Srbští studenti ovládají ulice. Mají ale na to ovládnout systém?

Náměstí Slavija v Bělehradě je ve skutečnosti velikým, tříproudovým kruhovým objezdem s majestátní zpívající fontánou uprostřed. V běžném denním provozu na něj vjíždějí auta, autobusy, tramvaje i trolejbusy ze sedmi širokých ulic. Když se zastaví doprava na Slaviji, pocítí to celé dvoumilionové město. A přesně to se teď přes víkend stalo: v sobotu večer tento nesmírně rušný uzel Bělehradu obsadili demonstrující lidé, zabrali kruhový objezd, travnatou plochu kolem fontány, i velkou část sbíhajících se ulic. Realistické odhady jejich počtu se pohybují mezi 270 a 325 tisíci a byl to tím pádem největší protest, jaký Bělehrad pamatuje – předčil dokonce i masové demonstrace, které na počátku tisíciletí svrhly tehdejšího prezidenta Jugoslávie a později odsouzeného válečného zločince Slobodana Miloševiće.

Současné srbské protestní hnutí vzniklo jako reakce na událost z loňského 1. listopadu, kdy se na čerstvě zrekonstruovaném vlakovém nádraží ve městě Novi Sad zřítil mnohatunový betonový přístřešek a zabil patnáct lidí, včetně tří dětí. Dalších několik lidí bylo zraněno. Srbští studenti od té doby pořádají masové protesty a blokády, bojkotují svá vysokoškolská studia a požadují od příslušných orgánů, aby událost prošetřily a viníky potrestaly. Za celé čtyři a půl měsíce to podle nich státní instituce neudělaly (dle studentů chybí například kompletní dokumentace rekonstrukčních prací na novosadském nádraží), protože za vším stojí obludná a všudypřítomná korupce. Srbská vláda tvrdí, že studentské protesty jsou placené ze zahraničí – což je nejen nepodložené, ale ani to nedává příliš velký smysl; prezident Aleksandar Vučić má velmi dobré vztahy jak se západními mocnostmi (a to včetně současné vlády prezidenta Donalda Trumpa), tak s Ruskem i Čínou. Rozsáhlé studentské hnutí je hnáno touhou žít v normální zemi, kde vládne právo a spravedlnost – a jak ukázal i sobotní protest, má velkou společenskou podporu. Nenabízí však (zatím) žádnou politickou alternativu k současné reprezentaci – studenti nemají jasného vůdce a nejsou spjati s žádnou politickou stranou. V tom sice spočívá jejich široká podpora od lidí z celého Srbska, ale ukazuje to také na zřejmý limit demonstrací – totiž na nejasnost toho, co bude po nich.

Za spravedlivé instituce