Nesmíme ztratit generaci zasaženou masovou vraždou 

Některé události ovlivní lidi určitého věku natolik, že je možné mluvit o společném prožitku. V minulosti tyto sdílené zážitky generace přímo vymezovaly a pojmenovávaly. "Ztracenou generací“ nazvala americká  spisovatelka a sběratelka umění Gertrude Stein lidi narozené na přelomu 19. a 20. století, které zásadně formovala první světová válka. 

Zločin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hluboce zasáhl celou zemi, ale zejména dopadl na lidi kolem dvacítky: útok mířil na studující a většina ze zastřelených obětí stála na prahu dospělosti. Během pietních akcí byl nejbolestnější pohled na mladé lidi ve strnulém objetí a smutkem ve tváři. Na studenty a studentky, jejichž hlavní starostí by za normálních okolností měl být plán večírků s přáteli a aktuální počet studijních kreditů. 

Není to první rána, která na tuto generaci dopadla. Mnoho z nich dokončovalo střední školu a maturovalo během prvních vln covidové pandemie, vysokoškolské studium pak zahajovali během vln finálních. Většina přišla o tradiční přechodové rituály spojené s tímto věkem, první milostné vztahy, vazby na přátele, sociální návyky a dovednosti. Do dospělosti navíc vstupují ve světě plném úzkosti z probíhajících válek a z nekonečného počtu krizí, které jakoby neměly řešení, přičemž ta klimatická ohrožuje samu naši existenci.