a petrochemickém průmyslu) - zatím to nikdo přesně nespočítal, vycházíme z veřejně dostupných a nekompletních čísel. Pokud jde o střet zájmů, platí pro ministry zákaz čerpání dotací i zákaz účastnit se veřejných zakázek. Ale problém veřejných zakázek je i jinde.

Pokud se letmo podíváme na větší „politické“ kauzy z posledních dvou let, všechny se týkají právě veřejných zakázek. Ministerstvo dopravy a její předražené IT zakázky na prodej dálničních e-známek. Nemluvě o zakázce na mýtné za deset miliard korun, kterou vyšetřuje policie a týká se nejvyšších politických představitelů země. Nejnověji ICT zakázka na ministerstvu práce a sociálních věcí dotýkající se náměstka ministryně. Nebo zakázka ministerstva vnitra na policejní vysílačky za tři miliardy korun, která pro zřejmou nesmyslnost byla zrušena a rovněž ji prověřuje policie.

Ještě důležitější jsou fakta, na něž poukazují účastníci soutěží nebo ti, kteří se jich zkouší účastnit a mají s tím problém, protože se do tendru nedostanou - nebo to nemá smysl. Veřejné zakázky jsou už dnes vypisovány velmi často a velmi sofistikovaně na míru budoucího vítěze (to bylo i dříve, ale daleko primitivněji). Zákon o veřejných zakázkách navíc preferuje v soutěžích jediné hledisko – cenu – a to nutí a zároveň umožňuje vypsat soutěž tak detailně, že vítěz je zasvěceným dopředu jasný. Hlediska jako bezpečnost nebo technologická vyspělost jdou stranou.

V posledních šesti sedmi letech se veřejné zakázky dostaly z veřejného zájmu. Dokázat manipulaci (což může být případ mýtného) nebo zločin (to ukazuje dlouhodobý průběh případu David Rath) je složité a nemá to okamžitý efekt; po letech vypadají případy rozmazaně a nesrozumitelně. A rozmazanosti a nesrozumitelnosti je v našich životech už tak dost, tak proč tam tahat veřejné zakázky.

Veřejné zakázky jsou neprůhledné přes veškerou snahu veřejnosti, médií, policie, státních zástupců, soudů i neziskovek donutit stát a komunál, aby se průběh zakázek otevřel. Budiž, jaksi jsme si na klientelismus a defraudaci zvykli, i na premiéra, který je stíhaný za „krádež veřejných peněz“. Jenže veřejné zakázky se brzy začnou dotýkat do velké míry tuzemské bezpečnosti i ochrany našich osobností. Telekomunikace a kybernetika je propojení, které začne brzy ekonomicky a informačně ovládat velkou část Česka. O jejich kvalitě a bezpečnosti budou rozhodovat veřejné zakázky. Na sítě, informační systémy, klíčové kybernetické uzly, zbraně, nemocnice, na kontrolu a řízení dálnic a železnice.

Nebagatelizujeme tu Babišovy problémy. Pokoušíme se jen říct, že jsou tu mnohem větší komplikace, které by mělo vedení státu včetně premiéra řešit. Ale zdá se, že na ně nestačí; nemá ani zájem, ani představu se jimi zabývat. Přitom jsou z hlediska bezpečnosti země řádově o několik levelů výše než problém dotací a podezřelého premiéra. Jednoduše řečeno, tahle země není připravena chránit své občany a občané nejsou připraveni chránit tuto zemi před skutečným nebezpečím. Tím je riziko, že si do fungování země skrze veřejné zakázky pustíme dravce z Číny, Ruska, Turecka a domácí i zahraniční šejdíře.