Srbský premiér rezignoval. Populistický prezident je pro studenty mnohem těžší soupeř

Noc z 27. na 28. ledna 2025 bude zřejmě jednou z těch, které se zapíší do historie Srbska. Celou zemí otřásly masivní protesty. Desítky tisíc lidí blokovaly jednu z hlavních silnic v Bělehradě. Studenti – jako ostatně každý den v posledních několika týdnech – zablokovali vstupy do svých fakult a škol. Protesty vládu obviňují z toho, že je dlouholetým korupčnictvím a nepotismem zodpovědná za smrt 15 lidí, kteří 1. listopadu loňského roku zemřeli ve městě Novi Sad. Zřítil se na ně betonový přístřešek vlakového nádraží, které je součástí nově rekonstruované trati mezi Bělehradem a Budapeští.  

V Novém Sadu stálo už od víkendu před jednou z budov univerzity na stráži několik traktorů, zemědělci se podobně jako další profese přidali k protivládním protestům a chtěli zajistit, aby na demonstranty nikdo neútočil. V posledních dnech totiž agrese vůči protestujícím rostla – do davů najížděla auta, studenti byli napadáni. To se v Novém Sadu zopakovalo právě v noci na úterý – několik mužů tam s baseballovými pálkami na studenty a studentky útočilo, jedna z dívek poté skončila v nemocnici.  

A protože existuje podezření, že útočníci byli mladí členové vládní strany SNS, v úterý dopoledne v reakci na to rezignoval předseda vlády Miloš Vučević a spolu s ním i starosta Nového Sadu, čímž padl celý srbský kabinet. Následující dny ukážou, zda nově jmenovaný premiér nebo premiérka uspěje v sestavení nové vlády, nebo jestli Srbové půjdou k předčasným volbám.

Srbská vláda tvrdí, že rezignací premiéra splnila všechno, co účastníci protestů chtěli. Studenti však v demonstracích hodlají pokračovat dál – dokud nebudou splněny všechny jejich požadavky. Jak Respektu potvrdila členka jedné z organizačních skupin studentů, která má na starosti komunikaci s médii, jejich úsilí nekončí.  

Tím nekončí

První požadavek, který z řad demonstrantů zazněl, bylo úplné zveřejnění stavební dokumentace ohledně rekonstrukce nádraží v Novém Sadu. Pro kontext: rychlodráha mezi Budapeští a Bělehradem je součástí čínské obchodní strategie Nová hedvábná stezka v oblasti západního Balkánu a projekt Maďaři spolu se Srby platili z půjček mimo jiné od čínské Exportní a importní banky. Firmy, které na projektu pracují, jsou rovněž čínské. Co se týče rekonstrukce nádraží v Novém Sadu, tam už je to trochu složitější. Na stavbě se podílelo více firem včetně několika maďarských.  

Třeba společnost Utiber, která úzce spolupracuje s firmami nejbohatšího Maďara Lőrince Mészárose, jenž je jedním z nejbližších spolupracovníků Viktora Orbána. Srbská vláda skutečně od 1. listopadu dle požadavků zveřejnila řadu stran z dokumentace, nicméně podle studentů stavebních fakult tam chybějí zásadní informace, například koncepční řešení a také některé smlouvy a přílohy se subdodavateli. „Stavební kniha a dočasné i dokončené části stavby – nekompletní. Inspekční kniha – není k dispozici. Atestační technická dokumentace – není k dispozici. Geodetické zaměření spodní stavby fasády – není k dispozici,“ vypočítávají studenti a učitelé ze stavebních fakult ty dokumenty, které podle nich chybějí.  

Dalším požadavkem studentů bylo potrestat ty, kteří na ně v průběhu demonstrací a blokád útočili. Těch skutečně přibývá – před dvěma týdny třeba najel jeden muž cíleně do davu studentů v Rooseveltově ulici v Bělehradě a těžce zranil jednu z protestujících studentek. V rychlosti do ní totiž narazil, nabral ji na střechu auta a vezl ji několik metrů, než spadla na zem. Policie ho později zadržela, ale mnoho jiných útočníků zůstává nepotrestáno. Studenti také chtějí, aby státní zastupitelství zrušilo obvinění proti všem studentům a občanům, které policie zatkla během protestu v Novém Sadu 5. listopadu.  

Vysokoškoláci také žádali od vlády navýšení peněz pro univerzity o 20 procent. Vláda v polovině prosince oznámila, že zvýší o pětinu prostředky na materiální náklady vysokých škol – studenti však upozorňují, že se nejedná o navýšení celého rozpočtu. Vláda tak podle nich mystifikuje veřejnost.  

Síla protestů v Srbsku podle všeho souvisí také s tím, že životní standard se postupně snižuje, zemi se dlouhodobě nedaří udržet doma mladé lidi, kteří se za prací a studiem stěhují do zemí Evropské unie. Srbsko má přes velký přísun zahraničního kapitálu jeden z nejnižších HDP na hlavu v Evropě – medián hrubého platu je v Srbsku v přepočtu necelých 17 tisíc korun a v paritě kupní síly zaostává třeba za sousedním Chorvatskem. Dlouholetá vláda proruského prezidenta Vučiće, která spočívá v balancování mezi Západem a Východem, zemi zatím ani nepřiblížila ke vstupu do EU. Naopak v poslední době se poprvé v průzkumech většina Srbů začala klonit k tomu, že do Unie vstoupit nechce.  

Tah volbami  

Výsledkem úterní rezignace premiéra budou s velkou pravděpodobností právě předčasné volby. Ty jsou častým a osvědčeným tahem proruského prezidenta Aleksandara Vučiće, který je přes časté a silné protesty stále nejoblíbenějším politikem v zemi – a jeho strana je velmi pravděpodobně vyhraje i tentokrát. V posledních letech se desítky tisíc Srbů vydaly do ulic hned několikrát: předloni to bylo kvůli dvěma masovým střelbám, během nichž zemřelo 19 lidí, většina z toho dětí.  

Srbská opozice, která protesty organizovala, odpovědnost za tyto tragédie připsala právě vládě a Vučićovi. Předčasné volby, které pak kvůli protestům prezident na podzim vypsal, však opět vyhrála jeho strana. Opozice volby označila za zmanipulované, řadu prohřešků ve volebních místnostech a mimo ně hlásili i mezinárodní pozorovatelé, což vyvolalo další protesty. Přesto se opozice posléze rozhodla vstoupit do parlamentu – s argumentem, že jinak by dala vládní straně bianco šek na rozhodování o Srbsku.  

Důvodů, proč je Vučić tak oblíbený, je mnoho: je to velmi zdatný politik a dokáže skvěle pracovat se svojí imagí. Kdykoli jsou lidé nespokojení a vyrážejí do ulic, dokáže najít obětního beránka, kterým davy uspokojí (ostatně může jím být i odstupující premiér). Případně – jak se ukázalo třeba během protestů za covidu – Vučić ví, jak skrze své vazby na srbské podsvětí zmobilizovat třeba fotbalové fanoušky k tomu, aby demonstrace násilnostmi zdiskreditovali (jeho syn Danilo se například stýkal s jedním v tom čase předních mafiánských bossů a prominentním členem fotbalových „hooligans“ JSD Partizan Veljkem Belivukem, jehož vazby na prezidenta popsal skvěle třeba The New York Times Magazine.  

Vládní SNS, kterou prezident mnoho let vedl, má robustní regionální síť a sídlo prakticky v každé srbské vesnici. Vučić má navíc silný vliv na vedení státních firem, které často urputně vyzývají své zaměstnance, aby volili prezidenta a jeho stranu. Opoziční politici nejsou zdaleka tak oblíbení a v tuto chvíli neexistuje jasná vůdčí osobnost, která by měla šanci se Vučićovi postavit.  

Výhodou současných protestů, které v několika momentech zdolaly svou účastí rekordy, je to, že se nehlásí k žádné straně ani politikovi. Vedou je mladí lidé a studenti s jasně formulovanými požadavky: chtějí jednoduše to, aby nejsilnějším hlasem v jejich zemi nebyla korupce, která už podle všeho i zabíjí, jak ukázala listopadová tragédie v Novém Sadu. Stojí však proti velmi silnému protivníkovi, který zatím všechny vlny protestů ustál.  

Nicméně i dlouho neotřesitelná pozice prezidenta Vučiće, který chce být přítelem Unie, Ameriky, Číny i Ruska, přestává být tak pevná. Spojené státy nedávno daly Vučićovi ultimátum: musí se zbavit ruských aktiv v hlavní srbské ropné a plynové společnosti NIS – většinový podíl firmy totiž vlastní ruský Gazprom a Gazprom Něfť. Pokud to Srbsko neudělá, dopadnou na něj americké protiruské sankce, což by zemi vážně ochromilo.

Navíc den po hrozbě amerického ministerstva financí oznámil Ázerbájdžán, že do země „kvůli vyšší moci“ nebude posílat plyn. Vučić tak musí hasit problémy doma i venku. Ani tak ale není jasné, zda tahle situace bude studentům stačit.