ODS stále neví, jak porazit Babiše

Až se bude jednou s odstupem zkoumat, proč vlastně Andrej Babiš tolik dominoval české politice desátých a možná i dvacátých let, bude tahle otázka patřit k nejvíc vzrušujícím tématům diplomových a vědeckých prací. Silou své osobnosti? Stačí se na Babiše několik minut dívat a poslouchat, abychom si o tom mysleli své. Programem? Takový soupis zbožných přání umí napsat kde kdo. Důvěryhodností? Asi taky ne, když lže jako spousta jiných. Lepším řízením vlády? Neschopnost vyměnit ministra kultury nebo zakázka na banální e-shop za 400 milionů korun jsou spíš parodií dobrého vládního managementu.

Takže proč? Odpověď - jakkoliv částečnou, nedokonalou - můžeme hledat i na právě skončeném kongresu asi nejsebevědomější opoziční strany ODS. Šlo o detaily. Třeba když s řečí  vystoupil Pavel Novotný a drze předhodil spolustraníkům výčitku, že jeho, starostu bezvýznamné pražské čtvrti Řeporyje, lidé znají, zatímco o nich nikdo nikdy neslyšel a neznají je ani straničtí kolegové usazení na protější židli.

Bylo to arogantní, vystřelené od boku, možná nekonečně nefér, ale Novotný mířil k podstatě věci. I Babiš umí namíchat záhadnou směs nápadů, dojmů, sdělení, demagogie, smělosti, útočnosti, zdání jakési venkovní normálnosti či nadšení - a tím vším zaujmout. Umí to i Novotný, zatímco jiným jeho spolustraníkům tahle schopnost mediálně “čarovat” chybí.

Zjevně chyběla i účastníkům kongresu v sále. Projev předsedy s příliš okatými pomlkami pro potlesk vyplňovala kromě povinného tleskání i mimika, která vzbuzovala spíš nedočkavost konce než nadšení pro politiku. Proč vlastně ti delegáti (delegátky alespoň v záběru kamer ani na pódiu moc patrné nebyly) přijeli? Vědí, že jejich strana uvízla na třinácti procentech podpory a netuší, co s tím?

Nevadí jim, že kongres vypadá jako setkání abiturientů, kde se objevují pořád titíž lidé, jen o pět let starší, tlustší a plešatější? U mikrofonu už zase stojí Bendl a zase se děkuje Tošenovskému, opět kandiduje - a s přehledem vyhrává - ten starosta z Líbeznic, taky kdo jiný… Z žen je zde opět duo Černochová - Udženija. Na Prahu 2 to stačí, ale proti Babišovi s jeho PR mašinerií?

A ještě střední třída

Ti chlapíci v sále by chtěli vypadat jako seriózní důležitá strana s širokou nabídkou zajímavých osobností a tahem na branku. Už už sahají po vládě, ale pak vplují do svých mikromocenských schémat a nezvolí jedinou osobu kandidující na první místopředsedkyni, aniž se do služeb strany hlásil někdo lepší. Pak se přece jen přihlásí dvojice odvážných, jenže nikomu nestojí za kus věty podpory - a fórum zvedne ruce pro osvědčeného veterána, který už dávno předvedl všechno, co umí.

Rozproudit to nedokáže ani předseda, majitel devadesáti tří nebo kolika procent hlasů podpory. Ani on si zjevně neví rady pod tlakem babišovského kralování, a tak opakuje fráze o důležitosti vzdělání, slíbí přihodit ne miliardy, ne desítky miliard, ale rovnou stovky miliard na zaklínadlo politických rutinérů – tedy “investice” - a namísto skutečné podmanivosti stupňuje frekvenci slova konzervativní, jako by to měla být zázračný formule na cestě k moci. “Jen solidní konzervativně liberální politika dá zemi program, aby byla Česká republika opět zemí, která vítězí,” ukončí předseda své vystoupení. Ale proč proboha?

Proč by tohle mělo lidi přesvědčit? A pokud má kongres heslo “pro zemi, která vítězí”, nad kým má ta země vítězit? Nad těmi kolem? Nebo nad sebou samou? Nebo snad v srdcích nás, kdo tady žijeme? A jak by tahle záhadná lyrika měla přesvědčit lidi nad 55 let, které si Babiš drtivě podmanil a bez jejichž podpory v budoucnu nepůjde vyhrávat volby? Tak jak tedy majitele Agrofertu porazit? Místo snahy o jasná sdělení stojí před námi šampioni v hádankách. Nebude tu kandidovat pět stran, ale jen tři, jo a nechceme kočkopsy, řekl předseda. Ale třeba tomu bude někdo hloubavější rozumět…

Pak ještě přichází povinná dávka frází jako “musíme být srozumitelnější”, “naše politika musí dávat voličům smysl”, “musíme hájit zájmy střední třídy” atd. A také tradiční alarmistické varování před zeleným alarmismem. Předseda oznamuje, že chce hájit životní prostředí, ale nebude “plavat na vlně klimatického alarmismu”, jeho nový zástupce si dokonce myslí, že “lidská kreativita je natolik tvůrčí, že se dokáže bez hysterie přizpůsobit i změnám, které se teď odehrávají”. Uvidíme - a zatím můžeme sledovat, v jaký moment slovo alarmismus zmizí ze slovníku ODS, pokud k tomu hořící Austrálie nestačí.

Co asi hned tak nezmizí, je old school ODS, kterou milovníkům stranického retra přinesla nyní už bývalá první místopředsedkyně. „Přitom jsou to progresivisti, kteří žijí ve své bublině falešné nadřazenosti. K tomu se velmi agresivně snaží zničit hodnotový řád a kromě destrukce nic jiného neumí,” prohlásila o Pirátech politička, která relativně nedávno z pozice pražské radní nechala zbourat legendární zimní stadion na Štvanici, místo aby ho s úctou nechala opravit. Nutno dodat, že ani tahle odvážně artikulovaná obava o hodnotový řád jí ke znovuzvolení nepomohla.

Pozor na sektářství

Takže co má Babiše porazit? Odhodlání a energie to - zdá se - zatím nejsou. Jinak bychom asi neslyšeli věty jako tu Fialovu: “Autenticky konzervativní je pragmatická touha vládnout a řídit věci ve prospěch lidi a vlastní země.” Pokud se někdo mimo jednací sál rozhodl smysl téhle věty luštit, musel se podivit, o čem se to vlastně občanští demokraté přesvědčují. O zdravé touze po politické moci? Nebo o tom, že jsou konzervativci?

Hlavní hvězdou stranického potlachu se tak nakonec stal zbloudilý navrátilec Alexander Vondra, který se zbavil podezření v kauze předražené zakázky na ozvučení českého předsednictví EU a úspěšně vsadil na kartu kulturního boje. Jeho terče nejsou malé, například cyklisti kolem Veletržní ulice v Praze 7 nebo několik homosexuálních párů, které by mohly v Česku uvažovat o svatbě. Vondra měl největší aplaus a dostal jako kandidát na místopředsedu nejvíc hlasů, například za nápad uspořádat celonárodní anketu o národního ptáka (není to ale falešně nadřazený a bezhodnotový útok na lva?) nebo návrh stavby národního fotbalového stadionu ve městě, kde se momentálně hraje jen druhá liga.

Nešlo ale pouze o kabaret. Vondra pojal i vážnější témata, například když oznámil: “Česká zahraniční politika má tři kotvy - NATO, EU a Visegrád. Všechny jsou stejně důležité a jedna nemůže existovat bez druhé.” Nikdo z ODS pak ovšem nevysvětlil, proč by české členství v NATO nemohlo existovat bez fungování Visegrádu, a jestli v případě vyostřeného konfliktu uvnitř EU například kvůli polskému soudnictví raději Česko s Polskem odejde z EU, pokud by na takovou krajní variantu došlo. Ale jak také sdělil předseda Petr  Fiala: “Ideologické sektářství není konzervativismus.“