Nový šéf ÚZSI: Rakušan a Fiala vsadili na jistotu

Vláda schválila Vítu Rakušanovi další pokus jmenovat nového šéfa ÚZSI, tedy civilní rozvědky. Ministr vnitra hrál po předchozích konzultacích s premiérem Petrem Fialou na jistotu. Šéfem rozvědky se stane po splnění několika formalit Vladimír Posolda, dlouholetý příslušník zpravodajské komunity a v minulosti už dvakrát náměstek ÚZSI. Jeho jmenování přináší dva vzkazy pro bezpečnost země.

První. Trvalo to příliš dlouho. Když se Rakušan stal loni ministrem vnitra, uvnitř dobře informované zpravodajské komunity, tedy i civilní rozvědky, se mluvilo o tom, že tehdejší šéf ÚZSI Marek Šimandl skončí. Čekalo se jen jak brzy. A čekalo se osm měsíců. Pro zpravodajce z rozvědky, povoláním  „špióny“, je to hodně dlouho, služba musí mít jasné vedení. A ÚZSI mělo i v době, kdy začala ruská agrese na Ukrajinu, všechno možné, jen ne jistotu, co bude formálně se službou dál.

Pak přišel a velmi brzy z postu šéfa služby odešel Petr Mlejnek, muž s kontakty na Michala Redla, hlavu údajného gangu v případu Dozimetr. To nepomohlo ani službě, ani vládě samotné a její pověsti mezi zpravodajci – což je důležité. Jejich rizikovou práci musí doprovázet víra v šéfa a politické krytí. Toho se rozvědce skoro rok nedostávalo. A to raději ani nepřipomínáme časy ÚZSI za vlády ministra vnitra Milana Chovance z let 2014 – 2017, brzy se totiž před soudem ocitne údajná defraudace peněz služby jejím tehdejším náměstkem Zdeňkem Blahutem. Je to případ, který fungováním služby řádně zamával.

Sázka na jistotu, tedy na Vladimíra Posoldu, je proto nezbytná – a je tou druhou zprávou. Posolda má z devadesátých let praxi z BIS, na přelomu tisíciletí patřil spolu s tehdejším šéfem ÚZSI Petrem Zemanem k zakladatelům operativní práce, tedy té, která je nejméně viditelná, odehrává se za hranicemi a jde vždy o nějakou formu podílu na špionáži. Podle dlouhodobých informací Respektu byla právě v první dekádě tohoto století česká „operativa“ oceňována spojenci, především USA – za akce v zemích jako Irák, Irán, Sýrie a další.

Výhodou Vladimíra Posoldy je i desetileté působení na diplomatické misi – samozřejmě v dresu rozvědky, ale jako spojenec – v Polsku a Německu. Spolupráce tajných služeb stojí na dobrých kontaktech a důvěře. V komunitě bezpečnostních expertů se mluví o tom, že Posolda dobré kontakty u sousedů má - a to by mu mělo jako šéfovi ÚZSI hodně pomoci i v získání respektu u podřízených.

Dalším bonusem nového šéfa je fakt, že minulý, vlastně předminulý ředitel ÚZSI Šimandl ho povolal před třemi lety na post náměstka, kde měl řídit operace služby. Měl dát do pořádku, co rozbilo předchozí (Chovancovo) vedení rozvědky, především důvěru u partnerů, bez níž se v zahraničí nedá „operovat“. Se Šimandlem se nakonec na formě operací neshodli, což přinese Vladimíru Posoldovi čtvrtý bonus.

Odešel totiž z ÚZSI a v posledních měsících pracoval na ministerstvu zahraničí jako poradce jednoho z klíčových mužů rezortu Martina Povejšila. Dodejme, že zhruba devadesát procent informací, které rozvědka zjistí, je určeno především pro diplomacii a zahraniční politiku. Informace jdou tedy z rozvědky na zamini – a rovněž tady to Posolda dobře zná jak z působení v Polsku a Německu, tak z posledních měsíců.

Služba má tedy naději, že dostala šéfa, který jí vrátí operativní slávu z let 2000 – 2010. Pod mužem, který by měl znát její fungování jako svoje staré boty, by mohla dojít i vnitřního smíření „rozhádaných“ frakcí.

Protože třeba současný náměstek a šéf operací ÚZSI Jiří Vondráček je rovněž schopný a oceňovaný profesionál. Otázkou tak je, co s vedením služby udělá fakt, že právě on nahradil Posoldu a jeho operativní vize – a rovněž Vondráčkovy představy jsou prý přitom respektované. Ale doufejme, že tenhle drobný „kompetenční“ zádrhel nebude hrát podstatnou roli v bezpečnosti a „špionážním výkonu“ služby.