Ukrajina do EU? Bez zrušení práva veta to nepůjde, ale premiér Fiala to neříká

Česká vláda ve středu představila priority druhého předsednictví EU - a hned tou první je logicky a nijak překvapivě podpora Ukrajiny. Koalice se chce věnovat zvládnutí uprchlické krize, vojenské pomoci a poválečné obnově země. České předsednictví bude také „působit ve prospěch dosažení konsensu ve věci udělení kandidátského statusu Ukrajině”, píše se v pracovní verzi vládního dokumentu. Jinak řečeno, Česko se chce zasadit o to, aby Ukrajině byla oficiálně přiznána šance stát se jednoho dne členem EU.

Tahle věc se možná vyřeší ještě do startu předsednictví, které začíná 1. července. Tento pátek Evropská komise vydá doporučení, jestli má být Ukrajině - a také Moldavsku a Gruzii - kladně odpovězeno na jejich žádost o udělení kandidátského statusu. A podle dostupných informací to v případě Ukrajiny a Moldavska doporučí (otazníky visí nad Gruzií kvůli vnitřním problémům země). Na konci příštího týdne pak čeká lídry EU debata o Ukrajině a dalších zemích na summitu v Bruselu.

Pokud se tam najde konsensus a vrcholní politici EU přiznají Ukrajině status kandidátské země, česká vláda bude mít o jednu položku na seznamu úkolů méně. Zároveň ale víc: čekala by ji méně titulková,  zato náročnější práce udržet zájem o Ukrajinu v popředí priorit příslušných institucí a týmů.

Udělení kandidátského statusu je symbolicky silná věc pro daný stát, ale samu EU k ničemu nezavazuje. Naopak v dalších fázích, když se porovnává soulad právních řádů a země by měla začít vyjednávat o vstupu podle jednotlivých tematických kapitol, mají státy dost příležitostí celý proces zablokovat. Předejít nebo zabránit tomu bude pak úkol přátel Ukrajiny, mezi které se Česko řadí.

Současná vláda nicméně hned na začátku oslabuje svoji pozici. Podepsala totiž výzvu několika zemí EU proti takzvanému otevírání základní smlouvy, což by mělo vést ke změně vnitřního chodu sedmadvacítky. První výkop k debatě udělal minulý měsíc Emmanuel Macron.

Fialova koalice se podepsala pod argumenty naformulované Švédy, že na pozadí nové války v Evropě, hrozící energetické krize a rostoucího sociálnímu napětí uvnitř řady zemí se nemají národní vlády vyčerpávat debatou o instituční rovnováze a zrušení práva veta v těch nejcitlivějších oblastech zahraniční a bezpečnostní politiky. Tyto debaty jsou vždycky dlouhé, protože de facto určují sílu každé jednotlivé země v EU a jejích možných koalic; ta poslední trvala deset let.

Švédové proto mají pravdu v tom, že na takový „luxus“ teď není pro EU nejvhodnější moment.  Problém ale je, že bez druhého se nestane první. Bez změny samotné Unie – a na prvním místě bez zrušení práva veta - Ukrajina nevstoupí do EU. Švédi to vědí, proto ukrajinskou kandidaturu do EU netlačí. Naopak spolu s Holanďany říkají: Pozor, opatrně, chystáme se otevřít dveře čtyřicetimilionové chudé zemědělské zemi, kde se dvě eura ze tří ztratí.

Česká vláda je víc nad věcí (a také nad peněženkou coby stále čistý příjemce z evropského rozpočtu). Zároveň však říká „ne“ zrušení práva veta - „ne“ změně vnitřních pravidel. Petr Fiala coby teoretik evropské integrace musí vědět, že s tímhle postojem nelze na půdě EU obstát. Kdyby pro nic, tak jen kvůli tomu, jakou zkušenost si západní státy odnášejí s letošním potýkáním se s „Dr. No“ Viktorem Orbánem. Toho zbytek EU nechal vyrůst do současných rozměrů i za aktivní podpory českých politiků (Fialu nevyjímaje) a jejich vzývání práva veta.

Až proto bude český premiér na summitu EU příští týden vyvažovat možný Macronův tlak na „všechno-jen-ne-statut kandidáta” pro Ukrajinu, měl by si dát pozor před podpisem další výzvy proti změně chodu EU. Ukrajinu totiž nedostane do Unie dřív, než padne jednomyslnost v zahraniční politice i jinde.