Nikdo nebude zabíjet beztrestně české vojáky

Ministryně obrany Jana Černochová oznámila v pondělí v rozhovoru pro Radiožurnál, že do léta opustí funkci náčelník Generálního štábu Aleš Opata. Končí mu neformální čtyřletý mandát a ministryně se s generálem dohodla, že mu ho neprodlouží. Opata nastoupil do čela armády jako respektovaná osobnost. Nedá se stoprocentně říct, že by očekávání naplnil. Ale do historie se zapsal.

Od roku 1993 se v čele české armády vystřídalo osm generálů. Některá jména upadla do zapomnění - autor těchto řádků píše o armádě často, přesto se musel podívat, kdo velel armádě před Opatou. Generál Josef Bečvář. Nebyl špatným náčelníkem, nicméně těžko si z jeho éry vybavit nějaký zásadní čin či rozhodnutí. Naopak jiný šéf armády generál Jiří Šedivý si udržuje prestiž a dodnes se na něj obracejí média jako na odborníka. Generál Petr Pavel se zase dostal do nejvyšších struktur NATO a dnes se chystá kandidovat na prezidenta České republiky.

S generálem Opatou si budeme zřejmě nejvíce spojovat větu, kterou pronesl před necelými čtyřmi lety po afghánském teroristickém útoku, při kterém zahynuli tři čeští vojáci: „Bude nás zajímat, kdo bombu sestrojil, kdo vybral sebevražedného atentátníka a kdo celou tu věc řídil. Protože pro nás je zásadní, že nikdo nebude beztrestně zabíjet české vojáky v Afghánistánu.“

Ta věta vzbudila nadšení i pohoršení. Mnoho lidí a možná i vojáků si ji vyložilo jako právo českých vojáků na misi  v Afghánistánu „likvidovat teroristy“. Bohužel mírová mise není válka a přes brutalitu tálibánských teroristů nebylo možné řešit tragické útoky nejen proti českým vojákům jinak než podle civilního práva, tedy teroristy dopadnout, zajmout a postavit v Afghánistánu před soud.

Islamističtí teroristé v Afghánistánu věděli, že jim po zadržení hrozí od tamních soudů trest smrti, proto se zatčení bránili se zbraní v ruce. V takovém případě mohl i zahraniční voják použít zbraň, střílet a případně je zabít. Soudy to automaticky považovaly za nutnou sebeobranu. Tohle měl asi Opata na mysli – nicméně dopad jeho vyjádření museli mírnit jak čeští experti, tak zahraniční představitelé NATO. Ať si myslíme o misi Afghánistánu cokoli, msta za smrt nebyla její součástí, a Opata se vyjádřil tak, jako by ji sliboval.

Na očekávaném konci generála Opaty je možná nejzajímavější fakt, že na uprázdněný post neexistuje jasný favorit. Před dvěma třemi lety očekávali vojáci, experti i mediální komentátoři, že po Aleši Opatovi nastoupí generál s velkou prestiží – Karel Řehka. Nicméně vztah obou mužů nebyl ideální, Opata to jako nadřízený dával Řehkovi znát a slibný generál pozastavil členství v armádě poté, co byl vybrán za šéfa důležitého civilního Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Karel Řehka má sice cestu nazpět otevřenou, ale asi i on cítí, že by nebylo vhodné odcházet od rozdělané práce v úřadu, který je spolu s Vojenským zpravodajstvím klíčovou institucí v boji proti kybernetickým útokům.

Vzhledem k ruskému obsazení částí východní Ukrajiny, stoupajícímu napětí a hrozbě války v Evropě by měla v čele armády stát silná osobnost. Je otázkou, zda jsou jimi Opatovi současní zástupci Miroslav Hlaváč nebo Jaromír Zůna. Vojáků, kteří mají díky zahraničním nasazením respekt armády a zároveň jsou schopnými komunikátory s politiky, dokážou se prosadit před velením NATO a mají představu, jak by armáda měla třeba za pět let vypadat, moc nemáme.