Proč Česko potřebuje Babišovu prohru

1. Aby se v politice nevyplácely bezskrupulózní lži a sázka na strach. Andrej Babiš v kampani otevřeně lže, manipuluje fakty a snaží se v lidech vyvolat strach, dokonce strach o život. Dělá to zcela otevřeně a bez zábran. Volební kampaň tak přestává být soubojem argumentů podepřených fakty, ale stává se závody v cynismu a drzosti. 

2. Aby se zabránilo nebezpečné koncentraci moci. Babiš sice v kampani opakuje, že Petr Pavel je vládní kandidát a koaliční strany budou mít jeho případným vítězstvím veškerou moc ve svých rukách. Je to ale naopak. Pavel není ani členem, a už vůbec ne zakladatelem žádné z vládních ani opozičních stran. Do kampaně vstoupil s podporou občanů, není vládě nic dlužný a ani vláda jemu. U Babiše totéž říct nelze. Jeho vstupem na Hrad a vítězstvím ANO v příštích parlamentních volbách by získal moc, jakou žádný jeho předchůdce neměl. 

3. Aby na Pražském hradě neusedl prezident Kremlu a českých radikálů. Ještě jako premiér si Babiš držel odstup od zemanovské proruské politiky a určitou měrou také od SPD a dalších radikálních politických proudů. S kampaní ale tohle padlo. Babišovy názory chválí ruská oficiální média a na stranu jeho kampaně se aktivizovala Kremlem podporovaná dezinformační scéna. Babiš si začal vyjednávat podporu u českých stalinistů, prokremelských nacionalistů a dalších uskupení, která žádají český odchod z EU a NATO. 

4. Aby český prezident neprodával koblihy, nevydával noviny, nevyráběl umělá hnojiva. Babiš by byl prvním českým prezidentem, který by měl dalekosáhlé podnikatelské aktivity podepřené miliardovými dotacemi z eráru. Snadno by tedy mohla nastávat situace, kdy by hlava českého státu upřednostňovala zájem svého byznysu před zájmem republiky. 

5. Aby se politický konflikt nestal každodenní součástí prezidentství. Babiš si jako parlamentní politik nese s sebou dlouhou tradici politického konfliktu s politickými soupeři, hlavně nynější vládou. Na útocích na „polistopadový kartel“ vlastně založil svoji politickou legitimitu. Má tedy nevyřízené účty, které by jako prezident měl tendenci řešit. Víme totiž, že kritiku své osoby a své politiky prožívá hluboce a velmi emocionálně.

6. Aby se řádně uzavřela Zemanova éra. Existuje indicie, že za prezidentství Miloše Zemana porušovali lidé z prezidentské kanceláře zákon. To je třeba důkladně prozkoumat a prezident by jakoukoliv policejní práci neměl brzdit. Také je třeba udělat inventuru Zemanových styků s Putinovým Ruskem, zjištění zveřejnit a případně pohnat exprezidenta k zodpovědnosti. 

7. Aby nedošlo k zablokování klíčové kontrolní instituce - Ústavního soudu. Zeman plánuje předčasně jmenovat vlastního předsedu Ústavního soudu. Je pravděpodobné, že s tímto krokem čeká na to, kdo bude jeho nástupcem. Pokud by se jím stal jeho politický spojenec Babiš, bude mít Zeman větší motivaci svůj široce kritizovaný krok udělat. Nového prezidenta navíc letos čeká navržení sedmi nových ústavních soudců. Pokud by se Babiš jako prezident rozhodl jít do konfliktu s - jak říká - „asociální vládou“, může úmyslně podávat takové návrhy na nové soudce, které neprojdou Senátem a činnost Ústavního soudu, který hraje klíčovou roli v kontrole prezidenta, paralyzovat. 

8. Aby v případě vyostření války s Ruskem neseděl na Hradě chaot a diletant. Babiš v kampani prokázal, že nerozumí bezpečnostním problémům a nijak si to nepřipouští. To je kombinace, která by mohla v době skutečné bezpečnostní krize paralyzovat rozhodování české exekutivy a způsobit zemi obrovské problémy.

9. Aby už skončily pouliční střety s podstatnou částí české společnosti. Babiš vede prakticky permanentní politickou kampaň, při níž rád útočí na své soupeře a kritiky. Výsledkem jsou mimo jiné měsíce trvající konflikty mezi ním a voliči vládních stran. Při jednom z těchto konfliktů došlo vloni dokonce k policejnímu zákroku proti nemocnému patnáctiletému chlapci. Veřejnost má navíc s Babišem nevyřízené účty z vyhrocené prezidentské kampaně. S majitelem Agrofertu na Hradě by tyto střety pokračovaly a jejich součástí by se velmi nedůstojně stala i hlava státu.

10. Aby český prezident nebalancoval na hraně zákona. Babiš je prošetřován francouzskou prokuraturou ohledně údajného praní špinavých peněz. V rámci aféry Pandora papers navíc vyšlo najevo, že Babiš figuruje v offshorových firmách zakládaných v daňových rájích s cílem neplatit daně. Pravomocně uzavřený navíc není ani případ Čapí hnízdo. To všechno by se stalo součástí českého prezidentství. 

11. Aby se prezidentem nestal člověk, který nečte, nezná kulturu ani historii českých zemí. Není to tak dávno, kdy na Pražském hradě seděl směšný kulturní diletant Antonín Novotný. S Babišem by se tam duch Novotného vrátil. V jednom z rozhovorů před časem přiznal, že nečte žádné knihy, a během prezidentské kampaně vyšlo najevo, že nezná ani notoricky známá česká díla a kulturní odkazy.  

12. Aby prezidenta nedělal další šampion ve vytváření nepřátel. Každý návštěvník Babišova libovolného mítinku ví, s jakou chutí a neúnavností neustále vytváří veřejné nepřátele. Vládu, koalici, média, moderátory debat, Kalouska, Českou televizi atd.

13. Aby si Češi mohli být jisti svobodou. Desetiletá politická zkušenost s Babišem dostatečně jasně neukázala, jak vážně to myslí s českým právním státem. Opakovaně útočí na demokratické instituce - soudy, parlament, veřejnoprávní média. Nedávno zalitoval, že jako premiér neprosadil větší čistky v tajných službách a dalších institucích. Mnozí se utěšují, že jako premiér nijak demokracii neohrozil, nikdo ale neví, kam až je schopen se zkušeností z vyhrocené kampaně a s neskrývaným zalíbením k Viktoru Orbánovi zajít.