NATO: Rusko je oficiálně nepřítel a Čína „systémová hrozba“ světu

Ve světě citelně přituhuje a po pondělním summitu NATO je to oficiální. Rusko podle závěrečného komuniké zasedání členských zemí NATO „představuje hrozbu euroatlantické bezpečnosti“ - a Čína pak byla ještě dramatičtěji označena za „systémovou hrozbu“ stávajícího světového řádu. Připomeňme si, že ještě před 18 měsíci popisoval výstup z tehdejší schůzky NATO Čínu jako zemi, s níž se pojí „příležitosti i výzvy“. Po příležitostech se od té doby zjevně slehla zem.

Pokud jde o Rusko, stačí citovat amerického prezidenta Bidena na tiskové konferenci. „Když NATO naposledy revidovalo své strategické plány v roce 2010, bylo Rusko považováno za partnera a Čína nebyla ani zmíněna,“ prohlásil. NATO v těch dobách tápalo a řešilo expediční mise v zemích, jako je Afghánistán. Teď se zdá, že se vrací do role, kvůli níž do aliance země jako Česká republika vstupovaly především.

Lichotky pro Putina

Za prvé Joe Biden jednoznačně obnovil americkou podporu alianci, o níž panovaly během vlády jeho předchůdce Donalda Trumpa zásadní pochybnosti. Současný americký prezident prohlásil, že NATO je pro americké zájmy kriticky důležité a že členské země aliance mají „posvátný závazek“ řídit se článkem 5 své zakládací listiny, podle nějž jsou povinny bránit jednotlivé členy před jakýmkoliv vnějším útokem. Tato demonstrace odhodlání je po nejistotě předchozích čtyř let opravdu důležitá.

Dalším bodem je právě Rusko. Biden se má ve středu sejít v Ženevě s Vladimirem Putinem, kterého označil za „bystrého a tvrdého protivníka hodného toho jména“. To se bude ruskému prezidentovi nejspíše líbit: v podstatě to podporuje na domácí, ruské scéně hýčkaný obraz Putina jako skutečného a nepřehlédnutelného rivala Západu a obránce hlubinně konzervativní křesťanské tradice (jakkoliv zkorumpovaného do morku kostí).

Putin tak může Bidenův pohled na věc snadno vnímat jako lichotku - přiznání, že Rusko je potřeba brát smrtelně vážně. Bezvýznamnost bývalé velmoci, jejíž HDP se dnes pohybuje v ranku Itálie, je pro ruské vidění světa tou největší prohrou a symbolem národního úpadku. A ambici stát se přítelem, či dokonce členem západního společenství Putin a jeho režim rozhodně nemá.

Rusko je tak oficiálně po letech v roli opaku Západu, o kterou si snaživě a dlouho říkalo. A Biden do Moskvy vysílá vzkazy, které nejsou nijak ambivalentní. „Sdělím prezidentovi Putinovi jasně, že existují oblasti, v nichž můžeme spolupracovat, pokud bude mít o spolupráci zájem. A pokud se rozhodne nespolupracovat a bude postupovat způsobem, jakým postupoval v minulosti ve vztahu ke kybernetické bezpečnosti a některým dalším oblastem, pak budeme reagovat. Reagovat adekvátním způsobem.“

Poslední věta může odrážet posun ve vnímání hrozeb ze strany Severoatlantické aliance. Rusko se v roli protivníka dávno neomezuje na „přehlednou“ vojenskou hrozbu: plně se angažuje v tzv. hybridních válkách využívajících kybernetických útoků a v sofistikovaných dezinformačních kampaních, které mají narušit vnitřní stabilitu demokratických zemí. Členské země NATO tak nově otvírají možnost k uplatnění zmíněného článku 5 i v případě destabilizujících dezinformačních útoků „proti politickým institucím a veřejnému mínění“. V komuniké se uvádí, že NATO „prohlubuje své vnímání bezpečnostní situace a rozšiřuje nástroje, jež má k dispozici, tak, aby zahrnovaly také hybridní hrozby včetně dezinformačních kampaní“.

Přehledný svět

Větší pozornost než Rusku nicméně světová média přece jenom věnují Číně, jejíž zjevné vojenské ambice summit oficiálně označil za destabilizující prvek dnešního světového uspořádání, což jsou opravdu silná slova. Čína dramaticky rozšiřuje arzenál jaderných zbraní a vystupuje stále asertivněji v oblasti Tichého oceánu. Stále častěji také přímo spolupracuje s Ruskem, například se účastní vojenských manévrů v Atlantském oceánu.

Vojenské ambice Číny dobře ukazuje server týdeníku The Economist, který cituje vojenské výdaje zemí nikoliv v absolutních hodnotách, ale upravené podle skutečné kupní síly v daných státech. Takto viděno jsou čínské výdaje náhle na dosah americkým a vyšší než společné zbrojní investice všech členských zemí NATO bez USA dohromady. Čína své rostoucí ekonomické moci zjevně využívá i k růstu svého vojenského potenciálu - a mocenské ambice včetně sjednocení s Tchaj-wanem jsou nasnadě.

Rusko a Čína, dříve protivníci, se v poslední době skutečně začínají chovat coby jakýsi spřízněný protidemokratický blok. A postoje Západu včetně NATO to začínají jasně reflektovat. Svět je nebezpečnější a zároveň přehlednější, po delší době se z něj vytrácí hodnotová nejistota. Prezident Biden kolem Ameriky v tuto chvíli obnovuje hodnotově vyprofilované společenství demokratických zemí. Z jeho evropské cesty se zdá, že na to spojenci docela dobře slyší.