Na systém si jen hrajeme, hájí se Pohlreich – a má pravdu

V seriálu pandemických přehmatů přibyl nový díl – přednostní očkování prominentních osob. Případů je čím dál víc a s nimi vychází najevo, že nejspíš nejde o individuální omyly, ale o systémovou vadu, se kterou si organizátoři očkování moc nevědí rady.

Po aféře ve Státním zdravotním ústavu, odvolání náměstkyně ministerstva zdravotnictví Aleny Šteflové a rezignaci šéfa českokrumlovské nemocnice Jindřicha Floriána vyšly za uplynulý týden najevo další dvě kauzy. Český rozhlas zjistil, že v pražské fakultní nemocnici Královské Vinohrady vakcínu na začátku ledna dostal ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek. Server Seznam zprávy poté přišel s objevem, že dalším přednostně naočkovaným je známý šéfkuchař Zdeněk Pohlreich.

Podle rozpisu rizikových skupin, jak ho zpracovalo ministerstvo zdravotnictví nejprve před Vánoci a poté v podrobnější verzi v polovině ledna, se mají nyní očkovat jen senioři nad 80 let, zdravotníci a několik málo dalších úzce vymezených profesí. Nikdo z výše uvedených – ani příbuzní zdravotníků nebo politiků – do těchto kategorií nespadá. Přistižení aktéři tak odcházejí právem s ostudou jako někdo, kdo předbíhá ve frontě.

Jak je ale předbíhání možné? Šéf VZP svoji předbíhací taktiku nijak neobjasnil („Normálně jsem přišel do očkovacího centra a nechal jsem se naočkovat,“ řekl rozhlasu). Za Pohlreicha hádanku vysvětlila mluvčí nemocnice Marie Heřmánková – zdravotníků se prý nepřihlásilo dost, Pohlreich byl se špitálem v kontaktu od doby, kdy pro něj během pandemie vařil, o vakcínu se aktivně zajímal, a tak ji i dostal.

Líp to neumíme

Sám Pohlreich nechce aféru moc rozebírat s poukazem na to, že na rozdíl od politiků nebo Kabátka je privátní osobou a médiím tak do věcí týkajících se jeho zdraví nic není. Na námitku, že v případu nejde ani tak o něj jako o celebritu, ale o objasnění systémových nesrovnalostí, po telefonu odpovídá, že postup nemocnice bere jako odvážný a kreativní, mělo-li se v živelných začátcích předejít plýtvání. „Kdyby to nedali mně, museli by to vylít,“ argumentuje Pohlreich.

Do debaty o tom, zdali přece jen nešlo najít někoho potřebnějšího, nabízí analogii, že při naskakování do záchranných člunů z potápějící se lodi také nejde vše podle pořadníku. Interpretaci, že jeho štěstí lze brát jako důkaz nefunkčnosti spravedlivého systému, v zásadě podepisuje – stávající stav vnímá tak, že v něm žádná velká spravedlnost neexistuje. „Ten systém je, jaký je, a neumíme ho udělat lepší. Beru to jako odraz stavu, v jakém se správa veřejných věcí nachází,“ řekl Respektu Pohlreich.

Lze namítnout, že bez předbíhajících by nebylo ani předbíhání. Ale jinak poznámka o nekvalitním systému sedí. O tom, že se bude očkovat a že půjde o mimořádně důležitý proces, už se ví půl roku. Stejně tak se dávno ví, kdo ochranu před koronavirem potřebuje nejvíc. Seznamy adeptů tedy mohly být dávno hotové - a živelný start, kdy se k vakcíně dostali přednostně lidé s konexemi, jsme si mohli odpustit.

Sázíme na morálku

Stalo se – větší pozornost si teď zaslouží pohled do budoucna. A ten signalizuje, že předbíhání se může kdykoli opakovat. Český rozhlas v sobotu poukázal na další sporný případ, kdy pražská Thomayerova nemocnice nabídla zaměstnancům přednostní očkování jejich příbuzných nad 80 let. Prioritní skupina je v tomto případě dodržena, ale příbuzní zaměstnanců mají výhodu v tom, že se nemusejí prokousávat rezervačním systémem pro veřejnost a čekat na termín.

Podle specialisty na zdravotní právo Ondřeje Dostála jde o nefér zvýhodňování, které ovšem není právně napadnutelné – protože rozpis obyvatelstva do prioritních skupin je jen nezávazným materiálem na webu ministerstva zdravotnictví a nemá právní váhu. „Kdo mě chce přesvědčit o opaku, musel by mi poslat nějaký právní předpis o prioritizaci, který je ve sbírce. Neformální strategie na to nestačí,“ řekl Respektu Dostál.

Ministerstvo zdravotnictví minulý týden vyzvalo fakultní nemocnice, aby veškeré očkování lidí pod 80 let prozatím skončilo. Pokud se ovšem někomu podaří i tak do pořadníku díky konexím naskočit, neexistuje způsob, jak na to přijít nebo tomu zamezit. Rezervační systém pro veřejnost mladší ročníky k očkování nepouští, ale nikde není stanoveno, že tímto systémem je nutné projít (viz případ Thomayerovy nemocnice). Jediný úřední postup nastává při záznamu o očkování do systému ISIN, a to až ex post.

Dostálův výklad, že právní páka neexistuje, připouští i mluvčí ministerstva zdravotnictví Barbora Peterová – žádná změna se ale nechystá: „Jedna věc je právo, druhá věc je morálka a elementární lidská slušnost. Vše se přeci nedá napsat do zákonů. Není proto správné si myslet, že mimo zákony si snad lidé mohou dělat vše.“
Jinými slovy – zkusí-li někdo příště předbíhat, může. Pojistkou je jen ostuda.